21 Cdo 3065/2011 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3065/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 10. 2012 Spisová značka:21 Cdo 3065/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.3065.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Skončení pracovního poměru Dotčené předpisy:§ 52 písm. c) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2008 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:17. 10. 2012 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 14.6.2013I.ÚS 1879/13JUDr. Jaroslav Fenyk-- Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3065/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce JUDr. S. R., proti žalovanému Ústavu zemědělské ekonomiky a informací, státní příspěvkové organizaci se sídlem v Praze 2 - Vinohradech, Mánesova č. 1453/75, IČO 00027251, zastoupenému Mgr. Ing. Ing. Tomášem Kubíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Politických vězňů č. 21, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru a o náhradu platu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 81/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2011 č.j. 16 Co 324/2010-205, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 17.076,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Ing. Ing. Tomáše Kubíka, advokáta se sídlem v Praze 1, Politických vězňů č. 21. O d ů v o d n ě n í : Dopisem ze dne 30.10.2008 žalovaný sdělil žalobci, že mu dává výpověď z pracovního poměru založeného pracovní smlouvou ze dne 28.6.2005 ve znění dodatků ze dne 25.10.2005 a 28.12.2006 podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce pro nadbytečnost, neboť v souvislosti se zrušením Ústavu zemědělských a potravinářských informací a jeho sloučením s Ústavem zemědělské ekonomiky a informací (žalovaným) ke dni 30.6.2008 rozhodl o své nové organizační struktuře a následně dne 22.10.2008 rozhodl o "organizační změně - zrušení funkčního místa" zastávaného žalobcem ke dni 31.10.2008. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná a že žalovaný je povinen zaměstnávat žalobce "v souladu s dojednanými druhy práce - ne-li jako právník, tak jako auditor", a aby bylo rozhodnuto "o zaplacení 28.810,- Kč měsíčně žalovaným počínaje dnem 1.4.2009 jako náhrady ušlého platu z protiprávního rozvázání pracovního poměru se žalobcem" (u jednání soudu prvního stupně žalobu v této části "specifikoval" tak, že se domáhá náhrady platu za dobu od 5.11.2008 do 12.3.2010 ve výši 612.000,- Kč) a "o uložení povinnosti omluvy ze strany žalovaného vůči žalobci ve vztahu k zaměstnancům ÚZEI a ministrovi zemědělství". Žalobu odůvodnil zejména tím, že o organizační změně "žádné relevantní rozhodnutí přijato nebylo", že zřizovací listina žalovaného i jeho organizační řád "zůstaly beze změny" a že obsahem organizačního řádu je "jak vytvořená pozice právník, tak kontrolor - auditor, kterou v předcházejícím období žalobce vykonával". Obvodní soud pro Prahu 2 - poté, co u jednání konaného dne 6.5.2010 vyhlásil usnesení, že řízení "o povinnosti žalovaného zaměstnávat žalobce v souladu s dojednanými druhy práce ne-li jako právník, tak jako auditor" a "o uložení povinnosti omluvy ze strany žalovaného vůči žalobci ve vztahu k zaměstnancům ÚZEI a ministrovi zemědělství" se zastavuje - rozsudkem ze dne 6.5.2010 č.j. 15 C 81/2009-112 ve znění usnesení ze dne 5.10.2010 č.j. 15 C 81/2009-169 žalobu o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 30.10.2008 a žalobu o zaplacení 612.000,- Kč zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 70.248,- Kč k rukám advokátky JUDr. Pavly Čuhelové. Na základě zjištění, že žalobce pracoval podle pracovní smlouvy ze dne 28.6.2005 ve znění jejího dodatku ze dne 25.10.2005 u Ústavu zemědělských a potravinářských informací, který zanikl ke dni 30.6.2008 sloučením se žalovaným, jako "právník" a že na základě příkazu ředitele žalovaného č. 1/2008 vznikla od 1.7.2008 nová organizační struktura žalovaného, v níž místo právníka "nebylo zřízeno", neboť jeho pracovní náplň byla převzata částečně "externím advokátem" a ve zbývající části jiným zaměstnancem žalovaného ("personalistou"), dovodil, že uvedená organizační změna byla "způsobilou založit možnost dání výpovědi podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce". Rozhodnutí ředitele žalovaného ze dne 22.10.2008 o zrušení místa "právníka" ke dni 31.10.2008 shledal soud prvního stupně "irelevantním", neboť toto místo "již jako takové fakticky neexistovalo". Dospěl k závěru, že výpověď z pracovního poměru je "určitá, důvodná a platná". K odvolání účastníků Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22.2.2011 č.j. 16 Co 324/2010-205 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru a ve výroku o zamítnutí žaloby o zaplacení 612.000,- Kč "co do částky 545.625,- Kč", rozhodl, že ve výroku o nákladech řízení "se rozsudek mění jen tak, že výše nákladů činí 58.540,- Kč, jinak se potvrzuje", a uložil žalobci povinnost "nahradit" žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 48.090,- Kč k rukám advokátky JUDr. Pavly Čuhelové. Dospěl k závěru, že žalovaný postupoval v souladu se zákonem, když rozhodnutím ředitele ze dne 22.10.2008 zrušil pracovní místo "právník", neboť toto místo již "nebylo v organizačním řádu žalovaného specifikováno" a "podstatnou část pracovní náplně právníka žalovaný vykonával prostřednictvím externího advokáta". Rozhodnutím o zrušení pracovního místa "právníka" žalovaný podle názoru odvolacího soudu "dovršil předpoklady pro dání výpovědi z pracovního poměru žalobci". Žalobce vykonával u žalovaného kontrolní činnost v rámci druhu práce "právník" sjednaného pracovní smlouvou a nelze dovodit, že by "došlo u žalobce ke vzniku nového - sjednaného druhu práce na auditora či kontrolora". Jestliže žalovaný žalobci nabídl nové pracovní místo "personalisty", učinil tak podle názoru odvolacího soudu "nad rámec svých zákonných povinností", neboť k naplnění výpovědního důvodu došlo již zrušením místa "právníka". Vzhledem k závěru o platnosti výpovědi z pracovního poměru shledal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně správným také ve výroku o zamítnutí žaloby na náhradu platu "co do částky 545.625,- Kč", který žalobce svým odvoláním napadl pouze v rozsahu této částky. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítal, že se odvolací soud nevypořádal s tím, že žalobce vykonával u právního předchůdce žalovaného (Ústavu zemědělských a potravinářských informací) vedle druhu práce "právník" sjednaného v pracovní smlouvě "konkludentně dojednanou" pracovní činnost "kontrolora (auditora)"; pracovní místo "interního auditora" ani útvar interního auditu žalovaného obsažený v organizačním řádu účinném od 1.9.2008 přitom nebyly zrušeny. Postup žalovaného, jenž činnost "interního auditora", kterou měl podle pracovní smlouvy (po její konkludentní změně v ujednání o druhu práce) vykonávat žalobce, zajišťuje jinak než prostřednictvím osoby v pracovním poměru, je podle názoru žalobce v rozporu s ustanoveními § 28 až 31 zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole. Žalobce dovozuje přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v otázce, zda "bylo oprávněním žalovaného majícího statut státní příspěvkové organizace" zajišťovat činnost interního auditu, kterou mu ukládá zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole, jinak než zaměstnancem v pracovním poměru. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby "věc vrátil k dalšímu řízení a rozhodnutí". Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je správné a otázka formulovaná dovolatelem nesouvisí s předmětem řízení, a "není tedy způsobilá být otázkou po právní stránce zásadního významu ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř.". Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího