21 Cdo 317/2015 — Nejvyšší soud

21 Cdo 317/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 12. 2015 Spisová značka:21 Cdo 317/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.317.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výpověď z pracovního poměru Dotčené předpisy:§ 52 písm. c) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.07.2013 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 2. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 317/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobkyně Ing. V. V., zastoupené Mgr. Martinem Bílým, advokátem se sídlem v Ostravě, Olivova č. 553/3, proti žalované Základní škole 5. května, Dvůr Králové nad Labem, 28. října 731, příspěvkové organizaci se sídlem ve Dvoře Králové nad Labem, 28. října č. 731, IČO 64202313, zastoupené JUDr. Michalem Hruškou, advokátem se sídlem v Trutnově, Svatojánské náměstí č. 47, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 30 C 329/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. října 2014 č. j. 20 Co 394/2014-121, takto: Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení. Odůvodnění: Dopisem ze dne 28. 6. 2013 žalovaná sdělila žalobkyni, která byla u žalované zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne 22. 9. 2010 jako učitelka, že jí dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce z důvodu nadbytečnosti, neboť pro školní rok 2013/2014 bylo přijato organizační opatření č. 1/2013, jehož účelem je „zvýšit kvalifikovanost pedagogického sboru“, „původní“ místo žalobkyně bylo zrušeno a místo toho bylo zřízeno místo „nové“, které žalobkyně odmítla přijmout. Dalším dopisem ze dne 26. 8. 2013 žalovaná sdělila žalobkyni, že jí dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce. Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že žalobkyně poté, co si dne 9. 8. 2013 vyzvedla ve škole „písemný pokyn“ týkající se výkonu její práce s určením místa a doby výkonu práce a stanovením pracovní náplně, opustila pracoviště, práci nevykonávala ani v následujících dnech a nereagovala ani na „ústní“ výtku (dne 9. 8. 2013), ani na písemnou výzvu k nástupu do práce, která jí byla doručena dne 19. 8. 2013. Tím, že od 7. 8. 2013 do 23. 8. 2013 nevykonávala práci podle podmínek, které jí byly určeny, se žalobkyně podle žalované dopustila závažného porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Trutnově dne 23. 10. 2013 domáhala, aby bylo určeno, že obě uvedené výpovědi z pracovního poměru jsou neplatné. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že výpověď z pracovního poměru ze dne 28. 6. 2013 je neurčitá, neboť v ní není uvedeno, co bylo předmětem organizační změny, jaké místo mělo být zrušeno, jaké jiné místo jí mělo být nabídnuto a kdy je měla žalobkyně odmítnout, že je účelová, neboť organizační změna byla připravena spolu s výpovědí, byla před ní „utajena“ a žalobkyně byla „postavena před hotovou věc“, a že nebyla seznámena s žádnými organizačními změnami. Má za to, že skutečným důvodem výpovědi je „pomsta“ ředitelky školy za projev nesouhlasu manžela žalobkyně s „dlouhotrvající šikanou žalobkyně ředitelkou“ a že případná „organizační změna“ je pouze opatřením, jak se „zbavit nepohodlné podřízené“. Uvedla, že organizační opatření č. 1/2013 nezakládá její nadbytečnost, kterou je třeba posuzovat vždy s ohledem na sjednaný druh práce, jímž je „učitelka II. stupně ZŠ“, a že s ohledem na nově uzavírané pracovní smlouvy po výpovědi dané žalobkyni nadbytečnost na daném pracovišti nevznikla. Ve vztahu k výpovědi z pracovního poměru ze dne 26. 8. 2013 namítá, že je „nezákonná“, neboť obsahuje smyšlené důvody, je projevem „bossingu“, se kterým se její manžel nechtěl „smířit“, a proto zaslal dne 8. 8. 2013 podnět České školské inspekci k „prošetření křiklavých porušování zákona, podzákonných předpisů i etických norem v rámci žalované“, a jedná se opět o „pomstu“ za chování manžela žalobkyně. Žalovaná zejména uvedla, že dne 28. 6. 2013 přijala organizační opatření č. 1/2013, na základě kterého došlo ke změně struktury pracovních míst u žalované za účelem zvýšení kvalifikovanosti pedagogického sboru spočívající v tom, že s účinností od 1. 7. 