21 Cdo 4479/2011 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4479/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 3. 2013 Spisová značka:21 Cdo 4479/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.4479.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odchodné Dotčené předpisy:§ 29 odst. 3 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.03.2002 § 65 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.03.2002 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:4. 4. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4479/2011 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Ing. O. M., zastoupeného JUDr. Zdeňkou Mikovou, advokátkou se sídlem v Mladé Boleslavi, Kalefova č. 404, proti žalovanému UNITED BUSINESS a.s. se sídlem v Brně, Bohunická č. 24/519, IČO 26222990, o 1.956.583,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 16 C 380/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 6. listopadu 2009 č. j. 35 Co 151/2009-164, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 9. dubna 2008 č. j. 16 C 380/2004-115 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Liberci k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný (jeho právní předchůdce Pekárna Liberec, a.s. se sídlem v Liberci, Rochlická č. 1107, IČO 49902555) zaplatil 1.956.583,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 4% od 11.10.2002 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že byl dne 7.9.1998 jmenován do funkce generálního ředitele právního předchůdce žalovaného, se kterým dne 2.1.2002 uzavřel smlouvu o mzdových a pracovních podmínkách a smlouvu o konkurenční doložce a odchodném, v jejímž článku III. bylo pro případ odvolání žalobce z uvedené funkce před skončením funkčního období stanoveného do 31.12.2005 sjednáno odchodné ve výši dvanáctinásobku jeho průměrného měsíčního výdělku, nejméně však ve výši dvanáctinásobku jeho průměrného měsíčního výdělku dosaženého v prvním čtvrtletí roku 2002. Protože žalobce byl rozhodnutím představenstva právního předchůdce žalovaného ze dne 9.9.2002 z funkce generálního ředitele odvolán, vznikl mu nárok na odchodné ve výši 1.956.583,- Kč; toto odchodné právní předchůdce žalovaného odmítl žalobci vyplatit. Žalovaný (jeho právní předchůdce) namítal, že smlouva o konkurenční doložce a odchodném ze dne 2.1.2002 „nikdy nenašla svého uplatnění“, neboť žalobce byl s účinností od 11.9.2002 jmenován do funkce výkonného ředitele a jeho pracovní poměr u právního předchůdce žalovaného pokračoval, a že tato smlouva právního předchůdce žalovaného nezavazovala, neboť byla podepsána pouze jedním členem jeho představenstva. Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 9.4.2008 č.j. 16 C 380/2004-115 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit právnímu předchůdci žalovaného na náhradě nákladů řízení 97.208,- Kč k rukám advokáta JUDr. J. D. Neshledal okolnost, že smlouva o konkurenční doložce a odchodném ze dne 2.1.2002 nebyla podepsána dvěma členy představenstva právního předchůdce žalovaného, jak vyžadovaly jeho stanovy, nýbrž jen jedním členem představenstva, důvodem neplatnosti této smlouvy, neboť „žalovaná společnost procházela v předmětném období určitými ekonomickými problémy a zejména častou změnou vlastnické struktury, v důsledku čehož mohlo být pro žalobce nepříliš zřetelné, jakým způsobem a v jakém období žalovaná firma formálně jedná“. Dospěl k závěru, že nárok na odchodné by žalobci vznikl pouze v případě, že by po odvolání z funkce generálního ředitele „fakticky ukončil pracovní poměr“; žalobce však byl u právního předchůdce žalovaného zaměstnán i nadále, neboť byl s účinností od 11.9.2002 jmenován jeho výkonným ředitelem a pracovní poměr účastníků skončil až na základě dohody o skončení pracovního poměru dne 30.4.2004. K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 6.11.2009 č.j. 35 Co 151/2009-164 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby, změnil jej ve výroku o nákladech řízení tak, že žalobce je povinen zaplatit „žalovanému u prof. JUDr. J. D.“ na náhradě nákladů řízení 78.629,25 Kč, a uložil žalobci povinnost zaplatit „žalovanému u JUDr. J. D.“ na náhradě nákladů odvolacího řízení 45.838,80 Kč. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva o konkurenční doložce a odchodném ze dne 2.1.2002 je neplatná, neboť byla ze strany právního předchůdce žalovaného podepsána pouze jedním členem představenstva, ačkoli vzhledem ke způsobu jednání za právního předchůdce žalovaného uvedenému v jeho stanovách měla být podepsána alespoň dvěma členy představenstva. Dovodil, že neplatnost smlouvy o konkurenční doložce a odchodném nemůže být žalobci ve smyslu ustanovení § 243 odst. 4 zákoníku práce na újmu, neboť neplatnost uvedené smlouvy nezpůsobil výlučně sám, a že je proto třeba jím uplatněný nárok posoudit jako nárok na náhradu škody. Odvolací soud nepřisvědčil námitce promlčení vznesené právním předchůdcem žalovaného, neshledal však splnění podmínek pro vznik nároku žalobce na náhradu škody, za jehož předpoklad považoval, aby „byly splněny podmínky pro výplatu odchodného uvedené v samotné dohodě o odchodném“. Odvolací soud dovodil, že právo vedoucího zaměstnance na odchodné sjednané pro případ jeho odvolání z funkce není „vázáno“ na pouhé sjednání konkurenční doložky, nýbrž na práva a povinnosti z ní vyplývající, a uzavřel, že podmínky pro vznik práva žalobce na odchodné v posuzovaném případě nebyly splněny, neboť žalobce byl bezprostředně po odvolání z funkce generálního ředitele jmenován do funkce výkonného ředitele, jemuž „podléhaly stejné organizační jednotky jako v době, kdy byl ve funkci generálního ředitele“, a nenastala mu proto „žádná omezení ve vztahu k využití jím získaného know-how z pracovního poměru u žalovaného“, kterým by odpovídal závazek právního předchůdce žalovaného vyplatit mu odchodné. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že zákoník práce „nezná žádné ustanovení“, podle něhož by povinnost zaměstnavatele zaplatit zaměstnanci odchodné zanikla v případě, že zaměstnanec u zaměstnavatele setrvá v pracovního poměru nebo že bude u téhož zaměstnavatele jmenován do jiné funkce. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že u žalobce „nenastala žádná omezení ve vztahu k využití jím získaného know-how z pracovního poměru u žalovaného“, neboť „zásadní omezení vznikla již podpisem smlouvy o konkurenční doložce a odchodném a závazkem vyplývajícím z konkurenční doložky“. Tato smlouva je „jednoznačně vyvážená“, neboť závazku žalobce nekonkurovat žalovanému po dobu 6 měsíců a sjednané smluvní pokutě pro případ porušení tohoto závazku odpovídá „naprosto reciproční závazek žalovaného na výplatu odchodného“. Dovolatel zdůrazňuje, že zákon spojuje vznik nároku na odchodné s odvoláním zaměstnance z funkce a nikoli se skončením pracovního poměru, ani se „skutečným vznikem tísně“ u odvolaného zaměstnance a ani se „vznikem omezení ve vztahu k využití získaného know-how z pracovního poměru“. Žalobce dovozuje přípustnost dovolání z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný (jeho právní předchůdce) navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl. Zdůrazňuje, že pro vznik práva na odchodné podle ustanovení § 29 odst. 3 zákoníku práce bylo nutné, aby současně vznikla povinnost plnit konkurenční doložku, a že i sám žalobce vnímal odchodné jako kompenzaci spojenou se zúženou možností dalšího profesního uplatnění po zániku pracovního poměru u žalovaného. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) – poté, co usnesením ze dne 28.11.2012 č.j. 21 Cdo 4479/2011-308 rozhodl, že v řízení bude namísto dosavadního žalovaného BAKEREST a.s. (dříve Pekárna Liberec, a.s.) pokračováno s UNITED BUSINESS a.s. se sídlem v Brně, Bohunická č. 24/519, IČO 26222990, na kterou po zahájení dovolacího řízení a po předložení věci dovolacímu soudu přešla kromě jmění dosavadního žalovaného také práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu se žalobcem - věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.12.2012 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.1.2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustano