21 Cdo 3787/2014 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3787/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 8. 2015 Spisová značka:21 Cdo 3787/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.3787.2014.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada mzdy Skončení pracovního poměru Výpověď z pracovního poměru Dotčené předpisy:§ 61 odst. 2 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.03.2006 § 208 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 13.09.2009 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 11. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3787/2014 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce R. K., zastoupeného Mgr. Bc. Vítězslavem Jírou, advokátem se sídlem v Brně, Rooseveltova č. 564/6, proti žalovanému MORAVSKÉMU ZEMSKÉMU MUZEU, příspěvkové organizaci se sídlem v Brně, Zelný trh č. 299/6, IČO 00094862, zastoupenému JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní č. 222/5, o 507.099,- Kč s úrokem z prodlení, vedené u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 55 C 48/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. dubna 2014 č.j. 15 Co 199/2013-326, takto: I. Dovolání žalobce proti rozsudku krajského soudu ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek městského soudu o zamítnutí žaloby o zaplacení 308.254,- Kč s úrokem z prodlení, a ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným se odmítá. II. Ve výroku, kterým byl změněn rozsudek městského soudu tak, že se zamítá žaloba o zaplacení 158.892,- Kč s úrokem z prodlení, a ve výrocích o náhradě nákladů řízení se rozsudek krajského soudu zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 12.2.2008 (a změněnou se souhlasem soudu) domáhal, aby mu žalovaný zaplatil na náhradě mzdy poskytované při neplatném rozvázání pracovního poměru za dobu od 13.2.2006 do 24.6.2010 celkem 483.405,- Kč s úrokem z prodlení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že byl u žalovaného zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 15.5.2000 jako "domovník - údržbář" a že žalovaný mu dal dne 8.3.2005 výpověď z pracovního poměru, která byla pravomocným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6.11.2007 č.j. 49 C 122/2006-98, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28.4.2009 č.j. 15 Co 292/2008-114, určena za neplatný právní úkon. Žalobce požaduje po žalovaném náhradu mzdy poskytovanou při neplatném rozvázání pracovního poměru, a to ode dne 13.2.2006, kterým měl na základě neplatné výpovědi skončit jeho pracovní poměr, ve výši průměrného výdělku, který činil 9.220,- Kč měsíčně. Žalovaný sice "uznal nárok žalobce co do důvodu", namítl však, že v době od 13.2. do 31.3.2006 byl žalobce uznán dočasně práce neschopným, a požadoval, aby "jeho povinnost zaplatit žalobci náhradu mzdy byla stanovena pouze po dobu 6 měsíců". Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 30.6.2010 č.j. 55 C 48/2008-86 uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci 468.376,- Kč s úrokem z prodlení, žalobu o zaplacení dalších 15.029,- Kč s úrokem z prodlení zamítl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobci 44.997,80 Kč k rukám advokáta Mgr. Bc. Vítězslava Jíry a "České republice na účet městského soudu v Brně" 19.340,- Kč. Soud prvního stupně dovodil, že za dobu, kdy byl žalobce v pracovní neschopnosti (od 13.2. do 31.3.2006), musela být žaloba zamítnuta, neboť žalobci v této době "nevznikal nárok na mzdu", a přiznal žalobci náhradu mzdy za "celé zbývající období (od 1.4.2006 do 24.6.2010). Vycházel ze závěru, že "žalovaný, ačkoli si byl vědom toho, že žalobce trvá na svém dalším zaměstnávání, se až do doby, kdy soud ve věci rozhodoval, nepokusil se žalobcem jednat ani o ukončení pracovního poměru, ani žalobci v rozporu se svou zákonnou povinností práci nepřiděloval, choval se tedy zcela pasivně, naprosto nedbal na to, že porušuje zákon, a spoléhal zřejmě právě na ustanovení § 61 odst. 2 zákoníku práce s tím, že toto porušení zákona bude sankcionováno pouze uložením povinnosti k náhradě mzdy za šest měsíců", a že proto "není na místě využít moderačního práva". K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 18.10.2011 č.j. 15 Co 7/2011-123 zrušil rozsudek soudu prvního stupně (s výjimkou výroku o zamítnutí žaloby) a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně. Souhlasil se soudem prvního stupně v tom, že žalobci vznikl nárok na náhradu mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru podle ustanovení § 61 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, "ve znění ke dni 13.2.2006", když k tomuto dni měl skončit pracovní poměr žalobce neplatnou výpovědí, a to za dobu šesti měsíců ode dne, kdy oznámil žalovanému, že trvá na dalším zaměstnávání, přičemž je třeba "od těchto šesti měsíců odečíst dobu, kdy byl žalobce v pracovní neschopnosti". Při určení výše náhrady mzdy však nelze vycházet ze žalobcem tvrzeného průměrného výdělku 9.220,- Kč měsíčně, neboť žalobce v rozhodném období (v říjnu, listopadu a prosinci 2005) neodpracoval 22 dnů; správně měl být zjištěn žalobcův pravděpodobný měsíční výdělek. Odvolací soud dále vytknul soudu prvního stupně, že při posuzování žalobcova nároku podle ustanovení § 61 odst.2 zákoníku práce "měl přihlížet jen k těm okolnostem, které existovaly po uplynutí 6 měsíců z celkové doby, za níž zaměstnanci měla být poskytnuta náhrada", a které "se týkají poměrů zaměstnance", a že okolnosti na straně zaměstnavatele tu jsou bezvýznamné. Městský soud v Brně - poté, co žalobce změnil se souhlasem soudu žalobu tak, že se po žalovaném domáhá zaplacení náhrady mzdy poskytované při neplatném rozvázání pracovního poměru za dobu od 1.4.2006 do 30.10.2010 ve výši 507.099,-Kč s úrokem z prodlení - rozsudkem ze dne 23.1.2013 č.j. 55 C 48/2008-300 žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci 198.845,- Kč s úrokem z prodlení, žalobu o zaplacení dalších 308.254,- Kč s úrokem z prodlení zamítl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobci 68.280,30 Kč k rukám advokáta Mgr. Bc. Vítězslava Jíry a České republice "na účet Městského soudu" 3.499,- Kč a že České republice se proti žalobci nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žalobci přísluší náhrada mzdy poskytovaná při neplatném rozvázání pracovního poměru pouze za dobu 6 měsíců ode dne, kdy oznámil žalovanému, že trvá na dalším zaměstnávání, s výjimkou období, kdy byl žalobce v pracovní neschopnosti, za něž již byla žaloba "předchozím rozsudkem pravomocně zamítnuta", tedy za dobu od 1.4. do 13.8.2006. Ze znaleckého posudku V. W. soud prvního stupně zjistil, že žalobcův "pravděpodobný průměrný měsíční výdělek" činil 10.410,- Kč; vzhledem k tomu, že žalobce požadoval pouze průměrný hrubý výdělek ve výši 9.220,- Kč měsíčně a že soud nemůže "překročit žalobní požadavek", poskytl žalobci náhradu mzdy za dobu od 1.4. do 13.8.2006 pouze ve výši 39.953,- Kč. Náhradu mzdy za dobu od 14.8.2006 do 20.5.2009, kdy nabyl právní moci rozsudek soudu o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, soud prvního stupně žalobci nepřiznal s odůvodněním, že žalobce dne 7.7.2006 uzavřel s jiným zaměstnavatelem (Českou republikou - Městským soudem v Brně) novou pracovní smlouvu, na jejímž základě vykonával funkci "údržbáře a řidiče", a že "s přihlédnutím k povaze pracovní náplně a dosahovaného výdělku vykonával žalobce u jiného zaměstnavatele práci za podmínek zásadně rovnocenných jako u žalovaného", i když měl "sice více pracovních povinností, zato byl lépe honorován". Náhradu mzdy požadovanou za dobu od 21.5.2009 do 30.10.2010 soud prvního stupně posoudil podle "nového" zákoníku práce (zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů), neboť nárok vznikl v době po 1.1.2007) a dovodil, že žalobce v tomto období nepracoval u žalovaného pro překážky na straně zaměstnavatele, když mu žalovaný nepřiděloval práci (žalovaný sice prokázal, že "žalobce v červenci 2010 vyzval, aby se do práce dostavil, tvrzení žalobce, že tak učinil, avšak bezvýsledně, nijak nevyvrátil"), a že žalobci za toto období náleží (z obdobných důvodů jako náhrada za dobu od 1.4. do 13.8.2006) náhrada mzdy do výše 9.220,- Kč měsíčně. K odvolání účastníků Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29.4.2014 č.j. 15 Co 199/2013-326 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku, kterým bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žal