21 Cdo 34/2025 — Nejvyšší soud

21 Cdo 34/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 5. 2025 Spisová značka:21 Cdo 34/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:21.CDO.34.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dokazování Svědci Vady řízení Dotčené předpisy:§ 120 odst. 1 o. s. ř. § 122 o. s. ř. § 123 o. s. ř. § 126 o. s. ř. § 131 o. s. ř. § 132 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:23. 6. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 34/2025-297 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce B. K., zastoupeného Mgr. Lenkou Čihákovou, Ph.D., advokátkou se sídlem ve Slavkově u Brna, Palackého náměstí č. 67, proti žalovanému Výchovný ústav, střední škola a školní jídelna Višňové, Zámek 1, se sídlem ve Višňovém č. 1, IČO 49438921, zastoupenému Mgr. Sylvou Medkovou, advokátkou se sídlem ve Znojmě, Velká Michalská č. 194/8, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 23 C 25/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. září 2024, č. j. 15 Co 102/2024-273, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 11. dubna 2024, č. j. 23 C 25/2023-220, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu ve Znojmě k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Dopisem ze dne 9. 2. 2023 žalovaný sdělil žalobci, že s ním okamžitě ruší pracovní poměr podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce z důvodu porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, kterého se dopustil tím, že v dubnu roku 2022 fyzicky napadl dítě v péči zaměstnavatele jakožto výchovného ústavu, a to AAAAA (pseudonym), a to tak, že jej opakovaně švihl řetězem od klíčů přes záda. 2. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu ve Znojmě dne 4. 4. 2023 domáhal určení, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se nikdy jednání popisovaného v okamžitém zrušení pracovního poměru nedopustil, že v měsíci dubnu roku 2022 ani neměl žádnou službu na výchovné skupině, ve které je umístěn AAAAA (pseudonym) (dále jen „AAAAA“), že žalovaný se dlouhodobě na žalobci dopouštěl jednání šikanózní povahy, a to v návaznosti na trestní oznámení podané žalobcem v souvislosti s podezřením na protiprávní jednání, na kterém se měl podílet i ředitel žalovaného V. P., že od podání tohoto trestního oznámení ředitel žalovaného opakovaně vystavuje žalobce nerovnému zacházení a šikanóznímu jednání, opakovaně vznášel vůči žalobci smyšlená obvinění se zjevným účelem rozvázat se žalobcem pracovní poměr a k šikanóznímu jednání vůči žalobci naváděl také další osoby a že při předání okamžitého zrušení ředitel žalovaného žalobci výslovně sdělil, že podání okamžitého zrušení je následkem podání trestního oznámení ze strany žalobce. Žalobce má dále za to, že okamžité zrušení není dostatečně skutkově vymezeno v souladu s požadavky § 50 odst. 4 zákoníku práce, že žalovaný přistoupil k okamžitému zrušení po uplynutí 2měsíční prekluzivní lhůty podle § 58 odst. 1 zákoníku práce a že jde o zakázané odvetné opatření vůči jeho osobě jako oznamovateli protiprávního jednání. 3. Žalovaný namítal, že dne 31. 1. 2023 zjistil, že žalobce, který u něj byl zaměstnán od 1. 3. 2018 jako vychovatel a na základě „dodatku“ ze dne 19. 9. 2022 jako učitel odborného výcviku, v dubnu roku 2022 fyzicky napadl AAAAA, dítě v péči žalovaného jakožto výchovného ústavu, a to tak, že jej značnou silou švihl řetězem od klíčů přes záda, přičemž mu způsobil drobné poranění (podlitiny), že fyzické napadení dítěte ze strany pedagogického pracovníka je zcela nepřípustné a že pedagogický pracovník je povinen bezpečí a zdraví dítěte chránit (srov. § 22b školského zákona), nikoliv jej ohrozit. Fyzické napadení má žalovaný za zcela prokázané a nepochybné. Obvinění z „bossingu“ se pak podle žalovaného nezakládá na pravdě. 4. Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 11. 4. 2024, č. j. 23 C 25/2023-220, žalobu zamítl a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 23 716 Kč k rukám advokátky Mgr. Sylvy Medkové. Kromě listinných důkazů soud prvního stupně při zjišťování skutkového stavu vycházel z výpovědi žalobce jako účastníka řízení a z výpovědí svědků J. B., J. C., B. H., T. N., R. W., I. P., O. H. a M. B., kteří se však o fyzickém napadení AAAAA žalobcem dozvěděli pouze z doslechu, a to (s výjimkou I. P.) právě od AAAAA. Od výslechu nezletilého AAAAA soud prvního stupně „v zájmu ochrany nezletilého“ upustil, neboť „z výpovědi psychologa ústavu a sociální kurátorky nezletilého (…) vyplynulo, že nezletilý projevuje obavy z návratu žalobce a svého dalšího osudu v takovém případě, což by mohlo mít vliv na obsah jeho svědecké výpovědi“. Přihlédl k tomu, že „nezletilý byl slyšen jako svědek již na policii, kde se mu dostalo všech potřebných zákonných poučení o nutnosti vypovídat pravdu a kde byla přítomna i jeho sociální kurátorka, která soudu potvrdila, že výslech byl proveden v souladu se zákonem a bez nátlaku na nezletilého“, a dospěl k závěru, že „má k dispozici dostatek podkladů potřebných pro to, aby mohl hodnotit věrohodnost a pravdivost výpovědi nezletilého učiněné v rámci řízení před policejním orgánem“. Byť soud prvního stupně uzavřel, že „nelze zcela bez výhrad spoléhat na výpověď samotného nezletilého“, který je „osobou s častými výchovnými problémy“, a že proto „nemůže bez dalšího vyloučit ani možnost, že ze strany nezletilého šlo o pouhý výmysl“, vycházel při zjišťování skutkového stavu z „výpovědi“ nezletilého AAAAA učiněné na policii, kterou „na základě všech zjištěných okolností případu“ vyhodnotil jako věrohodnou a kterou shrnul tak, že tento nezletilý „předně tvrdí, že zlobil, a proto jej paní H. přeřadila do modré skupiny“, že po přeřazení do skupiny žalobce jej žalobce přetáhl řetězem, který měl u svých klíčů a který nosil pravidelně, přes záda, že pak záda ukazoval panu B., který si je fotil, a že se o napadení svěřil paní H., panu B. a panu N. 5. Po takto provedeném dokazování pak soud prvního stupně dospěl k závěru, že o napadení AAAAA žalobcem svědčí „řada nepřímých důkazů, jež se v jednotlivých souvislostech doplňují a tvoří ucelený řetězec – přeřazování problémových chovanců do jiné výchovné skupiny za účelem jejich uklidnění bylo běžným výchovným opatřením, byť v systému o tom není záznam, není toto důkazem neexistence takového přeřazení, neboť ne každý vychovatel vždy a všude řádně prováděl záznamy mimořádných událostí – v případě nezletilého bylo takové opatření častým jevem – přede dnem 10. 4. 2022 měl žalobce službu spolu s H. ve dnech 7. 4. 2022 a 8. 4. 2022 – dne 8. 4. 2022 vykazoval nezletilý dle zápisů v systému celodenní výchovné problémy (což mohlo být důvodem jeho přeřazení do skupiny k žalobci) – dne 10. 4. 2022 měl službu ve skupině nezletilého J. B., který pořídil fotografii zranění zad vypadající jako otisk po řetězu – klíče na řetězu nosil žalobce (někteří svědci výslovně uvedli, že nikdo jiný takto v ústavu klíče nenosil) – a sám žalobce se kolegyni I. P. svěřil, že měl nezletilého klíči zasáhnout“. 6. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný přistoupil k okamžitému zrušení pracovního poměru před uběhnutím subjektivní i objektivní prekluzivní lhůty podle § 58 odst. 1 zákoníku práce, že okamžité zrušení pracovního poměru dostojí požadavkům na určitost projevu vůle, že se žalobce dopustil zvlášť hrubého porušení svých pracovních povinností, že „důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru je tak na straně žalovaného platně dán“, a že okamžité zrušení pracovního poměru je proto platným právním jednáním. Žalobcem nastíněná „teorie spiknutí“ je pak podle soudu prvního stupně nepravděpodobná, nemůže „pro svoji komplikovanost“ obstát a nebyly pro ni v řízení předloženy dostatečné důkazy. Pro daný typ porušení pracovních povinností navíc žalovaný již dříve přistoupil k okamžitému zrušení pracovního poměru jiného zaměstnance. Soud prvního stupně proto okamžité zrušení pracovního poměru nepovažuje za odvetné opatření žalovaného, ale za výkon práva žalovaného, který byl opřen o reálně existující a opodstatněné důvody. 7. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 3. 9. 2024, č. j. 15 Co 102/2024-273, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 5 008 Kč k rukám advokátky Mgr. Sylvy Medkové. Ztotožnil se se skutkovým a právním hodnocením věci učiněným soudem prvního stupně a odkázal na odůvodn