21 Cdo 3080/2011 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3080/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 11. 2012 Spisová značka:21 Cdo 3080/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.3080.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Neplatnost právního úkonu Výpověď z pracovního poměru Dotčené předpisy:§ 27 odst. 1 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2006 § 9 odst. 1 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2006 § 11 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2011 § 20 odst. 1 obč. zák. § 27 odst. 1, 2, 3 předpisu č. 513/1991Sb. ve znění do 30.06.2005 § 29 odst. 1, 2, 3 předpisu č. 513/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:27. 11. 2012 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 24.1.2013IV.ÚS 331/13doc. JUDr. Michaela Židlická, Dr.-- Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3080/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Ing. J. S., zastoupeného Mgr. Martinem Heřmánkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Dřevná č. 382/2, proti žalovanému STROJÍRNA TÁBOR, spol. s r. o. se sídlem v Táboře, Chýnovská č. 2420, IČO 43833381, zastoupenému JUDr. Zbyňkem Dvořákem, advokátem se sídlem v Táboře, Jeronýmova č. 1894, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru a o určení, že pracovní poměr trvá, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 7 C 199/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 12. května 2011, č. j. 15 Co 105/2011-94, takto: Rozsudek krajského soudu se (s výjimkou výroku, jímž byl rozsudek okresního soudu ve výroku o určení trvání pracovního poměru založeného pracovní smlouvou ze dne 1.3.2003 změněn tak, že se žaloba v této části zamítá) zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Dopisem ze dne 22. 4. 2010 (doručeným žalobci dne 3. 5. 2010) žalovaný sdělil žalobci, že mu dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce. Důvod k tomuto opatření spatřoval v tom, že žalobce zastával u žalovaného „pracovní pozici vedoucí provozu a jednatel“, že ke dni 30. 4. 2010 je „toto pracovní místo zrušeno“ a že se tedy žalobce stal nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná a že pracovní poměr žalobce u žalovaného trvá. Žalobu odůvodnil zejména tím, že podání výpovědi nepředcházelo přijetí žádného rozhodnutí žalovaného o organizační změně, že u žalovaného byl zaměstnán nikoli jako vedoucí provozu a jednatel, ale pouze jako technik, a to podle dodatku pracovní smlouvy účinného od 1. 1. 2010. Domnívá se navíc, že se žalovaný vůči němu dopouští nedovolené diskriminace z důvodu rozdílného světového názoru. Okresní soud v Táboře rozsudkem ze dne 16. 12. 2010, č. j. 7 C 199/2010-58, určil, že výpověď z pracovního poměru ze dne 22. 4. 2010 daná žalovaným žalobci je neplatná a že pracovní poměr mezi účastníky založený pracovní smlouvou ze dne 1. 3. 2003 nadále trvá; zároveň rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 17.250,- Kč k rukám advokáta Mgr. Martina Heřmánka. Vyšel z toho, že žalobce měl u žalovaného zastávat funkci jednatele, vedoucího provozní jednotky a technika, že „ovšem pracovněprávní dokumentace prokazuje, že k datu podání výpovědi žalobce u žalovaného pracoval pouze jako technik, tudíž toto vše je zmatečné a v tomto směru je zmatečná i výpověď z 22. 4. 2010, která uvádí, že výpověď daná žalobci se týká jeho pracovní pozice vedoucí provozu a jednatel, a to tedy tuto zmatečnost jenom završuje - výpověď se tedy vůbec netýká pracovní pozice technik, kterou žalobce ve skutečnosti vykonával v okamžiku podání výpovědi“. K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 12. 5. 2011, č. j. 15 Co 105/2011-94, rozsudek soudu prvního stupně „v odst. I. v části výroku o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru“ potvrdil, „v odst. I. v části výroku o určení trvání pracovního poměru založeného pracovní smlouvou ze dne 1.3.2003“ jej změnil tak, že žalobu v této části zamítl, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Přisvědčil žalovanému, že činnost statutárního orgánu nemůže fyzická osoba vykonávat v pracovním poměru, a že tedy na základě změny pracovní smlouvy ze dne 28. 