21 Cdo 3885/2009 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3885/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 2. 2011 Spisová značka:21 Cdo 3885/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.3885.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pracovní úraz Ztížení společenského uplatnění Dotčené předpisy:§ 6 odst. 1 písm. c) předpisu č. 440/2001Sb. § 7 odst. 3 předpisu č. 440/2001Sb. § 196 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2006 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:1. 3. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3885/2009 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. Č., zastoupeného JUDr. Marií Piekarzovou, advokátkou se sídlem v Šenově, Těšínská č. 1495, proti žalované STAVO-ČESTAV s.r.o. se sídlem v Havířově – Šumbarku, Jarošova č. 31, IČO 64085236, o odškodnění pracovního úrazu, za účasti Kooperativa pojišťovny a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 1, Templová č. 747, IČO 47116617, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 110 C 4/2004-241, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. ledna 2009, č. j. 16 Co 9/2008-330, takto: I. Dovolání žalobce proti rozsudku krajského soudu ve výroku IV., kterým byl potvrzen rozsudek okresního soudu „pokud jím byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 239.649,- Kč s příslušenstvím“, a ve výroku V., jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 90.160,- Kč s příslušenstvím, se odmítá. II. Rozsudek krajského soudu se ve výroku VII., kterým byl potvrzen rozsudek okresního soudu v odstavci III., pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení 1.104.000,- Kč, ve výrocích o nákladech řízení a ve výroku o soudním poplatku zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem odvolacího soudu, a poté, co vzal žalobu zčásti zpět), aby mu žalovaná zaplatila na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 1. 5. 2003 do 31. 3. 2008 částku 362.320,- Kč s úroky z prodlení a aby mu zaplatila 1,173.000,- Kč na náhradě za ztížení společenského uplatnění. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že dne 24. 4. 2001 utrpěl pracovní úraz, pro jehož následky byl práce neschopen do 31. 12. 2002, od 1. 1. 2003 se přihlásil na úřadě práce jako uchazeč o zaměstnání, a poté od 1. 5. 2003 nebyl přijat na práci montéra ocelových konstrukcí a řidiče s nástupním platem 15.000,- Kč u FERROMON s. r.o. Ostrava-Kunčice. Žalovaná mu však náhradu za ztrátu na výdělku požadovanou od 1. 5. 2003 do průměrného měsíčního výdělku před vznikem škody ve výši 15.000,- Kč odmítla platit. Stejně tak odmítla žalobci zaplatit doplatek náhrady za ztížení společenského uplatnění a její zvýšení na čtyřnásobek. Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozsudkem ze dne 23. 10. 2007 č.j. 110 C 4/2004-241 řízení ohledně částky 57.171,- Kč s úroky z prodlení zastavil, žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 440.121,- Kč s úroky z prodlení zamítl, zamítl i žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci „další částku ve výši 1.173.000,- Kč“, a rozhodl, že „žádný z účastníků ani vedlejší účastník nemají právo na náhradu nákladů řízení“, a že České republice – Okresnímu soudu v Karviné se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Dovodil, že žalobce neprokázal, že by mu bylo nabídnuto místo montéra ocelových konstrukcí ve spol. s.r.o. FERROMON za uváděný nástupní plat 15.000,- Kč měsíčně. Proto vycházeje z pravděpodobného průměrného měsíčního výdělku u žalované za první čtvrtletí 2003 ve výši 9.629,- Kč, a s přihlédnutím k invalidním důchodům přiznaným v České republice a ve Slovenské republice, dospěl k závěru, že žalobci z titulu náhrady za ztrátu na výdělku za dobu od 1. 5. 2003 do 30. 11. 