21 Cdo 5716/2017 — Nejvyšší soud

21 Cdo 5716/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 5. 2019 Spisová značka:21 Cdo 5716/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.5716.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zástavní právo Exekuce Smlouva o úvěru Dědění Dědické řízení Splatnost pohledávky Dotčené předpisy:§ 152 obč. zák. § 165 odst. 1 obč. zák. § 565 obč. zák. § 175q odst. 1 o. s. ř. § 175s odst. 1 o. s. ř. § 175v odst. 4 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 8. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 5716/2017-143 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v exekuční věci oprávněné České spořitelny, a. s. se sídlem v Praze 4, Olbrachtova č. 1929/62, IČO 45244782, adresa pro doručování: Česká spořitelna, a. s. Oddělení restrukturalizace a vymáhání pohledávek, Regionální centrum Plzeň, Divadelní 3a, Plzeň, proti povinné D. D., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Tomášem Samkem, advokátem se sídlem v Příbrami I, Pražská č. 140, pro 864.575,98 Kč s příslušenstvím, prodejem zástavy, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 23 EXE 334/2017, o návrhu povinné na zastavení exekuce, o dovolání obou účastnic proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. srpna 2017, č. j. 20 Co 244/2017-98, takto: Dovolání oprávněné proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce i ohledně částky 231.923,54 Kč, se odmítá; jinak se dovolání obou účastnic zamítají. Odůvodnění: Na návrh zástavní věřitelky (zde oprávněné) Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 26. 2. 2015, č. j. 12 C 430/2014-13, nařídil pro pohledávku ve výši 864.575,98 Kč soudní prodej zástavy, „tj. 1/2 nemovitostí ve vlastnictví zástavního dlužníka (zde povinné), a to pozemku parc. č. XY - trvalého travního porostu a pozemku par. č. XY - zastavěné plochy a nádvoří, jehož součástí je rozestavěná stavba, vše zapsáno na LV č. pro k. ú. XY, obec XY, vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště XY“; uvedený výrok byl potvrzen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2015, č. j. 21 Co 2 243/2015 - 35. Na návrh oprávněné byl Okresním soudem v Příbrami dne 10. 2. 2017, pod sp. zn. 23 EXE 334/17-25, podle ustanovení § 43a zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, pověřen vedením exekuce podle shora uvedených rozhodnutí JUDr. Zdeněk Zítka, Exekutorský úřad Plzeň – město, Palackého nám. 28, Plzeň. Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 31. 3.2017, č. j. 23 EXE 334/2017-55, zamítl návrh povinné na zastavení exekuce pro pohledávku 863.075,98 Kč soudním prodejem zástavy, „tj. 1/2 nemovitostí ve vlastnictví zástavního dlužníka (povinné), a to pozemku parc. č. XY - trvalého travního porostu a pozemku par. č. XY - zastavěné plochy a nádvoří, jehož součástí je rozestavěná stavba, vše zapsáno na LV č. XY pro k. ú. XY, obec XY, vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště XY“, soudního exekutora JUDr. Zdeňka Zítky Exekutorský úřad Plzeň – město, Palackého náměstí 28, Plzeň. Konstatoval, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4, č. j. 12 C 430/2014-13, ze dne 26. 2. 2015, ve znění usnesení Městského soudu v Praze, č. j. 21 Co 24312015-35, které nebylo právní moci dne 23. 7. 2015, proběhla první fáze soudního prodeje zástavy ve smyslu ustanovení § 1359 a násl. občanského zákoníku. Vyšel dále z toho, že oprávněná uzavřela s povinnou a K. Š. smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitosti, podle níž se povinná zavázala, v případě, že zajištěné pohledávky nebudou splněny řádně a včas, k uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy, navíc i tehdy, došlo-li by k promlčení zajištěných pohledávek. Jednalo se o zajištění pohledávek ze smlouvy o úvěru č. 0219448109 v celkové výši 2.000.000 Kč s příslušenstvím i veškerých budoucích pohledávek České spořitelny, a. s., až do celkové výše 2.000.000 Kč, které mohou vzniknout od uzavření smlouvy do 31. 8. 2032. Poté, co obligační a zástavní dlužník K. Š. dne 18. 11. 2008 zemřel, do dědictví po něm (vedeném u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 25 D 870/2008) oprávněná dne 20. 1. 2009 přihlásila projednávanou pohledávku; rozhodnutí soudu o likvidaci pozůstalosti nabylo právní moci dne 20. 5. 