21 Cdo 3679/2021 – Nejvyšší soud

21 Cdo 3679/2021-713 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobkyně CHRYSBERON a. s. se sídlem v Praze 1, Ovocný trh č. 572/11, IČO 28442971, zastoupené JUDr. Michalem Račokem, advokátem se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka č. 108, proti žalovanému A. Š., narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Tomášem Šmucrem, advokátem se sídlem v Plzni, V Malé Doubravce č. 1242/27, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 4 C 90/2016, o dovolání obou účastníků proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. května 2021, č. j. 21 Co 3/2019-670, takto: I. Dovolání žalovaného se odmítá. II. Dovolání žalobkyně proti výroku II rozsudku krajského soudu v části, v níž bylo rozhodnuto o změně výroku VII rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 30. července 2018, č. j. 4 C 90/2016-369, se odmítá. III. Rozsudek krajského soudu se ve výroku II, s výjimkou jeho části, v níž bylo rozhodnuto o změně výroku VII rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 30. července 2018, č. j. 4 C 90/2016-369, a ve výroku III zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se domáhala (samostatnými žalobami, jež byly usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 15. 2. 2017, č. j. 4 C 90/2016-112, spojeny ke společnému projednání), aby bylo určeno, že „neexistuje“ zástavní právo k pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, zapsané na LV č. XY vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, KP XY, které vzniklo na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 24. 9. 2012 mezi žalobkyní a žalovaným, zajišťující budoucí peněžitou pohledávku žalovaného ve výši 12 500 000 Kč (dále též „Zástava 1“), k pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, zapsané na LV č. XY vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, KP XY, které vzniklo na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 26. 6. 2014 mezi žalobkyní a žalovaným, zajišťující budoucí peněžitou pohledávku žalovaného ve výši 12 500 000 Kč (dále též „Zástava 2“), k pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, zapsané na LV č. XY vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, KP XY, které vzniklo na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 18. 3. 2013 mezi žalobkyní a žalovaným, zajišťující budoucí peněžitou pohledávku žalovaného ve výši 4 403 040 Kč (dále též „Zástava 3“), k pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, zapsané na LV č. XY vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, KP XY, které vzniklo na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 26. 6. 2014 mezi žalobkyní a žalovaným, zajišťující budoucí peněžitou pohledávku žalovaného ve výši 4 403 040 Kč (dále též „Zástava 4“), k pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, zapsané na LV č. XY vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, KP XY, které vzniklo na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 13. 11. 2013 mezi žalobkyní a žalovaným, zajišťující budoucí peněžitou pohledávku žalovaného ve výši 6 744 720 Kč (dále též „Zástava 5“), k pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, zapsané na LV č. XY vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, KP XY, které vzniklo na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 26. 6. 2014 mezi žalobkyní a žalovaným, zajišťující budoucí peněžitou pohledávku žalovaného ve výši 5 129 280 Kč (dále též „Zástava 6“), a k pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, zapsané na LV č. XY vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, KP XY, které vzniklo na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 26. 6. 2014 mezi žalobkyní a žalovaným, zajišťující budoucí peněžitou pohledávku žalovaného ve výši 3 256 800 Kč (dále též „Zástava 7“). Žaloby odůvodnila zejména tím, že s žalovaným uzavřela postupně několik dohod o spolupráci (ve dnech 23. 8. 2012, 18. 3. 2013, 13. 11. 2013 a 18. 12. 2013), přičemž plnění z těchto dohod byla zajištěna zástavami (jež jsou předmětem tohoto řízení) na nemovitostech žalobkyně. Dohody o spolupráci jsou však zřejmě neplatné pro jejich nesrozumitelnost a nevyhovují ani požadavku určitosti. I kdyby však dohody o spolupráci byly platné, žalovaný porušil povinnosti, které mu z dohod o spolupráci vyplývaly, aniž by své povinnosti splnil v dodatečné přiměřené lhůtě, a proto žalobkyně od dohod odstoupila, čímž dohody zanikly. Žalovanému tak žádné pohledávky za žalobkyní nevznikly a nemohla tak vzniknout ani označená zástavní práva. Okresní soud v Berouně rozsudkem ze dne 30. 