21 Cdo 3524/2019 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3524/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 12. 2019 Spisová značka:21 Cdo 3524/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.3524.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a odst. 1 o. s. ř. § 242 odst. 3 o. s. ř. § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:12. 2. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 507/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3524/2019-694 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobkyně D. P., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. MUDr. Janou Kollrossovou, advokátkou se sídlem v Plzni, náměstí Republiky č. 202/28, proti žalované X. se sídlem v XY, IČO XY, o 93.348,- Kč s úrokem z prodlení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 15 C 169/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. dubna 2019, č. j. 23 Co 30/2019-655, takto: I. Dovolání žalované se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 4. 2019, č. j. 23 Co 30/2019-655, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 10. 2018, č. j. 15 C 169/2009-607, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 93.348,- Kč s úrokem z prodlení ve výši a za dobu, jež specifikoval (výrok I.), a bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 247.728,23 Kč k rukám „zástupce žalobkyně“ (výrok II.) a že žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 na nákladech řízení státu 10.124,60 Kč (výrok III.), a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení 14.862,- Kč k rukám advokátky Mgr. MUDr. Jany Kollrossové. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázek hmotného práva, a to „vzniku nároku vedoucího zaměstnance na zaplacení odstupného po skončení pracovního poměru po odvolání z funkce podle ustanovení § 65 odst. 3 zák. č. 65/1965 Sb., změny druhu vykonávané práce – pracovního zařazení (funkce), neplatnosti pracovního poměru, v rámci něhož vykonává zaměstnanec v rámci své pracovní funkce činnosti, které přísluší statutárnímu orgánu obchodní společnosti, vzniku pracovního poměru u vedoucích zaměstnanců vymezených a nevymezených v ustanovení § 27 odst. 4 a 5 zák. č. 65/1965 Sb.“, a že rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva dosud dovolacím soudem neřešené, a to „posouzení pracovněprávních účinků sloučení obchodních společností, ve kterých jsou shodné pracovní funkce“. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2019, č. j. 23 Co 30/2019-655, byl především uplatněn jiný dovolací důvod, než který je – jako jediný přípustný - uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. [žalovaná nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale - jak je dále uvedeno - zpochybňuje správnost skutkových zjištění soudů, nesouhlasí s tím, jak odvolací soud hodnotil provedené důkazy, předestírá od zjištění soudů odlišné skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci], a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat. V posuzovaném případě se žalobkyně domáhala zaplacení odstupného poskytovaného při rozvázání pracovního poměru ve výši 93.348,- Kč s úrokem z prodlení od 1. 12. 2006 do zaplacení podle ustanovení § 65 odst. 3 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2006 (dále jen „zák. práce), podle něhož je nárok na odstupné dán pouze tehdy, došlo-li k odvolání zaměstnance v souvislosti se zrušením jeho (jím zastávaného) pracovního místa v důsledku organizační změny. Odvolací soud při řešení právní otázky, zda žalobkyni, jejíž pracovní poměr byl rozvázán podle ustanovení § 65 odst. 3 věty třetí zák. práce výpovědí z důvodu „fikce nadbytečnosti“ podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zák. práce, náleží odstupné podle ustanovení § 60a zák. práce, vycházel ze zjištění, že pracovní poměr žalobkyně u právního předchůdce žalované (Š. se sídlem v XY) vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne 19. 12. 2003 (s druhem práce PH – vedoucí ekonomického oddělení), že ke dni 29. 4. 2005 se stala právním nástupcem Š. se sídlem v XY, žalovaná tehdy s názvem Š. se sídlem XY, IČO XY, že ke dni 29. 4. 2005 se žalobkyně stala členkou představenstva žalované (její funkce zanikla dne 1. 7. 2005), že dne 27. 6. 2005 byla žalobkyně jmenována do funkce ekonomického ředitele s účinností od 1. 7. 2005 a stejného dne se stala místopředsedkyní představenstva žalované (její funkce zanikla dne 1. 6. 2006), že dne 1. 6. 2006 došlo ke sloučení žalované s částí společnosti X., se sídlem v XY, IČO XY, že od 1. 6. 2006 byl název žalované X., IČO XY, nejdříve se sídlem XY (od 15. 4. 2008 se sídlem v XY), že podnik žalované tvořila do 1. 6. 2006 provozovna XY a od 1. 6. 2006 provozovna XY a provozovna XY, že žalobkyně nebyla s účinností od 1. 6. 2006 jmenována do funkce ekonomické ředitelky společnosti, že její pracovní náplň nebyla rozšířena i na celou společnost, tedy i na provozovnu v XY, a tuto funkci vykonávala S. H., dosavadní ekonomická ředitelka společnosti X., IČO XY, že po organizační stránce byla žalobkyně zařazena do provozovny v XY a její dosavadní činnost ekonomické ředitelky byla omezena jen na tuto provozovnu (dosavadní označení druhu práce - ekonomická ředitelka - bylo zachováno), že žalobkyně byla z funkce „ekonomické ředitelky společnosti“ odvolána dopisem žalované ze dne 21. 6. 2006 s předpokladem účinnosti od 30. 6. 2006, který jí byl doručen až dne 12. 7. 2006, a téhož dne jí byla nabídnuta jiná práce odpovídající její kvalifikaci (zástupkyně ekonomického ředitele s místem výkonu práce v provozovně v XY), kterou odmítla, že žalobkyni byla dne 25. 7. 2006 doručena výpověď z pracovního poměru z důvodu fikce nadbytečnosti, která nebyla napadena žalobou o neplatnost výpovědi (její pracovní poměr skončil dne 31. 10. 2006), a že po odvolání žalobkyně z funkce „nebyla pozice ekonomické ředitelky provozovny XY obsazena a bylo rozhodnuto o jejím zrušení“. Výše uvedené závěry odvolacího soudu představují skutková zjištění (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu – jak vyplývá z ustanovení § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. – nepodléhá); nejde tedy o závěry právní, ale o závěry skutkové. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo sice aplikoval správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil. Žalovaná - jak vyplývá z obsahu dovolání (srov. § 41 odst. 2 o. s. ř.) - právní posouzení věci odvolacím soudem (aplikaci ustanovení § 65 odst. 3 věty třetí zák. práce ve vztahu k ustanovení § 60a odst. 1 zák. práce na soudy zjištěný skutkový stav ani výklad citovaných ustanovení) nezpochybňuje. Žalovaná v dovolání zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu, polemizuje s hodnocením provedených důkazů a předestírá vlastní (odlišné) skutkové závěry [zejména že „žalobkyně byla odvoláním z funkce ze dne 21. 6. 2019 odvolána z funkce ekonomického ředitele žalované, nikoli z neexistující funkce ekonomického ředitele provozovny XY“, že „ke zrušení funkce mohlo dojít pouze na základě rozhodnutí žalované (jejího představenstva)“, které „nebylo v rozhodnutí zjištěno a soudy zhodnoceno“, že „posouzení soudů, že pracovní náplň žalobkyně byla od 1. 6. 2006 omezena na pouze na provozovnu XY, je nesprávné“, že „nebylo zjištěno, že žalobkyně po 1. 6. se souhlasem a s vědomím zaměstnavatele nevykonávala funkci ekonomické ředitelky žalované“, že „u ž