21 Cdo 4654/2017 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4654/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 11. 2018 Spisová značka:21 Cdo 4654/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.4654.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výpověď z pracovního poměru Změna pracovního poměru Neplatnost právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 52 písm. f) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 30.06.2016 § 32 odst. 1 písm. b) předpisu č. 563/2004Sb. § 40 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 30.06.2016 § 588 o. z. ve znění do 29.12.2016 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:23. 1. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4654/2017-118 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce Z. S., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Vladimírem Vávrou, advokátem se sídlem v Praze 9, Sokolovská č. 1069/254, proti žalované Integrované střední škole hotelového provozu, obchodu a služeb, Příbram, Gen. R. Tesaříka 114, se sídlem v Příbrami, Gen. R. Tesaříka č. 114, IČO 00508268, zastoupené JUDr. Petrem Košťálem, advokátem se sídlem v Příbrami, Gen. R. Tesaříka č. 256, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 5 C 141/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. března 2017 č. j. 23 Co 73/2017-69, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 20. října 2016 č. j. 5 C 141/2016-39 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Příbrami k dalšímu řízení. Odůvodnění: Dopisem ze dne 31. 5. 2016 žalovaná sdělila žalobci, že mu dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. f) zákoníku práce „pro nesplnění kvalifikačních předpokladů pro výkon funkce učitel (Dohoda o změně pracovní smlouvy – A č. 4A/2015 ze dne 28. 8. 2015)“; žalobce byl současně upozorněn, že „Dohoda o změně pracovní smlouvy – B č. 4B/2015 ze dne 28. 8. 2015 pro výkon funkce řidič, údržbář s úvazkem 0,475 – tj. 19 hodin týdně zůstává v platnosti“. Žalobou podanou u Okresního soudu v Příbrami dne 1. 8. 2016 se žalobce domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že u žalované pracoval v pracovním poměru od 1. 2. 2010, nejprve jako údržbář, řidič, topič, od 1. 9. 2011 jako učitel (s účinností od 1. 2. 2012 v pracovním poměru sjednaném na dobu neurčitou) a od 1. 9. 2015 (na základě dohod o změně pracovní smlouvy uvedených ve výpovědi) jako učitel v dohodnutém „pracovním úvazku 0,525“ a řidič, údržbář v dohodnutém „pracovním úvazku 0,475“. Žalobce u žalované vyučoval tělesnou výchovu. Od září 2014 studuje na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích v bakalářském studijním programu „Specializace v pedagogice“ ve studijním oboru „Výchova ke zdraví“ a dále je držitelem trenérské A licence (UEFA A LEVEL) udělené Univerzitou Karlovou v Praze, Fakultou tělesné výchovy a sportu. Zahájením uvedeného vysokoškolského studia v době do 31. 12. 2014 podle žalobce „nastala skutečnost, pro kterou nelze mít za to, že pozbyl kvalifikačního předpokladu pro výkon pedagogického pracovníka, učitele tělesné výchovy“; žalobce v této souvislosti poukázal na Metodický výklad Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k ustanovení § 32 odst. 1 písm. b) zákona č. 563/2004 Sb., podle kterého od 1. 1. 2015 nebudou moci ve školách a školských zařízeních působit jen ti pedagogičtí pracovníci bez odborné kvalifikace, kteří do 31. 12. 2014 nezahájí studium vedoucí k získání odborné kvalifikace pro přímou pedagogickou činnost. Postup žalované shledává účelovým, neboť k výpovědi přistoupila až s časovým odstupem ode dne 1. 1. 2015 a poté, co jej dne 10. 1. 2012 upozornila, že „pokud v termínu nezahájí studium k doplnění kvalifikace, bude mu dána výpověď“. Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 20. 10. 2016 č. j. 5 C 141/2016-39 žalobu zamítl a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 8 712 Kč k rukám advokáta JUDr. Petra Košťála. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce na základě dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 23. 6. 2011 pracoval u žalované jako učitel, a to (na základě další dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 10. 1. 