21 Cdo 560/2011 – Nejvyšší soud

21 Cdo 560/2011ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Ing. V. T., zastoupeného JUDr. Pavlem Turoněm, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Moskevská č. 66, proti žalovanému Lias Vintířov, lehký stavební materiál k. s. se sídlem ve Vintířově č. 176, IČO 46882324, zastoupenému JUDr. Pavlem Tomkem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Polská č. 4, o 949.088,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 15 C 424/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. září 2010 č.j. 12 Co 221/2010-245, takto: I. Dovolání žalobce proti rozsudku krajského soudu ve výrocích o náhradě nákladů řízení se odmítá. II. Dovolání žalobce proti rozsudku krajského soudu ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek okresního soudu o zamítnutí žaloby o zaplacení 630.567,- Kč s úroky z prodlení (s výjimkou úroků z prodlení z částky 318.521,- Kč) se zamítá. III. Rozsudek krajského soudu ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek okresního soudu o zamítnutí žaloby na zaplacení úroků z prodlení z částky 318.521,- Kč, a ve výrocích o náhradě nákladů řízení se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou (změněnou se souhlasem soudu prvního stupně) domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 949.088,- Kč s úroky z prodlení z částek, ve výši a za dobu, jež rozvedl. Žalobu odůvodnil zejména tím, že v pracovním poměru u žalovaného vykonával práci vedoucího vývoje a kontroly jakosti a že žalovaný s ním dopisem ze dne 17.5.2006 okamžitě zrušil pracovní poměr podle ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Protože toto okamžité zrušení pracovního poměru bylo v řízení vedeném u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 15 C 191/2006 pravomocně určeno neplatným a protože žalobce dopisem ze dne 22.5.2006 žalovaného marně "vyzval k přidělování práce", domáhá se po něm zaplacení náhrady mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu od 30.8.2006 do 29.2.2008 v celkové výši 949.088,- Kč. Okresní soud v Sokolově rozsudkem ze dne 17.3.2009 č.j. 15 C 424/2006-162, opraveným usnesením ze dne 3.4.2009 č.j. 15 C 424/2006-165, "připustil částečné zpětvzetí žaloby o 318.521,- Kč" a řízení ohledně této částky zastavil, žalobu o zaplacení dalších 630.567,- Kč "se zákonným úrokem z prodlení" zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 26.025,30 Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Tomka. Vycházeje ze zjištění, že žalovaný v průběhu řízení zaplatil žalobci náhradu mzdy za dobu 6 měsíců od 23.8.2006 do 23.2.2007 ve výši 318.521,- Kč, soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci nelze přiznat náhradu mzdy za dobu přesahující 6 měsíců ve smyslu ustanovení § 61 odst. 2 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobce byl v době od 11.12.2006 do 11.12.2007 zaměstnán u firmy CEMEX Czech Republic, k.s. a za uvedenou dobu si u tohoto zaměstnavatele vydělal 1.408.980,- Kč hrubých, což je více než dvojnásobek jeho průměrného výdělku dosahovaného u žalovaného (52.459,- Kč měsíčně). Podmínky zaměstnání žalobce u uvedené firmy byly podle názoru soudu prvního stupně "minimálně srovnatelné" s podmínkami, za kterých byl zaměstnán u žalovaného; "negativum" spočívající v tom, že žalobce musel dojíždět do Prahy, bylo "bohatě vyváženo pozitivem" spočívajícím ve vyšším příjmu. Požadované plnění nelze podle soudu prvního stupně žalobci přiznat ani "z titulu náhrady škody" podle ustanovení § 187 odst. 2 zákona č. 65/1965 Sb. ve znění pozdějších předpisů, neboť s ohledem na výši jeho výdělku u firmy CEMEX Czech Republic, k. s. mu žádná škoda nevznikla. K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 3.9.2009 č.j. 12 Co 395/2009-190 zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 630.567,- Kč se zákonným úrokem z prodlení, a ve výroku o nákladech řízení a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že před vyhlášením rozsudku nerozhodl o změně žaloby provedené podáním žalobce ze dne 20.5.2008 a týkající se úroků z prodlení z částky 318.521,- Kč, ohledně níž vzal žalobce žalobu zpět, a že v důsledku toho rozsudkem nerozhodl o celém předmětu řízení. Okresní soud v Sokolově poté rozsudkem ze dne 15.12.2009 č.j. 15 C 424/2006-218 zamítl žalobu o zaplacení 630.567,- Kč se zákonným úrokem z prodlení z částek, ve výši a za dobu, jež