21 Cdo 368/2000 — Nejvyšší soud

21 Cdo 368/2000 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 9. 2000 Spisová značka:21 Cdo 368/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2000:21.CDO.368.2000.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 368/2000 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobce J. M. proti žalovanému O., a.s., odštěpnému závodu D. P. ve S. čp. 528, o odškodnění nemoci z povolání, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp.zn. l7 C 234/94, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. srpna 1999 č.j. 16 Co 286/99-170, takto: Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný na odškodnění nemoci z povolání (vasoneurózy) nahradil ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, která mu vzniká v době od 10.1.1994. Žalobu odůvodnil zejména tím, že nemoc z povolání u něj byla zjištěna dne 14.2.1990, že rozhodnutím Úřadu důchodového zabezpečení ze dne 3.4.1991 mu byl přiznán částečný invalidní důchod ve výši 1.900,- Kčs měsíčně a že dne 27.6.1991 uzavřel se žalovaným dohodu o náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní schopnosti za dobu od 4.6.1990. Žalovaný v listopadu 1993 se žalobcem okamžitě zrušil pracovní poměr podle ustanovení § 53 odst.1 písm.b) zák. práce a od té doby mu odmítá platit podle dohody stanovenou náhradu za ztrátu na výdělku. Žalovaný potvrdil, že u žalobce byla zjištěna nemoc z povolání, pro kterou byl převeden z dosavadní práce střelmistra na práci skladníka trhavin, a že mu na základě dohody platil náhradu za ztrátu na výdělku. Ke dni 15.11.1993 byl se žalobcem okamžitě zrušen pracovní poměr podle ustanovení § 53 odst.1 písm.b) zák. práce a žalovaný má za to, že žalobcem požadovaná náhrada za ztrátu na výdělku není z tohoto důvodu v příčinné souvislosti s nemocí z povolání. Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 20.12.1994 č.j. 17 C 234/94-12 zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil za dobu od 10.1.1994 do 31.7.1994 28.866,- Kč a aby mu od 1.8.1994 platil 4.000,- Kč měsíčně, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že \"s ohledem na rozvázání pracovního poměru dle § 53 odst.1 písm.b) zák. práce došlo k zániku důvodu pro poskytování náhrady za ztrátu na výdělku dle dohody ze dne 27.6.1991\". K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 25.5.1995 č.j. 16 Co 251/95-29 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud dovodil, že rozvázáním pracovního poměru mezi účastníky jeho okamžitým zrušením, které provedl žalovaný podle ustanovení § 53 odst.1 písm.b) zák. práce, nedošlo k přerušení příčinné souvislosti mezi škodou a nemocí z povolání a že se tím nezměnily ani okolnosti, které byly podle dohody ze dne 27.6.1991 rozhodující pro určení výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Žalobci proto i po rozvázání pracovního poměru účastníků náleží náhrada za ztrátu na výdělku v původní výši s tím, že nelze přihlížet k \"prohloubení ztráty v příjmech žalobce, neboť způsob ukončení pracovního poměru umožňuje úvahu, že dosavadní výdělek u žalované organizace si žalobce bez vážných důvodů opomíjí vydělat\". Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby se v dalším řízení zabýval výší nároku. Okresní soud ve Frýdku-Místku poté rozsudkem ze dne 12.5.1997 (správně ze dne 19.5.1997) č.j. 17 C 234/94-83 žalovanému uložil, aby žalobci zaplatil za období od 10.1.1994 do 31.12.1996 částku 184.802,- Kč s 15% úrokem od 15.1.1995 z částky 57.983,- Kč za rok 1994, s 15% úrokem od 15.1.1996 z částky 54.582,- Kč za rok 1995 a od 15.1.1997 z částky 72.237,- Kč za rok 1996; současně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku na soudním poplatku 7.396,- Kč a že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 22.228,- Kč. Soud prvního stupně zjistil, že průměrný čistý měsíční výdělek žalobce před rozvázáním pracovního poměru okamžitým zrušením činil 4.500,- Kč. Tuto částku považoval - s výjimkou měsíců, v nichž žalobce dosáhl vyšší mzdy - za výdělek, který si žalobce opomíjí \"vzhledem ke způsobu skončení pracovního poměru\" vydělávat. Po přihlédnutí k průměrnému výdělku žalobce před vznikem škody, k jeho valorizacím a dalším úpravám, jakož i k výši pobíraného částečného invalidního důchodu a ke zvyšování náhrady, dospěl k závěru, že žalobci vznikla za dobu od 10.1.1994 do 31.12.1996 ztráta na výdělku ve výši 232.806,- Kč. Protože žalobce požadoval pouze částku 184.802,- Kč, vyhověl soud prvního stupně žalobě v plném rozsahu. