21 Cdo 6098/2017 — Nejvyšší soud

21 Cdo 6098/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 10. 2018 Spisová značka:21 Cdo 6098/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.6098.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Veřejná dražba Bezdůvodné obohacení Lhůty Dotčené předpisy:§ 2991 o. z. § 46b odst. 1 předpisu č. 26/2000Sb. § 46b odst. 5 předpisu č. 26/2000Sb. § 2 písm. h) předpisu č. 26/2000Sb. § 45 odst. 1 předpisu č. 26/2000Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:1. 1. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 6098/2017-160 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně České spořitelny, a.s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova č. 1929/62, IČO 45244782, proti žalované Aukčnímu centru Bussmark, s.r.o., se sídlem v Praze 4, Štúrova č. 1701/55, IČO 27224163, zastoupené JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 32/22, o 700.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 40 C 179/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2017, č. j. 72 Co 19/2017-120, takto: I. Dovolání žalované se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 2.6.2016 u Obvodního soudu pro Prahu 4 vůči žalované domáhala zaplacení částky 700.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení. Návrh zdůvodnila tím, že „je věřitelkou z titulu pohledávky z „hypotečního úvěru vůči dlužníku M. K.,“ která byla zajištěna zástavním právem na nemovitosti. Dne 18.6.2014 se konala veřejná dražba dobrovolná na základě smlouvy uzavřené mezi L. K., opatrovnicí dlužníka M. K., a žalovanou. Jelikož byla smlouva uzavřena bez souhlasu opatrovnického soudu, byl dlužníku soudem ustanoven opatrovník za účelem podání žaloby na neplatnost uvedené veřejné dražby dobrovolné. Žalovaná následně ve dnech 29.10.2014, 26.11.2014 a 9.9.2015 opakovaně nařídila dražby, které se však nekonaly. Nakonec byla dne 17.2.2016 provedena „opakovaná veřejná dražba“, při níž byla nemovitost vydražena za 4.900.000,- Kč s tím, že výtěžek měl být rozdělen i mezi žalobkyni, která měla být uspokojena „ze 100%“. Žalovaná nicméně žalobkyni započítala „náklady zmařených dražeb ve výši 700.000,- Kč jako náhradu škody, která jí nekonáním dražeb měla vzniknout“ a zaslala jí pouze částku 1.501.402,72 Kč. Nadto žalovaná následně „informovala“ žalobkyni o tom, že „chybovala“ a zaslala jí nesprávný výtěžek z dražby a že jí má vyplacenou částku navrátit s tím, že jí zašle „výtěžek správný“. Žalobkyně odmítla částku vrátit a má za to, že „žalovanou tvrzená pohledávka náhrady škody, o kterou snížila její výtěžek, je dubiózní a nelze ji započíst“, a že žalovaná se tak bezdůvodně na její úkor obohatila. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 1.11.2016, č.j. 40 C 179/2016-65, poté, co žalovaná podala odpor proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu ze dne 7.6.2016, č.j. EPR 108243/2016-4, žalované uložil, aby žalobkyni zaplatila 700.000,- Kč se „zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 14.5.2016 do zaplacení“ do tří dnů od právní moci rozsudku, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 28.900,- Kč. Dospěl k závěru, že žalované nevznikl „žádný právní důvod“ k tomu, aby žalobkyni nevyplatila částku 700.000,- Kč. Žalobkyně přihlásila svou pohledávku ve výši 2.201.402,72 Kč do dražby konané dne 17.2.2016, žalovaná tuto přihlášku „akceptovala“ a „v řízení nebylo prokázáno nic z tvrzení žalované ohledně škody, která by jí vznikla a její případné výše“. Výši úroků soud prvního stupně určil „v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.“. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 5. 