2006 žádná škoda nevznikla. Soud prvního stupně neshledal důvodným ani nárok na doplatek náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 69.000,- Kč a čtyřnásobku zvýšení této náhrady. Ztížení společenského uplatnění bylo vyčísleno lékařským posudkem 1150 body, a bylo zvýšeno o 50 % podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 440/2001 Sb. na celkový počet 1725 bodů. Požaduje-li žalobce další plnění nad tento rámec, pak „přiznání další částky ve výši 69.000,- Kč odporuje citovanému ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky“. Je však skutečností, že škoda na zdraví u žalobce vedla ke zvlášť těžkým následkům a „zcela právem s ohledem na toto omezení bylo bodové ohodnocení zvýšeno o plných 50 %“. Toto bodové zvýšení o 50 % je přiměřené zjištěnému omezení žalobce v životě a ve společnosti. Podle názoru soudu prvního stupně však nejde o výjimečný případ hodný mimořádného zřetele, když „žádná výjimečnost“, kterou by musel vzít soud v úvahu, nebyla prokázána, „a nebylo také prokázáno, že by šlo o případ hodný mimořádného zřetele“. V daném případě „jde o občana, k jehož úrazu došlo v době, kdy měl 42 let, který rekreačně sportoval, pracoval jako řada občanů v tamní obci a žil též i takovým životem. Omezení v intimním životě lze při jeho věku považovat za zvlášť těžký následek“, jemuž je přiměřené poskytnuté zvýšení o 50 %. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 6. 1. 2009 č.j. 16 Co 9/2008-330 připustil „změnu žaloby provedenou podáním žalobce ze dne 11. 4. 2008“, v „odstavci II. výroku“, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 158.961,- Kč s příslušenstvím, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení o zaplacení této částky s příslušenstvím zastavil, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil, aby zaplatila žalobci 27.512,- Kč s úrokem z prodlení a 13.999,- Kč s úrokem z prodlení, a potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, „pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 239.649,- Kč s příslušenstvím“, dále pak žalobu na zaplacení (nově uplatněné) částky 90.160,- Kč s příslušenstvím zamítl, „v odstavci III. výroku“ rozsudku soudu prvního stupně změnil tento rozsudek tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 69.000,- Kč, a potvrdil rozsudek soudu prvního stupně „v odstavci III. výroku, pokud jím byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 1.104.000,- Kč“, rozhodl, že žádný z účastníků, vedlejší účastník, ani Česká republika nemají právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, a že žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě částku 4.420,- Kč na soudním poplatku. Ve věci samé přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že při určení výše náhrady za ztrátu na výdělku počínaje měsícem květnem 2003 je třeba vycházet z průměrného výdělku žalobce dosaženého v pracovním poměru u žalované, neboť „bylo prokázáno, a tuto skutečnost prokazoval i sám žalobce“, že po skončení pracovního poměru na dobu určitou dne 31. 12. 2002 by byl znovu zaměstnán u žalované, a že by dosahoval, nebýt pracovního úrazu, stejného výdělku jako před poškozením. Zjištěný pravděpodobný průměrný výdělek ve výši 9.629,- Kč „je v souladu se všemi doklady, které se zabývaly zjištěním průměrného výdělku v této věci a vyjadřuje ten příjem, jehož by žalobce dosáhl nebýt následků pracovního úrazu“. Po provedení „přepočtu“ náhrady za ztrátu na výdělku pak odvolací soud dospěl k závěru, že za období od 1. 5. 2003 do 31. 12. 2003 žalobci vznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku ve výši 27.512,- Kč, a za období od 1. 1. 2004 do 30. 9. 2004 mu vznikl nárok ve výši 13.999,- Kč. Za následující období od 1. 5. 2004 do 30. 11. 2006, a stejně tak za nově uplatněné období od 1. 12. 2006 do 31. 3. 2008, žalobci žádná škoda na výdělku nevznikla, neboť součet jeho důchodů z České a Slovenské republiky přesáhl jeho průměrný výdělek dosažený před vznikem škody, a to i s přihlédnutím k valorizaci průměrného výdělku. Při úvaze o důvodnosti uplatněné náhrady za ztížení společenského uplatnění vycházel odvolací soud po doplnění řízení znaleckým posudkem ze zjištění, že zdravotní stav žalobce se ustálil tak, aby bylo možno ohodnotit ztížení společenského uplatnění, dne 17. 4. 2003, a byla-li žaloba podána 15. 2. 2005, nárok nemůže být promlčen. Ohledně výše nároku vycházel odvolací soud ze „základního počtu bodů 1150“, k němuž „lékař provádějící ohodnocení tuto náhradu zvýšil o 50% a k této částce připočetl dalších 50%, celkem tedy ohodnotil ztížení společenského uplatnění 2300 body. Protože však podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 440/2001 Sb. lze zvýšit bodové ohodnocení škody na zdraví nejvýše o 50 % celkové částky bodového ohodnocení, mohl lékař provádějící ohodnocení ztížení společ