2013 bylo zrušeno pět pracovních míst, která byla s účinností od 1. 9. 2013 nahrazena čtyřmi novými pracovními místy, že žalobkyně byla seznámena s organizačním opatřením osobně v ředitelně již dne 26. 6. 2013 a následně také dne 27. 6. 2013 a že jí bylo nabídnuto nově zřízené místo, které však odmítla. Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 11. 6. 2014 č. j. 30 C 329/2013-98 určil, že výpověď daná žalobkyni dopisem žalované ze dne 28. 6. 2013 je neplatná, rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 29.094,- Kč k rukám advokáta Mgr. Martina Bílého, a vyloučil žalobu o určení neplatnosti výpovědi dané žalobkyni dopisem žalované ze dne 26. 8. 2013 k samostatnému řízení. Vycházel ze zjištění, že žalobkyně pracovala u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 22. 9. 2010 jako učitelka II. stupně základní školy, že od 1. 9. 2011 jí byl zvýšen pracovní úvazek na 1,00 odpovídající týdenní pracovní době 40 hodin, že rozsah přímé pedagogické činnosti žalobkyně ve školním roce 2012/2013 byl 22 hodin týdně, že žalobkyně vyučovala 7 hodin přírodopisu, 3 hodiny výchovy ke zdraví, 4 hodiny chemie, 1 hodinu občanské výchovy, 3 hodiny výtvarné výchovy a 4 hodiny pracovní výchovy, že žalovaná přijala pro školní rok 2013/2014 organizační opatření č. 1/2013, jehož účelem mělo být „zvýšení kvalifikovanosti pedagogického sboru“ a které s žalobkyní projednala před doručením výpovědi dne 26. 6. 2013, kdy jí ředitelka žalované sdělila, že ji ve školním roce 2013/2014 může zaměstnat pouze na zkrácený pracovní úvazek odpovídající přímé pedagogické činnosti v rozsahu 16 hodin týdně (7 hodin přírodopisu, 3 hodiny výchovy ke zdraví, 2 hodiny chemie a 4 hodiny pracovní výchovy), který žalobkyně téhož dne odmítla, že ve školním roce 2012/2013 byly na II. stupni vyučovány 4 hodiny chemie, 6 hodin výtvarné výchovy, 6 hodin pracovní výchovy, 4 hodiny občanské výchovy, 7 hodin přírodopisu a 3 hodiny výchovy ke zdraví (žalobkyně v plném rozsahu pokrývala počet hodin stanovených učebním plánem pro předměty přírodopis a výchova ke zdraví), že počet vyučovacích hodin těchto předmětů vyučovaných na II. stupni zůstal ve školním roce 2013/2014 beze změn, že odcházela do starobního důchodu učitelka zeměpisu, že učitelce angličtiny měl být snížen úvazek z důvodu věku a že žalobkyně předloženými doklady prokázala dostatečnou kvalifikaci pro výkon práce u žalované. Dovodil, že mezi školními roky 2012/2013 a 2013/2014 nedošlo v učebních plánech žalované k žádné změně v počtu vyučovacích hodin v předmětech, jejichž výuku ve školním roce 2012/2013 zajišťovala žalobkyně, že kromě hodin přírodopisu, výchovy ke zdraví a chemie zůstal zachován počet vyučovacích hodin pracovní výchovy, výtvarné výchovy a občanské výchovy a že i při „zachování pracovní pozice žalobkyně v plném rozsahu“ potřebovala žalovaná ve školním roce 2013/2014 pokrýt dalších 27 „uprázdněných vyučovacích hodin týdně“ vzhledem k odchodu učitelky s úvazkem 8 hodin týdně do důchodu, k ukončení dvou pracovních poměrů sjednaných na dobu určitou v rozsahu 4 a 6 hodin týdně u pracovníků, které žalovaná označila jako „nekvalifikované“, a vzhledem k vyhovění žádosti učitelky zajišťující výuku anglického jazyka a (v rozsahu jedné hodiny) občanské výchovy o snížení jejího pracovního úvazku na 12 hodin týdně. Shledal, že tvrzení žalované „o nepotřebnosti žalobkyně ohledně šesti vyučovacích hodin týdně“ (2 hodiny chemie, 1 hodina občanské výchovy a 3 hodiny výtvarné výchovy) neodpovídá skutečnosti, neboť 2 hodiny chemie z dosavadních 4 hodin vyučovaných žalobkyní byly přesunuty do nově vytvořeného pracovního místa a „kromě hodin přírodopisu, výchovy ke zdraví a 2 hodin chemie tedy nemohla nastat nadbytečnost žalobkyně ani v rozsahu dalších zbývajících 2 hodin chemie“. Dospěl k závěru, že žalobkyně se nestala nadbytečnou, neboť nelze dovodit, že by v důsledku organizačního opatření zaměstnavatele odpadla část její pracovní náplně. K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 30. 10. 2014 č. j. 20 Co 394/2014-121 změnil rozsudek soudu prvního stupně (s výjimkou výroku, kterým byla žaloba o určení neplatnosti výpovědi dané žalobkyni dopisem žalovan