21 Cdo 3045/2023 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3045/2023 citace  Název judikátu:Odkaz na účetní závěrku ve mzdovém výměru Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 12. 2024 Spisová značka:21 Cdo 3045/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:21.CDO.3045.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výklad právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Účetnictví Dotčené předpisy:§ 555 odst. 1 o. z. § 556 odst. 1 o. z. § 556 odst. 2 o. z. § 26 odst. 3 předpisu č. 563/1991 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:20. 1. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3045/2023-177 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobkyně R. V., zastoupené Mgr. Martinem Hykelem, advokátem se sídlem v Ostravě, Nádražní č. 879/27, proti žalované GEOSAN GROUP a. s., se sídlem v Kolíně, U Nemocnice č. 430, IČO 28169522, zastoupené Mgr. Danielem Thelenem, advokátem se sídlem v Praze 7, U Průhonu č. 1516/32, o zaplacení 126 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 19 C 307/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. června 2023, č. j. 23 Co 90/2023-153, takto: I. Dovolání žalované proti rozsudku krajského soudu ve výrocích II a III se odmítá. II. Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u Okresního soudu v Kolíně dne 5. 10. 2022 se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná zaplatila 126 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že účastnice spolu dne 23. 3. 2018 uzavřely pracovní smlouvu, na jejímž základě vykonávala žalobkyně pro žalovanou práci asistentky ředitele závodu. Žalobkyni vzniklo podle listiny označené za příslib ročních odměn za rok 2021 právo na odměnu ve výši 37 800 Kč za splnění hospodářského výsledku závodu, 30 870 Kč za splnění „osobních cílů“, 22 050 Kč za pravidelnou kontrolu správních nákladů středisek závodu, 13 230 Kč za zajištění revizí elektro pro rok 2021 a 22 050 Kč za bezchybné vedení evidence smluv, celkem tedy 126 000 Kč. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním ve výši 1 200 Kč. Při jednání konaném dne 24. 1. 2023 vzala žalobkyně žalobu zčásti zpět co do částky 88 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 14. 10. 2022 do zaplacení, protože žalovaná dne 13. 10. 2022 žalobkyni zaplatila 88 200 Kč, a dále co do částky 1 200 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky. 2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobkyni nevzniklo právo na část roční odměny vázané na splnění hospodářského výsledku závodu Pozemní stavby Ostrava ve výši 37 800 Kč. Právo na tuto část odměny totiž mělo žalobkyni vzniknout jen při splnění podmínky, že hospodářský výsledek závodu za rok 2021 dosáhne částky 9 308 000 Kč, zatímco skutečný výsledek činil jen 2 727 000 Kč. 3. Žalobkyně správnost údajů o hospodářském výsledku závodu zpochybnila tvrzením, že žalovaná pro období prosinec 2021 dodatečně zvýšila náklady u jedné ze zakázek o 20 000 000 Kč, a tím snížila hospodářský výsledek pod hranici, od které mělo žalobkyni a dalším zaměstnancům vzniknout právo na část roční odměny za rok 2021. 4. Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 24. 1. 2023, č. j. 19 C 307/2022-78, zastavil řízení co do částky 89 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 88 200 Kč od 14. 10. 2022 do zaplacení (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 88 200 Kč od 16. 9. 2022 do 13. 10. 2022 (výrok II), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 37 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 16. 9. 2022 do zaplacení (výrok III) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV). 5. Soud prvního stupně uvedl, že žalobkyni vzniklo právo na část roční odměny za rok 2021 za splnění „osobních cílů“ ve výši 88 200 Kč, neboť v dopisu ze dne 5. 8. 2022 žalovaná uvedla, že žalobkyně splnila podmínky pro vznik práva na tuto část roční odměny. Žalovaná uvedenou pohledávku splnila až dne 13. 10. 2022, a proto žalobkyni vzniklo také právo na úrok z prodlení v zákonné výši 15 % z částky 88 200 Kč v souladu se zněním předžalobní výzvy od 16. 9. 2022 do 13. 10. 2022. Soud prvního stupně dále uvedl, že právo na odměnu za rok 2021 ve výši 37 800 Kč žalobkyni nevzniklo, neboť jeho vznik žalovaná podmínila dosažením hospodářského výsledku organizační složky závodu žalované ve výši nejméně 9 308 000 Kč. Podle výroční zprávy žalované, jež dle výroku auditora podává věrný a poctivý obraz aktiv a pasiv žalované, však tato organizační složka dosáhla hospodářského výsledku jen ve výši 2 727 000 Kč a nedosáhla tedy předpokládaného hospodářského výsledku, na který byla část odměny za rok 2021 vázána. 6. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 6. 2023, č. j. 23 Co 90/2023-153, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 37 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 16. 9. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a dále rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a o nákladech odvolacího řízení (výrok III rozsudku odvolacího soudu). 7. Odvolací soud shledal pochybení v postupu soudu prvního stupně, který se nezabýval rozporem v údaji o výši hospodářského výsledku závodu uvedeného ve vyhodnocení finančního plánu a dle žalobkyní předloženého grafu hospodaření (kdy rozdíl činil 20 000 000 Kč), a v tomto směru žalovanou nepoučil ve smyslu § 118a občanského soudního řádu. S ohledem na to shledal odvolací soud přípustné doplnění tvrzení žalovanou, že tento nesoulad vznikl z důvodu vytvoření rezervy na smluvní pokutu, kterou žalované při přípravě účetní závěrky avizoval investor. Žalovaná proto dne 25. 3. 2022 vytvořila rezervu v účetnictví, kdy výši smluvní pokuty předběžně odhadla na 20 000 000 Kč. 8. Odvolací soud doplnil dokazování upozorněním Magistrátu města Ostravy (investor) ze dne 22. 3. 2022 na nedodržení termínu dokončení díla žalovanou s tím, že v souladu se smluvním ujednáním mezi stranami bude uplatňována smluvní pokuta. Z tabulky účetního systému žalované datované dne 25. 3. 2022 bylo zjištěno, že žalovanou byla vytvořena rezerva na smluvní pokutu k 31. 12. 2021 ve výši 20 000 000 Kč. Výzvou statutárního města Ostrava ze dne 20. 4. 2023 byla žalovaná vyzvána k zaplacení smluvní pokuty. Žalovaná smluvní pokutu neuhradila, ale uplatnila proti ní námitky. 9. Odvolací soud vycházel z takto doplněného skutkového stavu. Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně, že žalobkyni vzniklo právo na roční odměnu ve výši 88 200 Kč za rok 2021 na základě splnění předpokladů – „osobních cílů“ – určených v rozhodnutí žalované jako zaměstnavatele žalobkyně. Se závěry soudu prvního stupně se však neztotožnil ohledně části odměny ve výši 37 800 Kč, která byla podmíněna výsledkem hospodaření závodu v roce 2021 ve stanovené výši 9 308 000 Kč. Vyšel z předpokladu, že rozhodnutí zaměstnavatele o přiznání odměny zaměstnanci podle § 134 zákoníku práce je právním úkonem. Dále uvedl, že výsledek hospodaření je stanoven jako rozdíl výnosů a nákladů, kdy zisk vznikne, pokud jsou výnosy vyšší než náklady; dle jeho názoru však hospodářský výsledek nezohledňuje povahu nákladů a výnosů a může být „zkreslen“ nepeněžními účetními operacemi, například rozpuštěním rezerv či opravných položek do výnosů, přeceněním zásob apod. 10. Podle odvolacího soudu nelze v této věci pro účely přiznání odměny vycházet zcela formálně z údajů účetní závěrky, neboť mezi účastnicemi nebylo sporné, že hospodářský výsledek závodu za rok 2021 byl „zkreslen“ vytvořením rezervy pro úhradu smluvní pokuty, a to až při přípravě účetní závěrky v březnu 2022. Odvolací soud proto uzavřel, že právě „zkreslení“ hospodářského výsledku (byť zcela v souladu se zákonem o účetnictví) mělo vliv na splnění předpokladů pro přiznání odměny žalobkyni, neboť pro dané účely je vytvoření rezervy pouze účetní operací, která nesnižuje faktický dosažený zisk. Přihlédl i k tomu, že smluvní pokuta žalovanou dosud nebyla uhrazena. Za tohoto stavu bylo dle odvolacího soudu třeba vycházet z toho, že účetně vykázaný hospodářský výsledek závodu byl o 20 000 000 Kč vyšší, a tím byl splněn předpoklad pro přiznání části odměny žalobkyně ve výši 37 800 Kč. 11. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná ve výroku I a