21 Cdo 476/2015 — Nejvyšší soud

21 Cdo 476/2015 citace  Právní věta: Okamžité zrušení pracovního poměru učiněné zaměstnavatelem podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce z důvodu neomluveného zameškání práce není neplatné pro rozpor se zákonem jen proto, že zaměstnavatel v rozporu s § 348 odst. 3 zák. práce, ve znění účinném od 1. 1. 2012, určil, že se u zaměstnance jedná o neomluvené zameškání práce, bez projednání s odborovou organizací. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 1. 2016 Spisová značka:21 Cdo 476/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.476.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Okamžité zrušení pracovního poměru Odbory Neplatnost právního úkonu Dotčené předpisy:§ 55 odst. 1 písm. b) předpisu č. 262/2006Sb. § 55 odst. 5 předpisu č. 223/1988Sb. § 40 odst. 5 předpisu č. 108/1994Sb. § 348 odst. 3 předpisu č. 262/2006Sb. § 278 odst. 3 předpisu č. 262/2006Sb. § 19 předpisu č. 262/2006Sb. § 1a předpisu č. 262/2006Sb. § 119a o. s. ř. § 118a o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:5. 4. 2016 Publikováno ve sbírce pod číslem:136 / 2017 Anotace:Nejvyšší soud se v tomto rozsudku zabýval otázkou hmotného práva, která dosud nebyla v rozhodovací činnosti dovolacího soudu vyřešena, a to předpoklady pro rozvázání pracovního poměru jeho okamžitým zrušením ze strany zaměstnavatele z důvodu neomluveného zameškání práce zaměstnancem podle právní úpravy účinné ke dni 2. 5. 2013. Dovolací soud se zejména zaměřil na posouzení platnosti určení zameškání práce jako neomluvené v případě, že zaměstnavatel nedodržel postup stanovený v § 348 odst. 3 zák. práce, ve znění účinném od 1. 1. 2012. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 476/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph. D. v právní věci žalobce Mgr. P. H., zastoupeného JUDr. Ivem Jandou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 854/14, proti žalované České republice - Kanceláři prezidenta republiky v Praze 1, Hrad, zastoupené JUDr. Markem Nespalou, advokátem se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 421/21, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 139/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. září 2014 č.j. 62 Co 289/2014-154, takto: Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. března 2014 č.j. 17 C 139/2013-102 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.Odůvodnění: Dopisem ze dne 30.4.2013, který byl žalobci doručen dne 2.5.2013, žalovaná sdělila žalobci, že s ním okamžitě zrušuje pracovní poměr podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že žalobce se "opakovaně v měsíci dubnu 2013 bezdůvodně nedostavoval na své pracoviště", čímž "porušil základní povinnost zaměstnance specifikovanou v ustanovení § 38 odst.1 písm.b) zákoníku práce" a "část IV odst. 38 Pracovního řádu Kanceláře prezidenta republiky v platném znění". Žalobcovu nepřítomnost v práci žalovaná doložila "výpisem z evidence docházky", který tvořil přílohu dopisu ze dne 30.4.2013. Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 1.7.2013 domáhal, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že uvedené důvody okamžitého zrušení pracovního poměru "se nezakládají na pravdě a jsou smyšlené", neboť žalobce plnil své pracovní povinnosti v dubnu 2013 stejným způsobem jako doposud, přičemž součástí práce žalobce byla i častá účast na jednáních Parlamentu a jeho orgánů a další schůzky, a to "podle žalobcova uvážení a často mimo prostory pracoviště" a nepřítomnost na pracovišti nebyla žalobci ze strany žalované vytýkána. O opakovanou absenci by šlo podle názoru žalobce "v případě souvislé absence bez toho, aby informoval zaměstnavatele, což však z doloženého výpisu z evidence docházky nevyplývalo". Žalobce dále poukázal na to, že "v důsledku změny vedení žalované spojené s volbou prezidenta" mu nebyla žalovanou přidělována práce, že nebylo ani zřejmé, kdo byl jeho přímým nadřízeným zaměstnancem, a že důvody uvedené v okamžitém zrušení pracovního poměru ze strany žalované byly pouze "zástupnými důvody"; pravými důvody byly "plánované organizační změny, konkrétně zrušení Politického odboru, v němž žalobce působil, a politické důvody". Žalovaná namítala, že v okamžitém zrušení pracovního poměru byl "konkrétně a nezaměnitelně" uveden důvod okamžitého zrušení pracovního poměru, a odmítla tvrzení žalobce, že by důvod uvedený v okamžitém zrušení pracovního poměru byl "zástupným důvodem" pro skončení pracovního poměru se žalobcem. Žalobce nedoložil své tvrzení o tom, že by se v rámci plnění pracovních povinností účastnil jednání vlády či Parlamentu mimo pracoviště. Protože porušování pracovních povinností zaměstnance bylo "kumulováno do relativně krátkého časového období", protože dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci patří k základním povinnostem zaměstnance a protože žalobce "svou absenci nevysvětlil a neomluvil", žalovaná hodnotila jeho jednání jako porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem a tedy jako důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 14.3.2014 č.j. 17 C 139/2013-102 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 29.104,- Kč k rukám advokáta JUDr. Ivo Jandy, Ph.D. Při svém rozhodování soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že systém evidence docházky u žalované "nebyl zcela bez vad a bylo možné, že v určitých dnech nebyly zaznamenány všechny příchody a odchody", a přihlédl k tomu, že žalovaná ještě před okamžitým zrušením pracovního poměru nabídla žalobci "měkčí variantu v podobě Dohody o skončení pracovního poměru". Vzhledem k tomu, že okamžité zrušení pracovního poměru je mimořádným způsobem skončení pracovního poměru a že tedy i v případě, že by neomluvená nepřítomnost žalobce v práci byla prokázána, nebylo by možné takové "porušení zákona a Pracovního řádu" bez dalšího hodnotit jako porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, když v průběhu předešlého působení žalobce u žalované nebylo se žalobcem jeho "pozdější docházení do zaměstnání" projednáváno a "s přihlédnutím k ustálené judikatuře by k naplnění intenzity porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem musela být neomluvená nepřítomnost žalobce déletrvající v minimální délce tří po sobě jdoucích dnů". Podle soudu prvního stupně žalovaná měla možnost ukončit pracovní poměr výpovědí ze podle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce, případně výpovědí podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, kdyby se žalobce "v rámci restrukturalizace" stal nadbytečným zaměstnancem, avšak důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru nebyly naplněny. Konečně soud prvního stupně shledal, že žalobce "nejednal v rozporu s oprávněnými zájmy žalované" a že jeho jednání "nesměřovalo k poškození žalované", a uzavřel, že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatným právním úkonem. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17.9.2014 č.j. 62 Co 289/2014-154 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že "náklady řízení činí 25.716,- Kč"; v ostatních výrocích jej potvrdil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 6.776,- Kč k rukám advokáta JUDr. Ivo Jandy, Ph.D. Z výsledků dokazování zjistil, že u žalované působila odborová organizace (Odborová organizace v Kanceláři prezidenta republiky a Správě Pražského Hradu), jejíž výbor dne 30.4.2013 projednal okamžité zrušení pracovního poměru se žalobcem a "vzal je na vědomí s odůvodněním, že žalobce nebyl členem ani funkcionářem odborové organizace", že však nebylo možné dovodit, že by žalovaná ještě před rozvázáním pracovního poměru dodržela postup podle ustanovení § 348 odst.3 zákoníku práce a že by tedy "určila, zda zameškání práce žalobcem ve dnech 5.4., 9.4., 12.4., 16.4. a 17.4.2013 je neomluvené, s odborovou organizací tak, jak to požaduje" ustanovení § 348 odst.3 zákoníku prác