7. 2018, č. j. 4 C 90/2016-369, zamítl žalobu na určení, že „neexistuje“ Zástava 1 (výrok I.) a Zástava 2 (výrok II.), určil, že „neexistuje“ Zástava 3 (výrok III.), Zástava 4 (výrok IV.), Zástava 5 (výrok V.), Zástava 6 (výrok VI.) a Zástava 7 (výrok VII.), a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení 111 355,23 Kč k rukám „zástupce žalobkyně“ (výrok VIII.). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky byly platně uzavřeny dohody o spolupráci a že byly rovněž účinné již okamžikem jejich podpisu, a to vzhledem k tomu, že podle nich účastníci jednali, když vzájemně spolupracovali až do roku 2014. Námitku žalovaného o neúčinnosti celých dohod o spolupráci posoudil jako nepřípadnou, neboť jak vyplývá z obsahu dohod, odložení účinnosti se týkalo „pouze odložení splatnosti odměny žalovaného“ do nabytí „právní moci“ územního plánu města XY, na základě kterého měly být výše uvedené pozemky účelově určeny výlučně k individuálnímu bydlení v rodinných domech a smíšenému využití území městského typu a obdobnému využití, resp. do doby, než bude žalobkyně zapsána jako vlastník nemovitostí (u prvních dvou výroků rozsudku). Odmítl i námitku žalobkyně, že dohody jsou neplatné, protože jsou vázány na „právní moc“ územního plánu města XY, neboť je sice pravdou, že územní plán obce nabýval pouze účinnosti, nicméně s ohledem na to, že oběma smluvním stranám musel být znám smysl a účel daných ustanovení dohod, „je třeba jej vyložit ve smyslu § 266 odst. 1 a 3 OBZ tak, že je platné, neboť jím účastníci měli v zásadě na mysli, závaznost‘, a tedy účinnost územního plánu města XY“. Platně uzavřenými shledal rovněž zástavní smlouvy ze dnů 24. 9. 2012, 26. 6. 2014, 18. 3. 2013 a 13. 11. 2013, neboť obsahují veškeré zákonem stanovené náležitosti, byly uzavřeny písemně, pozemky v nich uvedené jsou způsobilými předměty zástavy a jsou jimi zajištěny budoucí pohledávky žalovaného. I když žalobkyně dopisem ze dne 12. 2. 2016 odstoupila od všech dohod o spolupráci pro nesplnění závazků ze strany žalovaného, k jejichž splnění žalovaného vyzvala výzvou ze dne 22. 5. 2015, vzhledem k tomu, že u Zástavy 1 a Zástavy 2 nastala dohodou předpokládaná účinnost zápisem vlastnického práva k pozemkům pro žalobkyni před jejím odstoupením od dohod, ani platnost tohoto odstoupení učiněného písemně nemůže mít vliv na právo žalovaného na zaplacení minimální odměny těmito dvěma zástavami zajištěné. Zajištění zástavním právem se v tomto případě týká „odměny, která již vznikla a je, resp. do budoucna bude splatnou“. V ostatních posuzovaných případech konstatoval, že odstoupení od dohod o spolupráci je platné a nastalo okamžikem doručení odstoupení žalovanému, jelikož na výzvu žalobkyně ze dne 22. 5. 2015 žalovaný nereagoval. K datu doručení odstoupení však ještě nenastala „účinnost splatnosti“ podle dohod o spolupráci, neboť „tato byla v případě Dohod, o nichž soud rozhodoval ve výrocích III. – VII., vázána na právní moc změny územního plánu Města XY, ke které došlo až 30. 3. 2017“. Odstoupením od dohod došlo k jejich zánikům, a to ještě před tím, než nastala splatnost odměny žalovaného, resp. než došlo ke splnění jedné z podmínek počátku splatnosti odměny žalovaného; tím došlo rovněž k zániku zajišťovaných budoucích pohledávek žalovaného na výplatu odměny a k zániku zástavních práv k výše uvedeným pozemkům. K odvolání obou účastníků Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 6. 2019, č. j. 21 Co 3/2019 – 483, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a II. změnil tak, že se určuje, že „neexistuje“ Zástava 1, Zástava 2 (výrok I.), a ve výrocích III. až VII. tak, že zamítl návrh žalobkyně na určení, že „neexistuje“ Zástava 3, Zástava 4, Zástava 5, Zástava 6 a Zástava 7 (výrok II.), a rozhodl, že žalobkyně je povinna nahradit žalovanému 42 % jeho nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 50 048 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám „právního zástupce žalovaného“ (výrok III.). Odvolací soud shledal (stejně jako soud prvního stupně) všechny uzavřené dohody o spolupráci mezi účastníky jako dohody platně uzavřené. Na rozdíl od soudu prvního stupně ale dospěl k závěru, že vůlí účastníků bylo odložit účinnost celých dohod o spolupráci ze dne 18. 3. 2013, 18. 12. 2013 a 13. 11. 2013 do doby právní moci (účinnosti) územního plánu města XY, na základě kterého budou pozemky specifikované v