21 Cdo 4973/2015 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4973/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 6. 2016 Spisová značka:21 Cdo 4973/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.4973.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Exekuce Dražba Zástavní právo Účastníci řízení Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 § 107a o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 § 36 odst. 3,4 předpisu č. 120/2001Sb. § 52 odst. 1 předpisu č. 120/2001Sb. § 358 odst. 2 předpisu č. 292/2013Sb. § 59 odst. 3 předpisu č. 120/2001Sb. § 170 odst. 1 písm. g) obč. zák. § 254 odst. 8 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 § 243e odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:12. 9. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4973/2015 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Zdeňka Novotného v exekuční věci oprávněné České spořitelny, a. s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova č. 1929/62, IČO 45244782, proti povinné M. P., zastoupené JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 22, pro 82.207,72 Kč a pro 1.035.945,58 Kč s příslušenstvím, prodejem zástavy, vedené u soudního exekutora JUDr. Stanislava Pazderky, Exekutorský úřad Písek, pod sp. zn. 117 EX 3497/14, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. srpna 2015, č. j. 16 Co 216/2015-39, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. srpna 2015, č. j. 16 Co 216/2015-39, a usnesení soudního exekutora JUDr. Stanislava Pazderky ze dne 5. května 2015, č. j. 117 EX 3497/14-27, se zrušují a věc se vrací soudnímu exekutorovi JUDr. Stanislavu Pazderkovi, Exekutorský úřad Písek, k dalšímu řízení. Odůvodnění: Návrhem ze dne 18. 12. 2014 se oprávněná (zástavní věřitelka) domáhala nařízení a provedení exekuce proti povinným M. M. a M. P. (zástavním dlužníkům) prodejem zástavy ve spoluvlastnictví povinných, každého co do jedné ideální poloviny, a to budovy (bydlení) na pozemku parc. č. stavební 107, pozemku parc. č. stavební 107 (zastavěná plocha a nádvoří), pozemku parc. č. 335/1 (zahrada), pozemku parc. č. 330/1 (trvalý travní porost), pozemku parc. č. 330/2 (ostatní plocha) a pozemku parc. č. 328/1 (zahrada), vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště Rakovník, pro katastrální území S. n B., obec S., na listu vlastnictví č. 6 (dále jen „zástava“ či „předmětné nemovitosti“), a to podle vykonatelného usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 21. 5. 2014, č. j. 5 C 40/2013-145, ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 18. 9. 2014, č. j. 5 C 40/2013-162, a ve znění usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2014, č. j. 20 Co 376/2014-177, kterými byl nařízen prodej zástavy (shora specifikovaných nemovitostí) zajišťující pohledávku zástavní věřitelky - kapitalizovaný úrok ve výši 82.207,72 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1.035.945,58 Kč, na základě smlouvy o zastavení nemovitostí č. 0009419449-ZN ze dne 10. 12. 2008, zapsané v katastru nemovitostí pod č. j. V-4731/2008-212 s právními účinky vkladu ke dni 11. 12. 2008, a dále bylo rozhodnuto, že zástavní dlužníci jsou povinni zaplatit zástavní věřitelce na náhradě nákladů řízení částku 5.000,- Kč s tím, že tyto náklady je možné uspokojit pouze prodejem zástavy. Provedením exekuce v souladu s tímto návrhem Obvodní soud pro Prahu 9 pověřil dne 15. 1. 2015 pod č. j. 73 EXE 13369/2014-14 soudního exekutora JUDr. Stanislava Pazderku, Exekutorský úřad Písek (dále též jen „soudní exekutor“). Soudní exekutor exekučním příkazem ze dne 12. 2. 2015, č. j. 117 EX 3497/14-16, nařídil provedení exekuce proti povinným k vymožení povinnosti stanovené vykonatelným usnesením Okresního soudu v Rakovníku ze dne 21. 5. 2014, č. j. 5 C 40/2013-145, ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 18. 9. 2014, č. j. 5 C 40/2013-162, a ve znění usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2014, č. j. 20 Co 376/2014-177, jakož i k úhradě nákladů exekuce, prodejem nemovité věci povinné M. M. - spoluvlastnického podílu ve výši id. 1/2 k nemovitým věcem shora označeným a prodejem nemovité věci povinného M. P. - spoluvlastnického podílu ve výši id. 1/2 k nemovitým věcem shora označeným. Povinným současně (mimo jiné) zakázal, aby po doručení tohoto exekučního příkazu nemovitou věc převedli na někoho jiného nebo ji zatížili. V průběhu exekučního řízení soudní exekutor sdělil oprávněné, že podle zprávy katastrálního úřadu přešla zástava na základě nedobrovolné dražby opakované provedené dne 2. 1. 2015 podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejných dražbách“), z podílového spoluvlastnictví M. M. a M. P. do výlučného vlastnictví vydražitelky M. P. (matky povinných), která je jako jejich vlastnice zapsána v katastru nemovitostí; k tomuto sdělení připojil soudní exekutor aktuální výpis z katastru nemovitostí. K návrhu oprávněné ze dne 17. 4. 2015 soudní exekutor usnesením ze dne 5. 5. 2015, č. j. 117 EX 3497/14-27, rozhodl, že „namísto dosavadních povinných nastupuje jako nový povinný M. P.“. V odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedl, že z protokolu o provedené neveřejné dražbě opakované ze dne 2. 1. 2015 vyplývá, že na dražených nemovitých věcech vázne mj. zástavní právo smluvní ve prospěch oprávněné, že přihlášena byla pohledávka navrhovatele dražby (M. P.) a že nepřihlášenou pohledávkou je pohledávka oprávněné ve výši 2.400.000,- Kč. Při právním posouzení vyšel soudní exekutor z ustanovení § 58 odst. 2 zákona o veřejných dražbách a dospěl k závěru, že zástavní právo oprávněné, které vzniklo na základě zástavní smlouvy v roce 2008, nemohlo v nedobrovolné dražbě zaniknout, že tedy působí i proti vydražitelce a že je tak pro ni závazné i usnesení o prodeji zástavy. Vzhledem k tomu, že podle ustanovení § 36 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „exekuční řád“), přešla povinnost z exekučního titulu na vydražitelku M. P., přičemž podle ustanovení § 200za o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013, je pravomocné usnesení o nařízení prodeje zástavy závazné pro každého, proti němuž působí zástavní právo k zástavě, návrhu oprávněné na vstup M. P. namísto povinných vyhověl. K odvolání M. P. Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 8. 2015, č. j. 16 Co 216/2015-39, usnesení soudního exekutora potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že podle ustanovení § 53 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, přešlo na vydražitelku M. P. vlastnictví k zástavě udělením příklepu (podle obsahu spisu vydal dražebník Aukční síň Bussmakr, s. r. o. potvrzení o nabytí vlastnictví dne 2. 2. 2015) a že tedy nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně spojují přechod nebo převod povinnosti, neboť zástavní právo jako právo absolutní působí vůči každému dalšímu vlastníku zástavy; vydražitelka se tak stala právním nástupcem zástavních dlužníků. Dále poukázal na soudní praxi, která vychází z toho, že otázkou, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, tu je, nebo zda na základě právní skutečnosti oprávněným doložené na jiného opravdu přešlo nebo bylo převedeno, se soud v rozhodnutí o návrhu podle ustanovení § 107a o. s. ř. nezabývá (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 306/2003, sp. zn. 20 Cdo 316/2009 či sp. zn. 29 Cdo 943/2012), a že tuto otázku zkoumá až ve stádiu řízení o zastavení exekuce, jelikož se již týká posouzení věci samé. Uzavřel, že odvolatelka žádné námitky relevantní z hlediska ustanovení § 107a o. s. ř. nevznesla, přičemž za takové nelze považovat její argumentaci, „zda došlo či nedošlo k zániku zástavního práva podle ustanovení § 58 odst. 1 či 2 zákona č. 26/2000 Sb.“. Proti usnesení odvolacího soudu podala M. P. dovolání, jež má za přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to: a) „Je možno dojít k záměně účastníků v exekučních řízeních, když nový účastník není obligačním dlužníkem, respektive by se pouze stal vlastníkem věci, na níž vázne zástavní právo zajišťující dluh obligačního dlužníka?“, b) „Může být vlastník zastavené věci, který není obligačním dlužníkem, pojmově povinným podle exekučního řádu nebo podle o. s. ř.?“, c) „Je přípustné, aby bylo rozhodnuto v exekučním řízení o záměně účastníků bez ústního jednání ve věci, a došlo tak k faktickému odejmutí instance?“, d) „Stává se osoba, která vlastní zastavenou věc, účastníkem řízení, který je povinen hradi