21 Cdo 454/2003 — Nejvyšší soud

21 Cdo 454/2003 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 9. 2003 Spisová značka:21 Cdo 454/2003 ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:21.CDO.454.2003.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 195 předpisu č. 65/1965Sb. § 195 předpisu č. 74/1994Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 454/2003 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce I. P., zastoupeného advokátem proti žalovaným V. u. d., státnímu podniku, zastoupeným advokátem, o odškodnění nemoci z povolání, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 7 C 240/91, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. září 2002 č.j. 20 Co 527/2001-356, takto : I. Rozsudek krajského soudu ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek okresního soudu o zamítnutí žaloby co do částky 3.104,- Kč s příslušenstvím a ve výroku o nákladech odvolacího řízení, a rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 12. 9. 2001 č.j. 7 C 240/91-345 ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o 3.104 Kč s příslušenstvím a ve výroku o nákladech řízení, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Trutnově k dalšímu řízení. II. Jinak se dovolání žalobce zamítá. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal žalobou podanou dne 13. 11. 1991 odškodnění nemoci z povolání - silikózy prosté, která byla hlášena dne 15. 12. 1969 klinikou nemocí z povolání K. - Fakultní nemocnice v H. Žalobu odůvodnil tím, že dne 14. 4. 1970 byl uznán plně invalidním, že však až na základě rozhodnutí posudkové komise sociálního zabezpečení ONV v H. ze dne 20. 7. 1990 bylo rozhodnuto, že invalidita vznikla následkem nemoci z povolání hlášené v roce 1969. Na náhradě škody požadoval náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 18. 5. 1994 č.j. 7 C 240/91-86 žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci na náhradě za ztrátu na výdělku za období od 10. 10. 1988 do 31. 12. 1992 částku 12.879,- Kč s příslušenstvím a dále za období od 1. 1. 1993 do 31. 5. 1994 částku 15.844,- Kč, a aby počínaje 1. 6. 1994 platil žalobci 4.062,- Kč měsíčně „splatných vždy do každého 15. dne v měsíci“; ohledně částky 689.173,- Kč za období od 1. 1. 1970 do 31. 12. 1992 s příslušenstvím, ohledně částky 157.841,40 Kč za období od 1. 1. 1993 do 31. 5. 1994 a ohledně částky 9.375,80 Kč měsíčně od 1. 6. 1994, žalobu zamítl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově soudní poplatek ve výši 7.000,- Kč a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný odpovídá žalobci za škodu vzniklou nemocí z povolání hlášenou dne 15. 12. 1969; dovodil, že žalobce byl sice uznán plně invalidní dne 14. 4. 1970 s tím, že „se nejedná o invaliditu na následky nemoci z povolání“, že však příčinná souvislost mezi nemocí z povolání a invalidním důchodem žalobce byla vyslovena až v závěrech z jednání posudkové komise sociálního zabezpečení ONV v H. dne 20. 7. 1990. Vycházeje z toho, že „nebyly zjištěny skutečnosti, které by prokazovaly tvrzení žalobce, že žalovaný po zjištění nemoci z povolání postupoval v rozporu s právními předpisy a zavinil tak vznik škody“, „limitoval“ podle ustanovení § 195 odst. 2 zák.práce průměrný čistý měsíční výdělek před vznikem škody za rok 1968 ve výši 3.281,- Kč na částku 3.211,- Kč, a s přihlédnutím ke vznesené námitce promlčení přiznal žalobci náhradu za ztrátu na výdělku „za dobu tří let před podáním návrhu, tj. od 10. 10. 1988“. K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 6. 12. 1994 č.j. 13 Co 578/94-101 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, „kterým byl zamítnut návrh co do částky 689.173,- Kč za období od 1. 1. 1970 do 31. 12. 1992 s 3% úrokem od 1. 1. 1993 do zaplacení a co do částky 157.841,40 Kč za období od 1. 1. 1993 do 31. 5. 1994“, potvrdil a „co do částky 9.375,80 Kč měsíčně s příslušenstvím od 1. 6. 1994“ a ve výroku o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud vyslovil souhlas s výpočtem náhrady za ztrátu na výdělku a s tím, že soud prvního stupně vycházel z průměrného výdělku za rok 1968, poukázal však na to, že od 1. 