21 Cdo 3294/2011 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3294/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 9. 2012 Spisová značka:21 Cdo 3294/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.3294.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada mzdy Dotčené předpisy:§ 4 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 13.04.2008 § 326 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 13.04.2008 § 2 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 13.04.2008 § 194 odst. 6 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 10. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3294/2011 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. S., zastoupeného JUDr. Markétou Soukupovou, advokátkou se sídlem v Mostě, J. Průchy č. 1915, proti žalovaným 1) IS Bílina, a.s. se sídlem v Bílině, Bezručova č. 15, IČO 25013297, 2) Ing. R. M., zastoupenému JUDr. Vladimírem Davidem, advokátem se sídlem v Lounech, Mírové náměstí č. 48, o 55.642,- s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 5 C 98/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. prosince 2010 č.j. 10 Co 691/2009-91, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 10.416,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Vladimíra Davida, advokáta se sídlem v Lounech, Mírové náměstí č. 48. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Lounech dne 15.4.2008 domáhal, aby mu žalovaní zaplatili společně a nerozdílně částku 55.642,- Kč se zákonnými úroky z prodlení a aby mu žalovaná 1) zaplatila 16.967,- Kč se zákonnými úroky z prodlení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že byl u žalované 1) zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 1.11.2003 jako stavbyvedoucí až do 17.8.2007, kdy byl pracovní poměr ukončen dohodou, a že mu žalovaná 1) dluží na mzdě za měsíce květen až srpen 2007 celkem 72.609,- Kč. Žalovaná 1) písemným prohlášením ze dne 29.1.2008 uznala, že žalobci dluží 55.642,- Kč s tím, že se jedná o "nevyplacené mzdy za rok 2007 ve výši 72.609,- Kč, snížené o nevyplacené provozní zálohy", a zavázala se mu tuto částku zaplatit do 15.2.2008. Žalovaný 2) dne 29.1.2008 "přistoupil k závazku zaplatit částku 55.642,- Kč" jako ručitel. Okresní soud v Lounech rozsudkem ze dne 5.3.2009 č.j. 5 C 98/2008-51 žalovaným 1) a 2) uložil, aby zaplatili žalobci společně a nerozdílně 55.642,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,5% od 16.2.2008 do 30.6.2008, s úrokem z prodlení ve výši 10.75% od 1.7.2008 do 31.12.2008, s úrokem z prodlení ve výši 9,25% od 1.1.2009 do 30.6.2009 a od 1.7.2009 ve výši odpovídající procentní výši repo sazby, stanovené k tomuto datu ČNB, zvýšené o 7 procentních bodů, vždy takto stanovené znovu k dalšímu kalendářnímu pololetí do zaplacení, s tím, že "plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost druhého žalovaného", zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalovaných domáhal zaplacení úroku z prodlení ve výši 10,5% z částku 55.642,- Kč od 1.2.2008 do 15.2.2005 a kterou se žalobce domáhal po žalované 1) zaplacení 16.967,- Kč se zákonnými úroky z prodlení, a rozhodl, že žalovaní 1) a 2) jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení 2.910,-Kč. Z provedených důkazů vzal za prokázané, že žalovaná 1) dne 29.1.2008 písemně uznala právo žalobce co do důvodu a výše s tím, že po zápočtu nevyúčtovaných vyplacených provozních záloh ve výši 16.967,- Kč dluží žalobci na mzdách částku 55.642,- Kč, že žalovaná 1) za řízení nepopřela svůj dluh vůči žalobci a že je proto žaloba proti žalované 1) opodstatněná. Vůči žalovanému 2) soud prvního stupně uzavřel, že, i když prohlášení žalovaného 2) zní: "ručitel Ing. M. R. se tímto zavazuje za závazky věřitele dle této dohody", lze výkladem projevu vůle dospět k závěru, že se "jedná nepochybně o mylný text, vadně slovně vyjádřený", neboť "projev vůle stran dne 