2012) v pracovním poměru sjednaném na dobu neurčitou, a že v roce 2014 zahájil studium na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích v bakalářském studijním programu „Specializace v pedagogice“ ve studijním oboru „Výchova ke zdraví“. Protože žalobce prokázal pouze zahájení studia v bakalářském studijním programu (nikoliv akreditovaného magisterského studijního programu vyžadovaného ustanovením § 8 zákona č. 563/2004 Sb.), dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobce „nesplňoval předpoklady pro výkon pedagoga ve smyslu zákona č. 563/2004 Sb.“; soud prvního stupně současně vycházel z výkladu ustanovení § 32 odst. 1 písm. b) zákona č. 563/2004 Sb., podle kterého „bylo nutné v době trvání výjimky nejen studium zahájit, ale také ukončit“ (vycházel přitom z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1276/2008 a 21 Cdo 1493/2010). Výpověď z pracovního poměru proto shledal opodstatněnou. K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 3. 2017 č. j. 23 Co 73/2017-69 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé změnil tak, že výpověď z pracovního poměru ze dne 31. 5. 2016 je neplatná, a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci (k rukám jeho advokáta) na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 10 400 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 7 600 Kč. Odvolací soud nesdílel závěr, k němuž dospěl soud prvního stupně při výkladu ustanovení § 32 odst. 1 písm. b) zákona č. 563/2004 Sb. Z jazykového obsahu tohoto ustanovení (za situace, kdy „zmiňuje zahájení studia a ve druhé polovině věty doplňuje podmínku jeho úspěšného ukončení“) dovodil, že postačuje, aby osoba nesplňující předpoklad podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 563/2004 Sb. do deseti let od účinnosti zákona, tj. do 31. 12. 2014, příslušné studium alespoň zahájila a následně po tomto datu v něm pokračovala a studium ukončila; má za to, že tento závěr koresponduje s důvodovou zprávou k zákonu o pedagogických pracovnících a metodickým pokynem, který k tomuto zákonu vydalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Podle odvolacího soudu nelze odhlédnout ani od konkrétních okolností projednávané věci, spočívajících v tom, že žalovaná si „citované ustanovení zákona“ zřejmě vykládala stejně, jestliže s žalobcem uzavřela pracovní poměr na dobu neurčitou, i když žalobce studium k získání odborné kvalifikace pro výkon přímé pedagogické činnosti nemohl do 31. 12. 2014 dokončit, a jestliže k poslední úpravě pracovní smlouvy žalobce došlo půl roku po tomto datu, a v tom, že žalobce byl učitelem tělocviku, u něhož je význam odborného pedagogického vzdělání nižší než u vyučujících jiných vzdělávacích předmětů. Výpovědní důvod podle ustanovení § 52 písm. f) zákoníku práce byl tedy podle odvolacího soudu použit pouze účelově. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Dovolatelka odvolacímu soudu vytkla, že (na rozdíl od soudu prvního stupně) mimo své hodnocení ponechal, že žalobce sice studuje na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích v bakalářském studijním programu „Specializace v pedagogice“ ve studijním oboru „Výchova ke zdraví“, toto studium však neodpovídá požadavkům stanoveným ustanovením § 9 odst. 1 písm. f) zákona č. 563/2004 Sb., podle kterého učitel všeobecně-vzdělávacích předmětů střední školy získává odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu zaměřeném na tělesnou výchovu a sport jen pro výuku tělesné výchovy. Žalobce tedy nezahájil takové studium, kterým lze získat kvalifikaci učitele tělesné výchovy, a nesplnil podmínku podle ustanovení § 32 odst. 1 písm. b) zákona č. 563/2004 Sb. Soud prvního stupně při výkladu tohoto zákonného ustanovení vycházel především z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2011 sp. zn. 21 Cdo 1493/2010, podle něhož „smyslem ustanovení § 32 písm. b) zákona o pedagogických pracovnících není, aby byl osobám bez náležité kvalifikace umožněn po dobu pěti let výkon přímé pedagogické činnosti bez této kvalifikace, nýbrž, že jde o výjimku, která těmto osobám sice umožňuje vykonávat přímou pedagogickou činnost ještě nejdéle po dobu pěti let, ovšem za splnění další podmínky, že v této době (v době pěti let od účinnosti zákona o pedagogických pracovnících) jednak zahájí st