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 15.12.1997 č.j. 16 Co 369/97-107 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dovodil, že žalobci náleží i po rozvázání pracovního poměru účastníků náhrada za ztrátu na výdělku podle ustanovení § 195 zák. práce v dosavadní výši (tj. ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem žalobce před vznikem škody a jeho výdělkem po zjištění nemoci z povolání s připočtením částečného invalidního důchodu) a že pro stanovení výdělku žalobce po zjištění nemoci z povolání jsou rozhodné reálné výdělky žalobce dosažené před rozvázáním pracovního poměru, které je třeba porovnat s \"faktickými\" výdělky, které žalobce dosáhl u dalších zaměstnavatelů. Názor žalovaného, že mělo být zjišťováno, jakého výdělku by žalobce dosahoval, kdyby nadále pracoval na pracovišti, na které byl převeden po zjištění nemoci z povolání, odvolací soud odmítl s odůvodněním, že nahrazení \"reálně dosahovaných\" výdělků \"zcela fiktivními\" výdělky nemá podklad v zákoně a že zákonný podklad není ani pro valorizaci výdělku, kterého žalobce dosahoval před rozvázáním pracovního poměru. Odvolací soud současně vytknul soudu prvního stupně, že jeho postup při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku v obdobích od 10.1.1994 do 31.5.1994 a od července do listopadu 1995 byl \"technicky vadný\" a že nepromítl do výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku dobu, po níž byl žalobce v pracovní neschopnosti. Odvolací soud dále uložil soudu prvního stupně, aby se vypořádal s námitkou promlčení, vznesenou žalovaným v odvolacím řízení. Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 30.4.1999 č.j. 17 C 234/94-147 žalovanému uložil, aby žalobci zaplatil na náhradě za ztrátu na výdělku za dobu od 10.1.1994 do 28.2.1998 částku 226.326,- Kč s 15% úrokem z částky 48.866,- Kč od 15.1.1995 do zaplacení, z částky 54.582,- Kč od 15.1.1996 do zaplacení, z částky 47.043,- Kč od 15.1.1997 do zaplacení, z částky 61.345,- Kč od 15.1.1998 do zaplacení a z částky 14.490,- Kč od 15.3.1998 do zaplacení, a zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení dalších 4.451,- Kč s 15% úrokem od 15.1.1995 do zaplacení; současně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku na soudním poplatku 9.056,- Kč a že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 57.825,- Kč. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že průměrný čistý měsíční výdělek žalobce před vznikem škody a po \"valorizaci\" podle nařízení vlády č. 191/1993 Sb. činil 12.435,- Kč a že průměrný čistý měsíční výdělek žalobce před rozvázáním pracovního poměru okamžitým zrušením činil 4.500,- Kč. Při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku v jednotlivých obdobích postupoval tak, že průměrný čistý měsíční výdělek žalobce před vznikem škody \"redukoval\" ve smyslu ustanovení § 195 odst.2 zák. práce (ve znění účinném do 31.5.1994) a že provedl další jeho \"valorizaci\" podle nařízení vlády č. 291/1995 Sb., č. 298/1996 Sb. a č. 318/1997 Sb. Od čistého průměrného výdělku žalobce před vznikem škody (\"redukovaného\" a \"valorizovaného\") pak odečetl žalobcův částečný invalidní důchod (v době do 31.5.1994 ve výši 1.900,- Kč a v době od 1.6.1994 ve skutečně pobírané výši a upravený podle ustanovení § 14 zákona č. 183/1994 Sb.) a buď průměrný čistý výdělek žalobce před rozvázáním pracovního poměru nebo skutečný výdělek žalobce, jestliže převyšoval částku 4.500,- Kč měsíčně; u stanovené náhrady za ztrátu na výdělku provedl úpravy podle čl. V zákona č. 160/1993 Sb. a podle zákona č. 2