21 Cdo 711/2015 — Nejvyšší soud

21 Cdo 711/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 6. 2016 Spisová značka:21 Cdo 711/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.711.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výpověď z pracovního poměru Pracovní poměr Povinnosti zaměstnanců Dotčené předpisy:§ 38 odst. 1 písm. b) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2012 § 52 písm. g) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2012 § 301 odst. 1 písm. c) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2012 § 301 odst. 1 písm. d) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2012 § 303 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2012 § 304 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2012 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 9. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 711/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph. D. v právní věci žalobce RNDr. I. B., zastoupeného JUDr. Evou Rujbrovou, advokátkou se sídlem v Brně, Ulrychova č. 845/5, proti žalované České republice – Agentuře ochrany přírody a krajiny České republiky se sídlem v Praze - Chodově, Kaplanova č. 1931/1, IČO 629 33 591, o neplatnost výpovědi, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 48 C 31/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. října 2014 č. j. 23 Co 348/2014-162, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Dopisem ze dne 16.10.2012 žalovaná sdělila žalobci, že mu dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. g) zák. práce pro závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů, které se vztahují k jím vykonávané práci. Důvod výpovědi spatřovala v tom, že při otevírání nabídek na veřejnou zakázku s názvem „Dům přírody Moravského Krasu – EXPOZICE“ zjistila „z nabídky sdružení firem Interexpo Brno, s.r.o. a A. U., ak. mal., že vaše osoba je uvedena v seznamu členů realizačního týmu“, a že dále je v seznamu uvedeno, že pro uchazeče bude zajišťovat „dle přiložené a podepsané smlouvy ze dne 25.9.2012 o smlouvě budoucí mapy, odborné korektury, grafiku, texty aj.“ Kromě toho se „navíc jako zaměstnanec AOPK ČR aktivně podílel na přípravě podkladů, které se staly obsahem zadávací dokumentace pro výše uvedenou veřejnou zakázku“. Tímto jednáním neoprávněně hodlá využít a částečně již využil „zkušenosti, data a informace získané v rámci výkonu práce u zaměstnavatele a to v celém průběhu zaměstnání, poškozuje „pověst a dobré jméno zaměstnavatele a porušuje požadavek loajality vůči zaměstnavateli a povinnosti zaměstnance stanovené pracovním řádem a etickým kodexem AOPK ČR“, a tím porušuje ustanovení § 301 písm. d) zák. práce, § 303 odst. 2 písm. d) zák. práce a § 304 odst. 1 zák. práce. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že výpověď daná dne 18.10.2012 je neplatná. Není pravdou, že by jakkoli porušil ustanovení pracovního řádu či etického kodexu žalované anebo zákoníku práce, a že by vyvíjel jakoukoliv činnost, kterou by využil či přímo zneužil zkušenosti, data a informace získané v rámci jeho pracovního poměru, a popřel, že by figuroval v realizačním týmu při zpracování zakázky nazvané „Dům přírody Moravského Krasu – EXPOZICE“. Byl totiž kontaktován „Sdružením INTEREXPO Brno, s.r.o. a A. U., ak. mal.“ „jako RNDr. I. B., odborník na danou problematiku, nikoli jako RNDr. I. B., zaměstnanec žalované“. Nebylo tedy možné, a uvedené subjekty na tom neměly ani zájem, aby z pozice zaměstnance žalované jakkoli ovlivnil výběrové řízení. Byla pouze uzavřena dohoda, že v případě, že uvedené subjekty výběrové řízení vyhrají, bude možnost navázání spolupráce, kdy by žalobce poskytl těmto subjektům především své ilustrace, malby a texty z dané problematiky, které se intenzivně věnuje ve svém volném čase, a které jsou jeho duševním vlastnictvím. Kromě toho výpověď nebyla ve smyslu ustanovení § 61 odst. 1 zák. práce předem projednána s odborovou organizací, přičemž odborová organizace sama s výpovědí nesouhlasí a doporučuje výpověď „přehodnotit“. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 10.4.2014 č.j. 48 C 31/2013-129 žalobě vyhověl a žalované uložil, aby zaplatila žalobci 40.356,- Kč na náhradě nákladů řízení k rukám advokátky JUDr. Evy Rujbrové. Ve věci samé dospěl k závěru, že neplatnost výpovědi nezakládá skutečnost, že nebyla předem projednána s odborovou organizací, neboť tato povinnost je stanovena pouze jako pořádková a její nesplnění s sebou jako následek nenese neplatnost právního úkonu. Žalobce pracoval od 1.3.2009 jako správce informačních a komunikačních technologií, a pod tento druh práce nelze zahrnout zpracování map či 3D modelů, což je tvůrčí činnost vycházející z práce s daty a nikoliv jejich pouhá správa. Proto žalobce nebyl povinen pro žalovanou zpracovávat mapy, ani se podílet na přípravě podkladů pro výběrové řízení a tyto činnosti vykonával dobrovolně nad rámec svého sjednaného druhu práce. Vzhledem k tomu nejednal v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, protože nebyl v kolizi s prací vykonávanou dle sjednaného druhu práce. Soud považuje tyto aktivity žalobce za vědeckou činnost v širším smyslu v podobě zpřístupnění vědy veřejnosti a fotografie sloužící jako podklady pak za uměleckou činnost, přičemž ani k jedné z těchto činností není třeba souhlasu zaměstnavatele. Žalobce sice porušil svým jednáním etický kodex žalovaného, když mu neoznámil svoji činnost, která byla způsobilá vyvolat podezření z konfliktu zájmů, nicméně toto porušení etického kodexu lze považovat pouze za méně závažné. Veškeré závažné důsledky, které v souvislosti s účastí žalobce jako subdodavatele uchazeče o veřejnou zakázku vznikly, vznikly jednáním žalované, když vyřadila uchazeče ze zadávacího řízení. Ani Úřad pro ochranu hospodářské soutěže neshledal subdodávku žalobce za důvod pro vyloučení uchazeče ze zakázky, a proto nelze tyto důsledky zásahu žalované klást žalobci k tíži. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8.10.2014 č.j. 23 Co 348/2014-162 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na určení neplatnosti výpovědi ze dne 16.10.2012 zamítl, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vyslovil souhlas s tím, že v případě, bylo-li ze smlouvy o smlouvě budoucí uzavřené mezi žalobcem a uchazečem zjištěno, že k takovéto činnosti mohlo dojít teprve po případné výhře uchazeče ve výběrovém řízení, ke které ještě v době podání výpovědi reálně nedošlo, nebylo ustanovení § 304 odst. 1 zák. práce zaměstnancem reálně porušeno. V dalším však soud prvního stupně nevzal dostatečně v úvahu, že žalobce byl zaměstnancem správního úřadu [§ 303 odst. 1 písm. a) zák. práce] a jako takový vzhledem k ustanovení § 303 odst. 2 písm. d) zák. práce byl povinen ve zvýšené míře zdržet se jednání, které by mohlo vést ke střetu veřejného zájmu se zájmy osobními, zejména nezneužívat informací nabytých v souvislosti s výkonem zaměstnání ve prospěch vlastní, nebo někoho jiného. Právě s ohledem na vyloučení možného střetu veřejného zájmu s osobními zájmy zaměstnanců vydal žalovaný etický kodex, ve kterém přesně popsal, jak v případě možného střetu zájmů postupovat. Lze chápat znepokojení státní instituce podléhající veřejné kontrole i vnitřním kontrolním mechanismům, která se až při otevření nabídky podle zákona o veřejných zakázkách dozví, že součástí realizačního týmu uchazeče je její stávající zaměstnanec. Odvolací soud považuje jednání žalobce za vysoce rizikové pro jakéhokoli zaměstnavatele ve státní správě, a to bez ohledu na to, zda předmět činnosti, který byl zaměstnancem realizačnímu týmu přislíben, se shodoval s jeho činností pro zaměstnavatele či nikoli. Přitom transparentnost veřejných zakázek, rovné zacházení s účastníky a zákaz diskriminace (§ 6 zák. č. 137/2006 Sb.) jsou základními principy zákona o veřejných zakázkách, a pro ostatní uchazeče i veřejnost je již pouhá účast jakéhokoli zaměstnance zadavatele v realizačním týmu uchazeče důvodem pro pochybnosti o transparentnosti veřejné zakázky. Závažnost jednání žalobce jako zaměstnance žalované je umocněna ještě tím, že byl na počátku ideje realizace „Domů přírody“, podílel se na jejich technické specifikaci, vyjadřoval se i k technické stránce, přímo k „Domu přírody Moravský Kras“ činil tytéž úkony v rámci předchozího zrušeného výběrového řízení v roce 2010. Žalovaná tedy musela pro dodržení transparentnosti výběrového řízení přistoupit buď k vyloučení uchazeče, v jehož realizačním týmu se jeho zaměstnanec nacházel, anebo v rozporu se zásadou transparentnosti n