21 Cdo 4197/2013 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4197/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 12. 2014 Spisová značka:21 Cdo 4197/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.4197.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dědické řízení Úroky z prodlení Závaznost rozsudku Dotčené předpisy:§ 470 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 § 159a o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 175q o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 175m o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 175o o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 175k o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:13. 1. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4197/2013 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce ARKADA, spol. s r.o. se sídlem v Praze 6, Šmolíkova č. 1014/44, IČO 41189167, zastoupeného JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá č. 705/16, proti žalovaným 1) Ing. J. U. a 2) H. J., zastoupené JUDr. Helenou Tukinskou, advokátkou se sídlem v Teplicích, J. V. Sládka č. 1363/2, o 500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 48/96, o dovolání žalované 2) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. března 2011 č.j. 22 Co 27/2011-211, takto: I. Dovolání žalované 2) proti rozsudku městského soudu ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek obvodního soudu o úrocích z prodlení, se odmítá. II. Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. ledna 2010 č.j. 13 C 48/96-151 se - s výjimkou výroků týkajících se žalované 1), jakož i výroků, kterými bylo rozhodnuto o úroku z prodlení ve výši 1% z částky 250.000,- Kč za dobu od 1.3.1995 do zaplacení, v nichž městský soud změnil rozsudek obvodního soudu tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl - zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 7.11.1995 domáhal, aby mu JUDr. I. J. zaplatil 500.000,- Kč s 18% úrokem z prodlení p.a. za dobu od 1.3.1995 do zaplacení. Žalobu odůvodnil zejména tím, že žalovanému půjčil částku 500.000,- Kč, kterou žalovaný podle písemné smlouvy ze dne 12.1.1995 převzal a zavázal se ji vrátit "na účet žalobce" do 28.2.1995. Žalovaný však půjčku i přes písemné upomenutí nesplatil. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 17.3.1997 č.j. 13 C 48/96-23 žalobě vyhověl a rozhodl, že JUDr. I. J. je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 32.870,- Kč k rukám advokátky JUDr. Jany Svatoňové. Dovodil, že vztah mezi účastníky byl založen smlouvou o půjčce a že jsou splněny předpoklady pro rozhodnutí ve věci rozsudkem pro zmeškání podle ustanovení § 153b občanského soudního řádu. K odvolání JUDr. I. J. Městský soud v Praze usnesením ze dne 6.3.1998 č.j. 13 Co 85/98-50 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání uvedené v ustanovení § 153b občanského soudního řádu nebyly splněny. V průběhu dalšího řízení před soudem prvního stupně JUDr. I. J. dne 24.8.1998 zemřel. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 3.1.2001 č.j. 13 C 48/96-82 řízení přerušil až "do pravomocného skončení řízení o dědictví po JUDr. I. J., které probíhá u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. D 589/98". Obvodní soud pro Prahu 1 - poté, co zjistil, že pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17.12.2007 č.j. D 589/98-493 bylo potvrzeno, že dědictví po JUDr. I. J. nabyly žalované 1) a 2) "rovným dílem", a co žalovaná 2) namítla neplatnost smlouvy o finanční půjčce ze dne 12.1.1995, neboť "nebyla řádně podepsána", a uvedla, že z důvodu odpovědnosti za dluhy zůstavitele je po ní možné požadovat "nejvýše 1/4 z částky 500.000,- Kč" - rozsudkem ze dne 28.1.2010 č.j. 13 C 48/96-151 rozhodl, že žalovaná 1) je povinna zaplatit žalobci 250.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 18 % ročně od 1.3.1995 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení k rukám advokáta JUDr. Pavla Sedláčka 39.424,- Kč a že žalovaná 2) je povinna zaplatit žalobci 250.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 18 % ročně od 1.3.1995 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení k rukám advokáta JUDr. Pavla Sedláčka 39.424,- Kč. Na základě zjištění, že JUDr. I. J. a "statutární zástupce" žalobce I. J. uzavřeli dne 12.1.1995 smlouvu o půjčce, podle které žalobce poskytl JUDr. I. J. půjčku ve výši 500.000,- Kč splatnou do 28.2.1985 (správně do 28.2.1995) s tím, že půjčka "by byla považována za vyrovnanou také tehdy, uhradila-li by žalobci ve stejné lhůtě společnost Lázně Regina spol. s r.o. částku 9.500.000,- Kč", soud prvního stupně dovodil, že částka 500.000,- Kč byla JUDr. I. J. poskytnuta jako "peněžní výpomoc bez udání účelu" v "režimu občanského práva" ve smyslu § 657 občanského zákoníku. Protože JUDr. I. J. nesplnil svůj závazek a protože námitka promlčení není důvodná, jsou žalované (jako dědičky po JUDr. I. J.) povinny rovným dílem kromě půjčky zaplatit také úroky z prodlení podle ustanovení § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve výši dvojnásobku diskontní sazby platné ke dni 1.3.1995. Při posouzení rozsahu odpovědnosti žalovaných za dluhy JUDr. I. J. soud prvního stupně dovodil, že ohledně "výše nabytého dědictví" je vázán tím, jak bylo o dědictví rozhodnuto v dědickém řízení, a že - nabyla-li každá ze žalovaných aktiva dědictví ve výši jedné poloviny z obvyklé ceny majetku zůstavitele určené ve výši 3.187.589,- Kč, aniž by tvrdily a prokazovaly, že by uhradily jakékoliv dluhy po JUDr. I. J. - bude v případě, že každá žalovaná uhradí polovinu pohledávky v celkové výši 500.000,- Kč, "výše uhrazeného dluhu nižší než výše aktiv, které každá z dědiček na aktivech dědictví získala". K odvolání žalovaných 1) a 2) Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24.3.2011 č.j. 22 Co 27/2011-211 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu vůči oběma žalovaným zamítl "ohledně úroků z prodlení ve výši 1% z částky 250.000,- Kč za dobu od 1.3.1995 do zaplacení"; jinak jej potvrdil a rozhodl, že každá ze žalovaných je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 75.664,- Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Sedláčka. Odvolací soud nejprve (po poučení, které žalovaným poskytl podle ustanovení § 118a odst.1 a § 213b občanského soudního řádu) dovodil, že tvrzení žalovaných, podle něhož částka 500.000,- Kč představovala zálohu za právní služby, které JUDr. I. J. poskytoval žalobci na základě smlouvy o právní pomoci, je - protože žalované "nic bližšího o celé věci nevědí"- "nedostatečně konkretizované" a "nezpůsobilé zpochybnit prokázaný skutkový stav", a uzavřel, že "předaná částka 500.000,- Kč představovala půjčku na základě písemné smlouvy ze dne 12.1.1995". Odvolací soud dále dovodil (po dalším poučení, které žalovaným poskytl podle ustanovení § 118a odst.1 a § 213b občanského soudního řádu), že žalované o uspokojování zůstavitelových věřitelů "nic konkrétního netvrdily", a odmítl jejich námitku, podle níž se jim ve skutečnosti dostalo z dědictví menšího majetku, než bylo uvedeno v usneseních dědického soudu, neboť "pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12.1.2007 č.j. D 589/98-378 byla ke dni úmrtí JUDr. I. J. určena obvyklá cena majetku zůstavitele ve výši 3.187.589,- Kč"; protože proti takto určené obvyklé ceně žádná ze žalovaných v dědickém řízení "nebrojila" a aktiva zahrnutá do dědictví nezpochybňovala, nemohou žalované po právní moci usnesení o dědictví namítat, že pohledávka zařazená do aktiv dědictví je ve skutečnosti "nevykonatelná" (tj. nemá žádnou hodnotu), neboť žalované "nemohou zpochybnit závěr dědického soudu o obvyklé ceně majetku", kterým jsou jako účastnice dědického řízení "vázané"; jinak tomu může být jen u žalobce, který "není vázán" zjištěním dědického soudu o obvyklé ceně majetku, protože nebyl účastníkem dědického řízení, a může tedy "v nalézacím řízení zpochybňovat rozsah a hodnotu zůstavitelova majetku". Vzhledem k tomu, že žalované nabyly dědictví rovným dílem a že "nelze přihlížet" k tomu, že pohledávka žalobce nebyla v dědickém řízení projednána, odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalované odpovídají za dluh původního žalovaného v plném rozsahu, tj. každá co do 250.000,- Kč i s příslušenstvím; vzhledem k tomu, že dědictví se nabývá smrtí zůstavitele, nárok na zaplacen