2017, č. j. 72 Co 19/2017-120, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se s právním názorem, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je proto povinna jí vyplatit „žalovanou částku“ se zákonným úrokem z prodlení. Bylo sice „prokázáno“, že žalobkyně svoji pohledávku u žalované (dražebníka) uplatnila „až v prosinci 2015 a poté opětovně dne 1.2.2016“, tj. až poté, kdy „marně uplynuly tři žalovanou nařízené termíny konání dražby“, nicméně ani v jednom termínu se dražba nekonala. Jelikož ve smyslu ustanovení § 47 odst. 6 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, je dražba zahajována až prohlášením licitátora, „k čemuž v žádném z termínů nedošlo“, pak „lze mít za to, že přihláška žalobkyně podaná v prosinci 2015, resp. 1.2.2016, byla přihlášena včas“, neboť „k uvedenému došlo dříve než 15 dnů před zahájením dražby“ ve smyslu ustanovení § 45 odst. 1 zákona o dražbách. Odvolací soud dále nesouhlasil s tím, že by mělo být (podle žalované) aplikováno ustanovení § 46b odst. 5 zákona o veřejných dražbách, které „konstituuje nárok dražebníka výhradně vůči tomu, kdo bezdůvodně podal žalobu na určení nepřípustnosti prodeje zástavy“, neboť žalobkyně „žádnou takovou žalobu“ nepodala. Nakonec neshledal důvodnými námitky žalované o nedostatku procesního poučení ze strany soudu prvního stupně, v důsledku čehož neunesla břemeno důkazní ve vztahu ke vzniku a výši škody, neboť žalovaná se jednání před soudem prvního stupně neúčastnila a „soud není oprávněn a ani povinen nepřítomnému účastníku sdělovat potřebná poučení“, ani námitky o nedostatku pasivní věcné legitimace a rozporu nároku žalobkyně s dobrými mravy. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Nejprve namítá, že v případě předběžného opatření, nebo rozhodnutí o nepřípustnosti dražby, nebo podání žaloby o nařízení soudního prodeje zástavy, které „mají fakticky účinky některého z důvodů vymezených v ust. § 46 odst. 1 zák. 26/2000 Sb.“ a kterými „se zabrání dražbě“, kdy „toto rozhodnutí“ je později zrušeno pro jeho nezákonnost, dochází „fakticky ke zmaření dražby“, jelikož od ní muselo být upuštěno, a „zcela nezbytně“ dojde ke vzniku škody na majetku dražebníka, dražební společnosti nebo jiné osoby. Žalovaná má za to, že lze na projednávanou věc aplikovat ustanovení § 46b odst. 1 až 5 zákona o veřejných dražbách, když je „ex post“ pro osoby, kterým vznikla odloženou dražbou škoda, irelevantní, na základě jakého právního důvodu k tomu došlo. Dále dovozuje, že „je vyloučeno, aby bylo možno přihlásit a doložit pohledávku do opakované odložené dražby“, neboť po odpadnutí překážky je odložená dražba pouze „pokračováním původního dražebního procesu“, což vyplývá i z ustanovení § 46a odst. 1 zákona o veřejných dražbách. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil. Žalobkyně k podanému dovolání nejprve uvedla, že „se snažila zabránit konání dražeb návrhy na předběžná opatření, neboť těmito dražbami mělo evidentně dojít k vyvedení majetku pana K. na jinou osobu“. Poté se k námitkám žalované vyjádřila tak, že ustanovení § 46b odst. 5 zákona o veřejných dražbách na ni „v žádném případě nedopadá“, neboť nepodala žalobu na nepřípustnost dražby, ale byla podána jen žaloba na neplatnost dražby kolizním opatrovníkem pana K. Nakonec nesouhlasí s námitkou, že nepřihlásila včas svou pohledávku, neboť podle ustanovení § 2 písm. h) zákona o veřejných dražbách se zahájením dražby myslí „úkon licitátora, který zahájí licitaci“, a tvrzení žalované, že „do odložené dražby nelze pohledávku již přihlásit“ se nezakládá na „žádném zákonném podkladě“. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání žalované zamítl. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání žalované podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29.9.2017 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán přede dnem 30.9.2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozho