21 Cdo 4396/2014 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4396/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 4. 2016 Spisová značka:21 Cdo 4396/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.4396.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Insolvence Prodej podniku Výkon rozhodnutí Dotčené předpisy:§ 338h odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2010 § 338i o. s. ř. ve znění do 31.12.2010 § 374a o. s. ř. ve znění do 31.12.2010 § 338ze odst. 1 písm. b) o. s. ř. ve znění do 31.12.2010 § 338zo odst. 4 o. s. ř. ve znění do 31.12.2010 § 109 IZ. ve znění do 31.12.2010 § 267 odst. 1 IZ. ve znění do 31.12.2010 § 136 IZ. ve znění do 31.12.2010 § 173 odst. 1 IZ. ve znění do 31.12.2010 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 6. 2016 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 7.7.2016I.ÚS 2215/16JUDr. Kateřina Šimáčkováodmítnuto21.12.2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4396/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Karla Svobody, Ph.D. ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Okresní správy sociálního zabezpečení v Hradci Králové Slezská č. 16/839, proti povinné KRIF, spol. s r.o. se sídlem v Hradci Králové, Kydlinovská č. 741, IČ 42195136, pro 2.843.601,- Kč s příslušenstvím prodejem podniku povinné, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 33 E 89/2010, o dovolání správce podniku povinné JUDr. Petra Wildta, Ph.D., advokáta se sídlem v Hradci Králové, Bohuslava Martinů č. 1038/20, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. června 2014 č.j. 17 Co 79/2014-168, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 20.12.2010 č.j. 33 E 89/2010-117, doplněným usnesením ze dne 3.5.2011 č.j. 33 E 89/2010-132, zastavil výkon rozhodnutí prodejem podniku povinné, nařízený usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 23.6.2010 č.j. 33 E 89/2010-31, a rozhodl, že správci podniku povinné advokátu JUDr. Petru Wildtovi, Ph.D. se přiznává odměna ve výši 45.000,- Kč a náhrada nákladů ve výši 12.327,50 Kč, že přiznanou odměnu a náhradu nákladů je povinna zaplatit správci podniku oprávněná a že "ve vztahu mezi účastníky se žádnému nepřiznává nárok na náhradu nákladů řízení". Zjistil, že podle soupisu majetkové podstaty podniku provedeného správcem podniku je podnik povinné "předlužený" a že na povinnou byl podán dne 24.9.2010 insolvenční návrh, o němž je řízení vedeno u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 45 Ins 11085/2010; výkon rozhodnutí proto musel být zastaven podle ustanovení § 338n odst.6 občanského soudního řádu. Správce podniku žalované advokát JUDr. Petr Wildt, Ph.D. má ve smyslu ustanovení § 338i odst.4 občanského soudního řádu za svou činnost právo na odměnu ve výši 45.000,- Kč a na náhradu výdajů ve výši 12.327,50 Kč. Protože zastavení výkonu rozhodnutí zavinila oprávněná, jelikož "návrh na nařízení výkonu rozhodnutí podala, i když při rozumné obezřetnosti mohla a měla předlužení povinné předpokládat", a protože, "nemá-li povinný dostatek prostředků k zaplacení nároků správce podniku, je zcela legitimní požadovat jejich úhradu po oprávněné, resp. dalších věřitelích, neboť oprávněná má odpovědnost za volbu způsobu výkonu rozhodnutí a nese s tím související riziko za případné neuhrazení nároků správce podniku ze strany povinné", uložil soud prvního stupně oprávněné, aby odměnu a náhradu výdajů správci podniku povinné uhradila. K odvolání oprávněné Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 19.9.2011 č.j. 21 Co 100/2011-137 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že úhradu odměny a náhrady výdajů správce podniku v celkové výši 68.793,- Kč uložil povinné a rozhodl, že žádný z účastníků "nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem a žádný z účastníků, ani správce podniku nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení". Odmítl názor soudu prvního stupně, že by "oprávněná zavinila zastavení výkonu rozhodnutí, protože mohla nebo měla předpokládat předlužení povinné", neboť "teprve až výsledek znaleckého zkoumání a rozbor účetnictví podniku povinné provedený správcem podniku vyjevil, že jeho čisté jmění je záporné". Vycházeje z ustanovení § 338zo odst. 4 občanského soudního řádu odvolací soud uzavřel, že, nelze-li oprávněnému "přičítat na zastavení výkonu rozhodnutí procesní zavinění, pak je povinen platit správci podniku jeho odměnu a náhradu hotových výdajů povinný". Podáním ze dne 24.9.2013, které došlo soudu prvního stupně dne 25.9.2013, správce podniku povinné advokát JUDr. Petr Wildt, Ph.D. požádal, aby mu přiznaná odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 68.793,- Kč byla "vyplacena z prostředků státu prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové". Svůj požadavek zdůvodnil tím, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24.3.2011 č.j. KSHK 45 Ins 11085/2010-A-44 byl na majetek povinné prohlášen konkurs, že přiznanou odměnu a náhradu hotových výdajů uplatnil u insolvenčního správce jako pohledávku za majetkovou podstatou a že insolvenční správce tuto jeho pohledávku "jako nepodřaditelnou pod žádné z ustanovení § 168 a § 169 insolvenčního zákona odmítl". Správce podniku povinné má za to, že jako "ustanovená osoba zapsaná podle zvláštních předpisů v seznamu insolvenčních správců" má "v případě, kdy odměnu správce podniku nelze zcela nebo zčásti uhradit, právo, aby ji analogicky podle ustanovení § 8 vyhlášky č. 313/2007 Sb. uhradil stát prostřednictvím soudu, který správce podniku ustanovil", když obdobně je řešena odměna a náhrada hotových výdajů v ustanovení § 7 vyhlášky č. 479/2000 Sb. u soudem ustanoveného likvidátora. Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 21.1.2014 č.j. 33 E 89/2010-161 žádost správce podniku povinné advokáta JUDr. Petra Wildta, Ph.D. zamítl. Dovodil, že o tom, kdo je povinen uhradit odměnu správce podniku povinné a nahradit hotové výdaje, již bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19.9.2011 č.j. 21 Co 100/2011-137, které je v právní moci od 28.10.2011, a že tedy jde "o věc pravomocně rozhodnutou". K odvolání správce podniku advokáta JUDr. Petra Wildta, Ph.D. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 30.6.2014 č.j. 17 Co 79/2014-168 potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud dovodil, že ustanovení § 8 vyhlášky č. 313/2007 Sb. a ani ustanovení § 7 vyhlášky č. 479/2000 Sb. nelze v projednávané věci analogicky použít, neboť "uvedená ustanovení neobsahují pravidla pro případ, kdy je insolvenčnímu správci nebo likvidátoru (pravomocně) přiznán nárok na odměnu a náhradu nákladů vůči určité osobě a pak vyjde najevo, že dotyčný nemá na uspokojení prostředky"; "jak uvedl Ústavní soud České republiky v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 20/04", není "samo o sobě protiústavní, pokud nároky, které byly správci přiznány, nebudou nakonec uspokojeny". Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal správce podniku povinné advokát JUDr. Petr Wildt, Ph.D. dovolání. Namítá, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19.9.2011 č.j. 21 Co 100/2011-137 byla povinnost k úhradě odměny a hotových výdajů správce podniku povinné uložena povinné, na jejíž majetek byl usnesením Krajského soudu v Hradci Králové dne 24.3.2011 č.j. KSHK 45 Ins 11085/2010-A-44 prohlášen konkurs, a že lhůta k podání přihlášek v insolvenčním řízení vedeném u povinné uplynula dnem 23.4.2011. Protože povinnost zaplatit odměnu a náhradu hotových výdajů byla povinné uložena až po uplynutí lhůty k podání přihlášek a protože pohledávka dovolatele není pohledávkou za majetkovou podstatou nebo pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, nemohl svou pohledávku včas přihlásit do insolvenčního řízení a nelze odmítat analogické užití ustanovení § 8 vyhlášky č. 313/2007 Sb. o odměně a náhradách hotových výdajů insolvenčního správce a ustanovení § 7 vyhlášky č. 479/2000 Sb. o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora jen proto, že "neobsahují pravidla pro případ, kdy je insolvenčnímu správci nebo likvidátoru (pravomocně) přiznán nárok na odměnu a náhradu nákladů vůči určité osobě, a pak vyjde najevo, že dotyčný nemá na uspokojení prostředky". Podle názoru dovolatele měl odvolací soud za použití anologie iuris vyjít z právní úpravy odměňování insolvenčních správců a likvidátorů a učinit závěr, podle něhož, "jestliže v insolvenčním řízení či likvidaci nedostačují prostředk