2. 2003 vykonával žalobce v pracovním poměru s účinností od 1. 3. 2003 pouze funkci vedoucího provozní jednotky. Se soudem prvního stupně souhlasil v tom, že obsah pracovně právního vztahu mezi účastníky byl naposledy změněn „dodatkem ze dne 1. 1. 2010 (resp. účinným od 1. 1. 2010)“ podepsaným za žalovaného M. S., neboť M. S. byl v té době zapsán jako jednatel žalovaného v obchodním rejstříku a žalovaný ani netvrdí (ve smyslu § 30 obch. zák.), že by žalobce jakožto třetí osoba věděl o nějakém porušení právních předpisů při volbě (jmenování) M. S. jednatelem žalovaného; nebylo významné, že na základě usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 3. 2010, č. j. 14 Cmo 653/2009-153, byl návrh na zápis změny jednatelů do obchodního rejstříku (tedy zápis M. S. jako jednatele) zamítnut. Ke dni podání výpovědi z pracovního poměru byl tak žalobce zaměstnán u žalovaného v pracovní pozici technik na základě dodatku účinného ode dne 1. 1. 2010. Protože výpověď daná žalobci se týká jeho „pracovní pozice vedoucí provozu a jednatel“, nikoliv „pracovní pozice technik“, kterou v okamžiku podání výpovědi z pracovního poměru vykonával, nebylo třeba se zabývat existencí rozhodnutí o organizační změně, jež by předcházelo podání výpovědi. V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu (směřujícím jen do potvrzujícího výroku a výroku o nákladech řízení), které je převážně doslovným opisem odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 16. 12. 2010, č. j. 7 C 199/2010-58, včetně argumentace právní úpravou odvolání, žalovaný znovu mimo jiné namítá (s poukazem na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 3. 2010, č. j. 14 Cmo 653/2009-153), že p. M. S., který měl formou dodatku k pracovní smlouvě žalobce „změnit pracovní pozici žalobce z vedoucí a jednatel na technik“, jednatelem žalované nikdy nebyl. Žalobci samotnému pracovní poměr u žalovaného nikdy nevznikl, neboť pracovní smlouva ze dne 1. 3. 1995 byla uzavřena na „pracovní pozici jednatel“ a je proto absolutně neplatná pro rozpor se zákonem. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. Žalobce navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto, neboť odvolací soud i soud prvního stupně věc správně posoudily. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání přípustné (otázku, kdo je oprávněn jednat v pracovněprávních vztazích jménem právnické osoby, posoudil odvolací soud jinak, než jak je vykládána v judikatuře soudů), přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné. Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci soudy mimo jiné zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů dovolatel nezpochybňuje a ani, jak vyplývá z ustanovení § 241a odst. 2 a § 242 odst. 3 o. s. ř., přezkumu dovolacího soudu nepodléhá), že dne 28. 2. 2003 („s účinností od 1. března 2003“) uzavřeli účastníci „dodatek k pracovní smlouvě ze dne 1. července 1994“, podle kterého byl sjednán druh práce (funkce) „vedoucí provozní jednotky, jednatel spol.“, místo výkonu práce Strojírna Tábor, „vznik pracovního poměru je 1. 5. 1984“ a den nástupu do práce 1. 5. 1984 na dobu neurčitou. Další „Dodatek k pracovní smlouvě ze dne 1. 3. 1995 s účinností od 4. ledna 2006“ uzavřený mezi účastníky „rozšířil pracovní náplň o vývojové a výzkumné práce“. Podle „Dodatku k pracovní smlouvě s účinností od 1. ledna 2010“ sjednali účastníci druh práce „technik“; žalovaný byl „zastoupen jednatelem společnosti M. S.“ a „M. S. jednatel“ je uvedeno i u podpisu na tomto dodatku. Dopisem ze dne 22. 4. 2010 (doručeným žalobci dne 3. 5. 2010) žalovaný sdělil žalobci, že mu dává výpověď z pracovního poměru, jejíž důvod spatřoval v tom, že žalobce