21 Cdo 403/2014 — Nejvyšší soud

21 Cdo 403/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 1. 2015 Spisová značka:21 Cdo 403/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.403.2014.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Splatnost pohledávky Mzda (a jiné obdobné příjmy) Prodlení dlužníka Prodlení věřitele Úroky z prodlení Splnění závazku Dotčené předpisy:§ 141 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 30.09.2008 § 142 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 30.09.2008 § 144 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 30.09.2008 § 517 odst. 2 obč. zák. ve znění do 19.10.2008 § 520 obč. zák. ve znění do 19.10.2008 § 522 obč. zák. ve znění do 19.10.2008 § 523 obč. zák. ve znění do 19.10.2008 § 568 obč. zák. ve znění do 19.10.2008 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:17. 2. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 403/2014 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce V. D., zastoupeného JUDr. Marií Neulsovou, advokátkou se sídlem v Přerově, Boženy Němcové č. 1695/2, proti žalovanému R. K., zastoupenému JUDr. Pavlem Kvíčalou, advokátem se sídlem v Prostějově, náměstí T.G.Masaryka č. 195/18, o 24.467,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 5 C 217/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. dubna 2013 č.j. 49 Co 291/2012-76, takto: Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Prostějově dne 14.6.2011 domáhal, aby mu žalovaný zaplatil na mzdě za měsíce květen a červen 2008 celkem 25.467,- Kč se zákonnými úroky z prodlení za dobu od 1.8.2008 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaný mu nezaplatil za uvedené období mzdu za vykonanou práci, neboť bezdůvodně "výplatu těchto mzdových prostředků váže na výsledek pravomocného ukončení řízení o neplatném skončení pracovního poměru" účastníků. Úroky z prodlení žalobce požaduje podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) "počínaje dnem následným po splatnosti celkového jeho mzdového nároku, tj. dnem 1.8.2008". Žalovaný namítal, že žalobce měl mzdu za měsíce květen a červen 2008 "připravenou jako vždy k vyzvednutí na pokladně zaměstnavatele v místě výkonu práce" a že proto očekával, že si žalobce mzdu vyzvedne nebo mu "ve výjimečném případě jakýkoliv způsobem sdělí, kam mu má mzdu zaslat či komu ji vydat". Žalovaný "nemohl riskovat ztrátu finančních prostředků nebo jejich doručení do nesprávných rukou, neboť žalobce uvedl v pracovní smlouvě bydliště, a na pracovní neschopnosti, která mu byla vystavena dne 12.6.2008, byla uvedena adresa". Okresní soud v Přerově rozsudkem ze dne 12.6.2012 č.j. 5 C 217/2011-48 rozhodl "pro uznání žalovaného" tak, že je povinen zaplatit žalobci 21.627,- Kč; současně rozhodl, že "řízení se v rozsahu částky ve výši 3.840,- Kč" s úroky z prodlení z důvodu zpětvzetí žaloby zastavuje, že se zamítá žaloba o zaplacení úroku z prodlení z částky 21.627,- Kč ve výši 10,75% ročně za dobu od 1.8. do 31.12.2008 a za dobu ode dne 1.1.2009 do zaplacení "s ročním úrokem ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v % součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí", a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Z provedených důkazů zjistil, že žalovaný dlužil žalobci mzdu za měsíce květen a červen 2008 ve výši 21.627,- Kč, že žalobce byl v době od 12.6.2008 do 31.1.2009 v pracovní neschopnosti, přičemž porušil "léčebný režim pojištěnce" v době od 26.8. do 2.9.2008 (zúčastnil se "zahraničního pobytu v Tunisu") a i jinak porušoval "soustavně léčebný režim", a že se nedostavil ve výplatním termínu k vyzvednutí mzdy na pracovišti, ačkoliv podle vnitřního mzdového předpisu je "výplatní termín pro firmu 18. následující měsíc a mzda je placena hotově v místě pracoviště - dílny D.". I když "pracovní neschopnost je vážným důvodem, který znemožňuje zaměstnanci dostavit se k výplatě", soud prvního stupně přihlédl k tomu, že žalobce "porušoval opakovaně léčebný režim", a uzavřel, že "pracovní neschopnost neznemožňovala žalobci dostavit se k výplatě dne 18.6.2008 a dne 18.7.2008". I když nezaslal žalobci jeho nevyzvednutou mzdu, žalovaný se "neocitl v prodlení", neboť "nevyplacení mzdy zapříčinil žalobce svým nedostavením se k výplatě na pracovišti". Požadované úroky z prodlení proto žalobci nenáleží. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 17.4.2013 č.j. 49 Co 291/2012-76 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci úrok z prodlení z částky 21.627,- Kč ve výši 10,75% ročně od 1.8. do 31.12.2008, 9,25% ročně od 1.1. do 30.6.2009, 8,5% ročně od 1.7. do 31.12.2009, 8% ročně od 1.1. do 30.6.2010, 7,75% ročně od 1.7.2010 do 30.6.2012, 7,5% ročně od 1.7. do 31.12.2012, 7,05% ročně od 1.1. do 30.6.2013 a za dobu ode dne 1.7.2013 do zaplacení s ročním úrokem ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky, vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 6.381,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 12.432,- Kč, obojí k rukám advokátky JUDr. Marie Neulsové. Poté, co vymezil rozdíl mezi splatností mzdy, která nastává nejpozději uplynutím kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém zaměstnanci vzniklo právo na mzdu, a výplatou mzdy v termínu stanoveném v období kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém zaměstnanci vzniklo právo na mzdu, a co dovodil, že mzda žalobce za měsíc květen 2008 byla splatná do konce měsíce června 2008 a za měsíc červen 2008 nastala splatnost mzdy do konce července 2008, vzal odvolací soud v úvahu, že žalobce byl v termínech výplaty mzdy za měsíce květen a červen 2008 (stanovených na 18. den v měsíci) v "pracovní neschopnosti", o níž informoval žalovaného poštovní zásilkou odeslanou dne 14.6.2008. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaný byl povinen zaslat žalobci mzdu za měsíce květen a červen 2008 "jak mu to ukládá ustanovení § 142 odst.3 věty druhé zákoníku práce", neboť nemoc, pro kterou byl zaměstnanec lékařem uznán dočasně práce neschopným, je vážným důvodem, pro který se zaměstnanec nemůže dostavit k výplatě, a pochybnosti o tom, kde se žalobce v té době zdržoval, jej této povinnosti "nemohly zprostit". Okolnost, že žalobce porušoval "léčebný režim", je pro povinnost žalovaného zaslat žalobci mzdu za měsíce květen a červen 2008 nerozhodná, neboť se žalovaný o tom dozvěděl až následně. Protože žalovaný nepostupoval podle ustanovení § 142 odst.3 věty druhé zákoníku práce, "dostal" se se splněním mzdových nároků žalobce za měsíce květen a červen 2008 do prodlení, a je proto povinen zaplatit žalobci "zákonné" úroky z prodlení. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že žalobce v době, kdy byl od 12.6.2008 do 31.1.2009 v "pracovní neschopnosti", soustavně porušoval "léčebný režim pojištěnce", a že mu proto "pracovní neschopnost" neznemožňovala dostavit se ve dnech 18.6. a 18.7. k výplatě, neboť "nebyl na pobyt v domácím léčení vázán". Žalovaný poukazuje rovněž na to, že výplata mzdy "v hotovosti v místě zaměstnání a den byly přesně dohodnuty" a že žalobce "zneužil výkon svého práva", když mu nic nebránilo, aby "se pro výplatu osobně dostavil, příp. udělil někomu plnou moc pro vyzvednutí připravené výplaty". Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu a že dovolání je třeba i v současné době projednat a rozhodnout - jak vyplývá z ustanovení Čl. II bodu 2 zákona č