rozvedl (včetně úroků z prodlení příslušejících z částky 318.521,- Kč do 15.5.2008, kdy ji žalovaný žalobci zaplatil) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 39.531,80 Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Tomka. Vycházeje ze zjištění, že žalovaný v průběhu řízení zaplatil žalobci náhradu mzdy za dobu 6 měsíců od 23.8.2006 do 23.2.2007 ve výši 318.521,- Kč, soud prvního stupně opětovně dospěl k závěru, že žalobci nelze přiznat náhradu mzdy za dobu přesahující 6 měsíců ve smyslu ustanovení § 61 odst. 2 zákona č. 65/1965 Sb. ve znění pozdějších předpisů, neboť v době od 11.12.2006 do 11.12.2007 byl zaměstnán u firmy CEMEX Czech Republic, k.s. a za uvedenou dobu si u tohoto zaměstnavatele vydělal 1.408.980,- Kč hrubých, což je více než dvojnásobek jeho průměrného výdělku dosahovaného u žalovaného. Soud prvního stupně setrval na názoru, že podmínky zaměstnání žalobce u uvedené firmy byly "minimálně srovnatelné" s podmínkami, za kterých byl zaměstnán u žalovaného; "negativum" spočívající v tom, že žalobce musel dojíždět do Prahy, bylo "bohatě vyváženo pozitivem" spočívajícím ve vyšším příjmu. Požadované plnění nelze podle soudu prvního stupně žalobci přiznat ani "z titulu náhrady škody" podle ustanovení § 187 odst. 2 zákona č. 65/1965 Sb. ve znění pozdějších předpisů, neboť s ohledem na výši jeho výdělku u firmy CEMEX Czech Republic, k. s. mu žádná škoda nevznikla. Soud prvního stupně nepřiznal žalobci ani úroky z prodlení z částky 318.521,- Kč, zaplacené mu žalovaným po podání žaloby, neboť by to bylo - s ohledem na důvody zamítnutí žaloby ohledně jistiny - v rozporu s dobrými mravy. K odvolání účastníků Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 15.9.2010 č.j. 12 Co 221/2010-245 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci úrok z prodlení z částky 318.521,- Kč ve výši 3 % za dobu od 10.3.2007 do 15.5.2008; ve "zbývající části" rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám advokáta JUDr. Pavla Tomka "na nákladech původního řízení před soudem prvního stupně" 26.248,- Kč, "na nákladech za řízení před soudem prvního stupně" 30.816,- Kč a "na nákladech odvolacího řízení" 60.624,- Kč a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů "předchozího odvolacího řízení". Soud prvního stupně podle názoru odvolacího soudu na věc správně aplikoval ustanovení § 61 odst. 2 zákona č. 65/1965 Sb. ve znění pozdějších předpisů a na žádost žalovaného uplatněnou nejpozději jeho podáním ze dne 25.8.2008 žalobci důvodně nepřiznal náhradu mzdy za dobu přesahující 6 měsíců. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně i v tom, že žalobci nelze uplatněný nárok přiznat ani "z titulu náhrady škody", neboť neprokázal, že by mu v důsledku jednání žalovaného vznikla škoda. Důvod ke změně rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud shledal jen ve výroku, kterým byla žaloba zamítnuta ohledně úroků z prodlení z částky 318.521,- Kč představující náhradu mzdy za dobu 6 měsíců od 23.8.2006 do 23.2.2007 a zaplacené žalobci žalovaným dne 15.5.2008; odvolací soud dospěl k názoru, že žalovaný se v prodlení se zaplacením této částky ocitl dne 10.3.2007, neboť nejde o nárok na náhradu mzdy "za jednotlivé měsíce", ale o nárok "za celých šest měsíců", a že proto má žalobce právo na úroky z prodlení z této částky za dobu od 10.3.2007 do 15.5.2008 ve výši "dle tehdy vyhlášeného dvojnásobku diskontní sazby, tj. 3%". Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu žalobce podal (s výjimkou výroku, kterým bylo žalobě vyhověno) dovolání. Namítal, že žalovaný v době do 31.12.2006 a ani po tomto datu "nikdy výslovně a jednoznačně neučinil v řízení žádost podle ustanovení § 61 odst. 2 zákona č. 65/1965 Sb."; žádost žalovaného o nepřiznání náhrady mzdy žalobci za dobu přesahující 6 měsíců ze dne 25.8.2008 (pomine-li se její "neurčitost, tedy i neplatnost") byla učiněna až v době, kdy již tento zákon pozbyl účinnosti. To, že taková žádost by musela být podána "v době platnosti" zákona č. 65/1965 Sb., podle dovolatele vyplývá z ustanovení § 364 odst. 1 a 2 zákona č. 262/2006 Sb., která určují, že právní úkony učiněné od 1.1.2007 se již řídí podle zákona č. 262/2006 Sb.; tento zákon již neumožňuje snížení nebo nepřiznání náhrady mzdy na žádost zaměstnavatele. Protože předmětem řízení jsou "jednotlivé měsíční nároky" žalobce vzniklé výhradn