6. 1994 byly zákonem č. 74/1994 Sb. vypuštěny limity podle ustanovení § 195 odst. 2 zák. práce omezující až dosud výši náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a že „podle článku VI. přechodných ustanovení zmíněné novely“ je třeba provést úpravu náhrady podle nového znění ustanovení § 195 zák. práce i u zaměstnanců, kterým tato náhrada příslušela před 1. 6. 1994. Okresní soud v Trutnově poté rozsudkem ze dne 15. 2. 1995 č.j. 7 C 240/91-122 žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci za dobu od 1. 6. 1994 do 30. 11. 1994 kromě již přisouzené částky 4.062,- Kč měsíčně další částku 6.204,- Kč, aby mu od 1. 12. 1994 „spolu s výše uvedenou částkou 4.062,- Kč měsíčně dále doplácel 3.355,- Kč měsíčně“ vždy do každého 15. dne v měsíce předem, ohledně částky 50.050,80 Kč za dobu od 1. 6. 1994 do 30. 11. 1994 a co do částky 6.020,80 Kč měsíčně od 1. 12. 1994 žalobu zamítl, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově soudní poplatek 5.080,- Kč a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházeje z průměrného výdělku, upraveného od 1. 6. 1994 na částku 6.447,- Kč, dovodil, že „po odpočtu invalidního důchodu činí renta 4.247,- Kč, avšak s ohledem na její 20% navýšení pak 5.096,- Kč“. Od 1. 12. 1994 pak přihlédl „k valorizaci průměrného výdělku dle nař. vlády č. 263/94 Sb., takže průměrný výdělek zvýšený o 30% pak činí 8.381,- Kč“ a „po odpočtu invalidního důchodu 6.181,- Kč, po navýšení o 20% pak 7.417,- Kč“. K odvolání obou účastníků Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 23. 5. 1996 č.j. 13 Co 408/95-138 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Připomněl, že podle ustanovení § 195 odst. 1 zák. práce je třeba vždy přihlížet „k aktuální výši pobíraného invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu v tom kterém měsíci, za který náhrada za ztrátu na výdělku náleží, což znamená, že při každé valorizaci důchodu je nutné zjišťovat novou výši důchodu, a ve smyslu § 14 zákona č. 183/1994 Sb. je třeba od vypláceného důchodu odpočítat částku 220,- Kč měsíčně odpovídající dříve příslušejícímu státnímu vyrovnávacímu příspěvku“. Vzhledem k tomu, že až do 31. 12. 1992 se při výpočtu náhrady za ztráty na výdělku vycházelo z čistého průměrného výdělku před vznikem škody, je třeba z průměrného čistého výdělku vycházet i nyní, přihlédnout k valorizaci podle nařízení vlády č. 291/1995 Sb., vypočtenou náhradu zvýšit ve smyslu článku V. zákona č. 160/1993 Sb. a zdanit podle příslušných ustanovení zákona č. 586/1992 Sb. Okresní soud v Trutnově nato rozsudkem ze dne 16. 9. 1996 č.j. 7 C 240/91-160 žalobu, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci 229.761,- Kč s příslušenstvím a aby žalovanému bylo uloženo platit žalobci od září 1996 14.066,- Kč měsíčně, zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházeje za dobu od 1. 6. 1994 z průměrného výdělku upraveného na částku 6.447,- Kč a z invalidního důchodu 4.480,- Kč, od 1. 12. 1994 z průměrného výdělku upraveného na částku 8.381,- Kč a invalidního důchodu 5.124,- Kč, od 1. 12. 1995 z upraveného výdělku na částku 9.596,- Kč s přihlédnutím k upravené výši invalidního důchodu, přihlížeje k pokynům odvolacího soudu dospěl k závěru, že žalobci za období od 1. 6. 1994 do 31. 8. 1996 náležela náhrada za ztrátu na výdělku ve výši 89.720,- Kč. Protože však původní výrok rozsudku ze dne 18. 5. 1994 ohledně povinnosti žalovaného poskytovat žalobci náhradu za ztrátu na výdělku v částce 4.062,- Kč měsíčně zůstal pravomocný, žalovaný zaplatil žalobci ve skutečnosti 112.252,- Kč. K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 18. 11. 1998 č.j. 24 Co 73/97-191 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Podle názoru odvolacího soudu „je totiž otázka, zda bude i nadále možno vycházet ze závěru přijatého okresním jakož i krajským soudem, že žalobci začala vznikat škoda až poté, kdy bylo v roce 1969 onemocnění žalobce nemocí z povolání oznámeno žalovanému, a že je proto třeba vycházet z průměrného výdělku za rok 1968“. Protože náhrada za ztrátu na výdělku náleží poškozenému již ode dne, kdy nemoc z povolání prokazatelně vzni