2014. Oprávněná pokračovala v uplatňování svého zástavního práva podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí - exekuce v přiměřené době, tedy v době, kdy nebylo předmětné zástavní právo promlčeno. Dospěl k závěru, že zánik pohledávek za zůstavitelem a jejich zajištění provedením likvidace dědictví se nevztahuje na ostatní zástavní práva ostatních osob, že k promlčení zajištěné pohledávky nedošlo a že proto nemůže být promlčeno ani zástavní právo. K odvolání povinné Krajský soud v Praze usnesením ze dne 2. 8. 2017, č. j. 20 Co 244/2017-98, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že exekuce prodejem zástavy k uspokojení pohledávky oprávněné se zastavuje ohledně částky 631.152,44 Kč a „v dalším“ je potvrdil; zároveň rozhodl, že oprávněná je povinna zaplatit povinné na náhradě nákladů řízení o zastavení exekuce před soudy obou stupňů 15.641,97 Kč k rukám jejího zástupce. V prvé řadě uzavřel, že zástavní právo ani právo uspokojit pohledávku prodejem zástavy likvidací dědictví po K. Š. nezaniklo. Vyšel přitom z toho, že patřila-li do likvidované podstaty dědictví pouze „jedna polovina“ domu s pozemky a příslušenstvím, zaniklo zajištění neuspokojené pohledávky zástavním právem ve smyslu ustanovení § 175v odst. 4 o. s. ř. pouze ve vztahu k „jedné polovině“ těchto nemovitostí, zatímco „druhá polovina“ nemovitostí předmětem likvidace nebyla, a proto se jí zánik práva podle ustanovení § 175v odst. 4 o. s. ř. nedotýká a zástavní právo „v tomto rozsahu“ nadále trvá, a z toho, že povinná není (nebyla) dědicem po zemřelém dlužníku K. Š. Z hlediska nařízeného prodeje zástavy je tak povinná třetí osobou, která zajišťuje zástavním právem na svém ideálním podílu nemovitosti pohledávku oprávněného. Zabývaje se dále námitkou promlčení ve vztahu k pohledávce z úvěru, zjistil, že ke dni smrti zůstavitele byly splátky placeny pravidelně a že oprávněná pohledávku „nezesplatnila“ ani ve vztahu k dlužníkovi, ani v průběhu dědického řízení ve vztahu k dědicům. Za splatné tak považoval pouze jednotlivé měsíční splátky, nikoliv celou pohledávku. Vzhledem k tomu, že zástavní věřitel může požadovat uspokojení prodejem zástavy pouze pro pohledávku, která se stala splatnou a nebyla včas splněna, zkoumal, v jakém rozsahu byly jednotlivé splátky splatné, kolik splátek bylo již splaceno a v jakém rozsahu nebyl dluh včas splněn (splatné splátky), tedy v jakém rozsahu se může na základě exekučního titulu oprávněná domáhat nařízení exekuce prodejem zástavy. Od smrti zůstavitele K. Š. v roce 2008 do července 2017 (rozhodoval odvolací soud) mělo být zaplaceno 105 splátek po 12.278 Kč, tj. 1.289.190 Kč. Zaplaceno bylo 1.057.266,46 Kč. Splatný dluh, který může oprávněná uspokojit z prodeje zástavy na základě exekučního titulu, tak činí 231.923,54 Kč. Soudní exekuce prodejem spoluvlastnického podílu povinné byla nařízena pro pohledávku 863.075,98 Kč. Splatná je ale pouze pohledávka ve výši 231.923,54 Kč a nesplatná pohledávka činí 631.152,44 Kč. Exekuci prodejem zástavy k uspokojení pohledávky oprávněné ohledně 631.152,44 Kč proto zastavil. Proti usnesení odvolacího soudu podaly dovolání obě účastnice. Oprávněná (která napadá usnesení odvolacího soudu „v plném rozsahu“) má za to, že dovolacím soudem nebyla dosud vyřešena otázka, zda je možno provádět exekuci na základě exekučního titulu - usnesení o soudním prodeji zástavy, když pohledávka věřitele je dlouhodobě nesplácená, ale není „zesplatněná“, neboť „věřitel tuto neměl vůči komu zesplatnit, a to z toho důvodu, že dlužník nemá právního nástupce“; věřitelka nemohla „zesplatnit“ pohledávku ani vůči dědici, jelikož žádnému dědici nebylo jeho dědické právo potvrzeno. Domnívá se, že požadavek „zesplatnění“ pohledávky je v rozporu se zásadou právní jistoty, když je ze současného stavu zřejmé, že pohledávka věřitelky nebude nikdy uhrazena a zároveň, že věřitelka nemá právo požadovat uspokojení celého zbytku své pohledávky formou exekuce na majetek povinné z exekučního titulu - soudního prodeje zástavy. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení změnil tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdí, nebo aby usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Povinná (která napadá usnesení odvolacího soudu „v rozsahu části jeho výroku I, kterým bylo rozhodnuto o částečném potvrzení u