29.1.2008 jednoznačně směřoval k uspokojení pohledávky žalobce z titulu neuspokojených mzdových nároků proti žalované 1)" a že "k tomuto právnímu úkonu uznání závazku tehdejší ředitel společnosti [žalovaný 2)] přistoupil k tomu, že převzal na sebe závazek plnit dle dohody účastníků o uznání závazku a jeho splatnosti", prohlášení žalovaného 2) lze "považovat za dohodu účastníků o zajištění pohledávky žalobce ručením"; žalovaný 2) je proto povinen splnit žalobcovu pohledávku jako ručitel. K odvolání žalovaného 2) Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 13.12.2010 č.j. 10 Co 691/2009-91 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že "proti žalovanému 2) se žaloba o zaplacení 55.642,-Kč s úrokem z prodlení od 16.2.2008 do zaplacení zamítá", a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 21.192,- Kč a na náhradě odvolacího řízení 24.508,- Kč, vše k rukám JUDr. Vladimíra Davida. Při hodnocení prohlášení žalovaného 2) obsaženého v listině ze dne 29.1.2008 dospěl odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že "jeho jazykový projev je zcela jednoznačný, nelze jej považovat za mylný či vadně vyjádřený, ev. za písařskou chybu", když v listině ze dne 29.1.2008 je "žalobce označen jako věřitel a žalovaná 1) jako dlužník" a "z textu uznání navíc vyplývá, že účastníci měli závazky k sobě navzájem; použil-li proto ručitel ve svém prohlášení formulaci, že se zavazuje za závazky věřitele dle této dohody, nelze ani výkladem dospět k závěru, že tímto prohlášením přebírá ručení za závazky dlužníka". Ručení žalovaného 2) nelze podle odvolacího soudu dovodit ani z ustanovení § 194 obchodního zákoníku, když žalovaný 2) byl předsedou představenstva žalované 1) do 12.3.2001 a jeho působení v představenstvu "tudíž z hlediska případného ručení nelze nijak spojovat s pohledávkou žalobce, která vznikla v roce 2007". Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že z obsahu listiny ze dne 29.1.2008 vyplývá, že řeší pouze "závazek" žalované 1) vůči žalobci jako věřiteli, který byl "vymezen a vyčíslen jako rozdíl mezi výší celkové nevyplacené mzdy a v té době údajnými nevyúčtovanými provozními zálohami"; je tedy "zřejmé a evidentní, že žalovaný 2) vystupující jako předseda představenstva žalované 1) převzal ručení za společnost". Žalobce dále nesouhlasí s odvolacím soudem v tom, že by ručení žalovaného 2) nebylo možné dovodit z právní úpravy obchodního zákoníku, neboť žalovaný 2) sice byl předsedou představenstva žalované 1) jen do 12.3.2001, avšak z výpisu z obchodního rejstříku vyplývá, že zánik funkce žalovaného 2) jako předsedy představenstva byl zapsán do obchodního rejstříku až dne 11.4.2008; skutečnosti zapsané do obchodního rejstříku jsou účinné vůči každému ode dne jejich zveřejnění, ledaže osoba prokáže, že třetí osobě bylo provedení zápisu známo dříve. Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaný 2) navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl nebo zamítl. Souhlasí s názorem odvolacího soudu, že jazykové vyjádření obsahu ručitelského závazku zcela odpovídá zákonným a běžně užívaným pojmům, které mají jednoznačný obsah, a z "domnělé vůle účastníků dohody pak nelze vyvozovat něco, co obsahem dohody není či něco, co je ve zřejmém rozporu s jazykovým vyjádřením účastníků dohody". Podle názoru žalovaného 2) je bezpředmětné se zabývat otázkou jeho ručení podle ustanovení § 194 obchodního zákoníku, když žaloba nebyla podána z titulu ručení podle ustanovení § 194 obchodního zákoníku, ale z důvodu ručení žalovaného podle listiny ze dne 29.1.2008, navíc žalobce neuvádí "žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých by bylo možno vyvodit odpovědnost žalovaného 2) podle ustanovení § 194 obchodního zákoníku, přičemž samotné členství žalovaného 2) v představenstvu žalované 1) takovouto skutečností není". Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzh