21 Cdo 4536/2017 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4536/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 2. 2018 Spisová značka:21 Cdo 4536/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.4536.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nemoc z povolání Náhrada za ztrátu na výdělku Náhrada škody zaměstnavatelem Dotčené předpisy:§ 263 odst. 3 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2006 § 261 odst. 2 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2006 § 205b odst. 3 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2006 § 190 odst. 3 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2006 § 195 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2006 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 5. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4536/2017ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce M. V., zastoupeného Mgr. Ing. Robertem Bochníčkem, advokátem se sídlem v Plzni, Americká č. 33, proti žalované ŠKODA JS a.s., se sídlem v Plzni, Bolevec, Orlík č. 266/15, IČO 25235753, zastoupené JUDr. Soňou Ulčovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Klatovská tř. č. 1204/125, za účasti České pojišťovny, a.s., se sídlem v Praze 1, Spálená č. 75/16, IČO 45272956, jako vedlejší účastnice na straně žalované, o odškodnění nemoci z povolání, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 19 C 279/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. února 2017 č. j. 12 Co 407/2016-587, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22.4.2016 č. j. 19 C 279/2007-528, ve znění usnesení ze dne 13.7.2016 č. j. 19 C 279/2007-542 a ze dne 18.10.2016 č. j. 19 C 279/2007-559, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Plzeň - město k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu Plzeň-město dne 21.9.2007 domáhal, aby mu žalovaná na odškodnění nemoci z povolání nahradila ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, která mu vzniká od 1.1.2002. Žalobu odůvodnil zejména tím, že u žalované pracoval jako brusič kovů, postupně začal mít zdravotní problémy, v důsledku nichž mu byl od 10.9.2001 přiznán částečný invalidní důchod, a ke dni 31.12.2001 skončil jeho pracovní poměr u žalované na základě výpovědi pro nadbytečnost. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 14.3.2006 č. j. 3 C 259/2003-85, který nabyl právní moci dne 4.5.2006, bylo určeno, že „žalobce pracoval na pracovišti brusírny žalované za podmínek, z nichž vzniká nemoc z povolání – syndrom karpálního tunelu způsobný nadměrnými vibracemi přenášenými na ruce, zařazená pod položkou č. 7 kapitoly II nařízení vlády č. 290/1990 Sb., v platném znění“. Následně žalovaná (prostřednictvím vedlejšího účastníka) zaplatila žalobci z titulu nemoci z povolání bolestné, náhradu za ztížení společenského uplatnění a za lékařské honoráře, požadovanou náhradu za ztrátu na výdělku však odmítla uhradit jednak z důvodu promlčení, jednak z důvodu, že se žalobce v období po 30.6.2003 nezajímal o získání zaměstnání. Žalobce se však dozvěděl o vzniku škody z titulu nemoci z povolání a o tom, kdo za ni odpovídá, teprve ke dni právní moci výše zmíněného rozsudku (v krajním případě ke dni 9.1.2006, kdy byl vypracován znalecký posudek, z něhož tento rozsudek vychází), do té doby byl žalobci tvrzen opak. Subjektivní promlčecí dvouletá promlčecí doba proto uplynula teprve ke dni 4.5.2008. Po ukončení pracovního poměru u žalované měl žalobce zájem využít svojí nemocí z povolání sníženou pracovní způsobilost, avšak neměl možnost ji uskutečnit výlučně pro nedostatek pracovních příležitostí. Opakovaně, a to jak po dobu od 1.1.2002 do 30.6.2003, kdy byl veden u úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, tak poté, se zajímal o možnost pracovat. Pro všechny potenciální zaměstnavatele však byl pro svůj zdravotní stav nepřijatelný. Kdyby u něj nebylo následků nemoci z povolání, byl by na trhu dostatek pracovních míst, která by mohl zastávat. Původně po žalované požadoval, aby mu nahradila ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, která mu vzniká od 1.7.2002; nakonec (po několikeré změně žaloby) požadoval náhradu od 1.1.2002 do 29.2.2016 ve výši 1,665.299,- Kč se zákonným úrokem z prodlení, a aby mu od března 2016 až do dubna 2023, kdy dosáhne věku 65 let, platila pravidelný měsíční peněžitý důchod ve výši rozdílu mezi (valorizovaným) průměrným výdělkem dosaženým u žalované a (valorizovaným) částečným invalidním důchodem. Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 12.11.2010 č. j. 19 C 279/2007-176 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že dne 12.9.2001 proběhlo jednání u Okresní správy sociálního zabezpečení Plzeň-sever o posouzení zdravotního stavu žalobce, kde byl u žalobce diagnostikován oboustranný syndrom karpálního tunelu, snižující jeho pracovní potenciál, a žalobce byl seznámen s obecnými kontraindikacemi pracovního zařazení. Podle názoru soudu prvního stupně „byl žalobce tohoto dne obeznámen se svým onemocněním“, a s ohledem na uvedené kontraindikace „mu muselo být známo“, že jeho onemocnění vzniklo u žalované, tedy mu „od tohoto dne muselo být známo, kdo za škodu odpovídá“. Žalobu o náhradu za ztrátu na výdělku tedy mohl podat již od okamžiku, kdy se dozvěděl o poklesu svého příjmu od 1.7.2002, a to i přesto, že tehdy ještě nevěděl, že se jedná o nemoc z povolání; otázka, zda u žalobce vznikla nemoc z povolání, by se řešila buď prejudiciálně, nebo by na žádost žalobce mohlo být řízení přerušeno do skončení řízení vedeného u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 3 C 259/2003. Protože žalobce nedodržel dvouletou subjektivní promlčecí lhůtu uvedenou v ustanovení § 263 odst. 3 zák. práce (žalobu podal až dne 21.9.2007), jsou jeho veškeré nároky vzniklé do 20.9.2005 promlčeny, a vzhledem k tomu, že se žalovaná promlčení dovolala, je žaloba v tomto rozsahu neopodstatněná. Ani ve zbývajícím rozsahu „nemohl soud žalobě vyhovět, a to z důvodu, že nebylo prokázáno, že k poklesu příjmu žalobce, došlo v příčinné souvislosti se zjištěnou nemocí z povolání“, jestliže ke ztrátě zaměstnání u žalované došlo z organizačních důvodů, nikoliv pro následky nemoci z povolání. Východiskem pro výpočet náhrady proto nemůže být příjem žalobce u žalované z roku 2001, ale průměrný výdělek, který by žalobce prokazatelně dosáhl u jiného zaměstnavatele za práci, kterou by pro něj konal, kdyby nebylo nemoci z povolání. Podmínkou pro přiznání náhrady však je, že se zaměstnanec zajímá o získání zaměstnání, což ovšem žalobce neprokázal. K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 14.12.2011 č. j. 12 Co 345/2011-221 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vytkl soudu prvního stupně, že zamítl žalobu na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od 1.7.2002 do 31.3.2008 ve výši 253.504,- Kč s příslušenstvím a renty od 1.4.2008 ve výši 3.946,- Kč, aniž by připustil všechny navržené změny žaloby. Kromě toho se odvolací soud domnívá, že nárok žalobce od 1.7.2002 do 20.9.2005 není promlčen, neboť žalobce se o tom, že u žalované pracoval v podmínkách, za nichž vzniká nemoc z povolání, jíž trpí, dozvěděl až ze znaleckého posudku pořízeného v roce 2006. Dále zdůraznil, že žalovaná se opakovaně snažila dát žalobci výpověď z pracovního poměru již v roce 2000 pro častou pracovní neschopnost a že se žalobci následně nepodařilo najít jiné zaměstnání proto, že podle tehdejší rekomandace nemohl vykonávat žádnou práci spojenou s přetěžováním horních končetin a s vibracemi. Kdyby žalobce netrpěl nemocí z povolání, měl by podle názoru odvolacího soudu možnost i při základním vzdělání najít zaměstnání odpovídající jeho zdravotnímu stavu. S ohledem na rozporné posudky OSSZ Plzeň-sever odvolací soud považoval za nezbytné doplnit dokazování znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, jímž by bylo bezpečně zjištěno, zda rozhodující a převažující příčinou částečné ztráty pracovního potenciálu žalobce je nemoc z povolání nebo jiná onemocnění, kterými žalobce rovněž trpí. Soudu prvního stupně proto uložil, aby v naznačeném směru zjednal nápravu. Okresní soud Plzeň-město poté rozsudkem ze dne 22.4.2016 č. j. 19 C 279/2007-528, ve znění opravného usnesení ze dne 13.7.2016 č. j. 19 C 279/2007-542 a doplňujícího usnesení ze dne 18.10.2016 č. j. 19 C 279/2007-559, žalobu (v konečném rozsahu) zamítl (výrok I. a II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a že žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-město náklady zálohované státem ve