21 Cdo 328/2001 — Nejvyšší soud

21 Cdo 328/2001 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 1. 2002 Spisová značka:21 Cdo 328/2001 ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:21.CDO.328.2001.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. g) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 328/2001 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Z. S., zastoupeného advokátkou, proti žalované S. n. m. B., o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru a o náhradu mzdy, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 29 C 402/89, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. dubna 1998, č.j. 21 Co 95/98-158, takto: Rozsudek krajského soudu, rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 30. září 1997 č.j. 29 C 402/89-139 (s výjimkou výroků II. a III., kterými byla žaloba o příslušenství pohledávky zčásti zamítnuta), usnesení Městského soudu v Brně ze dne 21. srpna 1998 č.j. 29 C 402/89-182 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. listopadu 2000 č.j. 12 Co 42/99-191 se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 9. 1997 č.j. 29 C 402/89-139 žalovanému uložil, aby zaplatila žalobci „jakožto náhradu mzdy za období 28.6.1990 – 30.6.1992 částku 70.459,- Kč“ s 3% úrokem od 1. 7. 1992 do 14. 7. 1994 a s 16% úrokem z téže částky od 15. 7. 1994 do zaplacení, žalobu o zaplacení úroků z prodlení z částky 70.459,- Kč ve výši 16% za dobu od 30. 6. 1992 do 1. 7. 1992 a ve výši 13% za dobu od 1. 7. 1992 do 14. 7. 1994 zamítl, rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit Českému státu – Městskému soudu v Brně „na nákladech řízení částku 5.520,- Kč, jakožto poplatek ze zahájení řízení“ a 1.600,- Kč na zálohovaném znalečném, a vyslovil, že „žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává“. Ve věci samé dovodil, že žalobci přísluší náhrada mzdy z titulu neplatného rozvázání pracovního poměru ve smyslu ustanovení § 61 odst. 1, 2 zák. práce i za dobu přesahující 6 měsíců, neboť žalobce v období od 28. 6. 1990 do 30. 6. 1992 vzhledem k ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 1/1991 Sb. a ustanovení § 1 vyhlášky č. 20/1991 Sb. nemohl být zapsán do seznamu uchazečů o zaměstnání. Proto „vzal soud za prokázáno, že v tomto období žalobce zaměstnán nebyl a s ohledem na výše citovaná zákonná ustanovení ani teoreticky být nemohl“. K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 7. 4. 1998 č.j. 21 Co 95/98-158 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že ve výrocích o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, soudním poplatku 5.520,- Kč a o znalečném 1.600,- Kč se rozsudek soudu prvního stupně zrušuje a věc se mu vrací v tomto rozsahu k dalšímu řízení. Ve věci samé dospěl k závěru, že právní názor vyslovený soudem prvního stupně, že žalobce nemohl být zaměstnán s ohledem na ustanovení § 7 zákona č. 1/1991 Sb. a ustanovení § 1 vyhlášky č. 20/1991 Sb., neobstojí a že žalobce „v zásadě bezdůvodně po uplynutí 6 měsíců, za které má zákonný nárok na náhradu mzdy, do práce po dobu delší než 2 roky nenastoupil, čímž naplnil hlediska uvedené v ustanovení § 61 odst. 2 zákoníku práce pro nepřiznání náhrady mzdy za sledované období“. Ve výrocích o soudním poplatku, znalečném a nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítal, že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. 8. 1992 č.j. 29 C 402/89-31 bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 21. 12. 1989 je neplatné, čímž „bylo prokázáno, že v předmětném období jeho pracovní poměr u žalované trval, a nemohla tedy být splněna podmínka stanovená v § 7 odst. 1 zákona č. 1/1991 Sb. a dále ani podmínka daná vyhláškou č. 20/1991 Sb.“. Podmínkou pro zařazení uchazeče o zaměstnání do evidence úřadu práce je totiž prokázání skončení pracovního poměru uchazeče; nemohl být tedy žalobce zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání a nezanedbal žádnou povinnost. Protože neměl zápočtový list, ani razítko o skončení pracovního poměru v občanském průkaze, ale naproti tomu měl rozsudek městského soudu, i když nepravomocný, který stvrzoval existenci jeho pracovního poměru u žalované a vyjádření žalované, kterým jednání o dalším zaměstnání nevyloučila, je nesprávný závěr odvolacího soudu, že žalobce v rozhodném období „bezdůvodně nepracoval“. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen „o.s.ř.“ - (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že řízení předcházející jeho vydání je postiženo vadou uvedenou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. g) o.s.ř. Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. g) o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže rozhodoval vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát. Podle ustanovení § 36, věty první o.s.ř. v řízení před soudem jedná a rozhoduje senát nebo předseda senátu jako jediný soudce (samosoudce). Podle ustanovení § 36a odst. 1 písm. a) o.s.ř. v řízení před okresním soudem ve věcech pracovních jedná a rozhoduje senát. Podle ustanovení § 9 odst. 3 zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, senáty okresního soudu se skládají ze soudce a dvou přísedících. Řízení o žalobách na náhradu mzdy podaných podle ustanovení § 61 zák. práce je řízením ve věcech pracovních; v řízení o takových žalobách proto před okresním soudem jako soudem prvního stupně jedná a rozhoduje senát složený ze soudce (předsedy senátu) a dvou přísedících. V posuzovaném případě soud prvního stupně – jak vyplývá z obsahu spisu – věc projednal při jednáních, která se konala ve dnech 11. 3. 1997 a 25. 9. 1997; posléze uvedené jednání pak bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den 30. 9. 1997. Při tomto jednání došlo – aniž by věc byla projednávána – pouze k vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně. Při jednáních soudu prvního stupně konaných ve dnech 11. 3. 1997 a 25. 9. 1997 věc projednávala předsedkyně senátu JUDr. I. N. jako jediný soudce (samosoudce); vyhlášení rozsudku dne 30. 9. 1997 se zúčastnili spolu s předsedkyní senátu JUDr. I. N. přísedící J. V. a Mgr. M. K. Občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k zachovávání zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům spoluobčanů (srov. § 1 o.s.ř.). Účel občanského soudního řízení se naplňuje především v rozhodnutí soudu ve sporu nebo v jiné právní věci. Základem pro rozhodnutí soudu je dokazováním zjištěný skutkový stav věci (srov. § 153 odst. 1 o.s.ř.). Náležité zjištění skutkového stavu věci v první řadě předpokládá, že soud zhodnotil důkazy podle své úvahy (každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti) a že pečlivě přihlédl ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (srov. § 132 o.s.ř.). Má-li být těmto požadavkům na rozhodovací činnost soudu (včetně zhodnocení celého průběhu řízení) vyhověno, je potřebné, aby - ve věcech, o nichž zákon stanoví, že soud má být obsazen senátem - se na ní podílel celý senát; nejen předseda senátu, ale i ostatní jeho členové (soudci nebo přísedící) musí proto mít o celém průběhu řízení včetně provedeného dokazování takové poznatky, které jim umožní věc náležitě posoudit (po stránce skutkové a v návaznosti na ni i po stránce právní). Posouzení všech rozhodujících skutečností soudem nemůže být řádné a úplné, jestliže by věc projednal jen předseda senátu jako jediný soudce (samosoudce) a jestliže by ostatní členové senátu, kteří o ní nakonec rozhodli, neměli před přijetím rozhodnutí vlastní poznatky o dosavadním průběhu řízení, zejména o přednesech účastníků a o provedených