21 Cdo 771/2012 — Nejvyšší soud

21 Cdo 771/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 1. 2013 Spisová značka:21 Cdo 771/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.771.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Veřejná dražba Dotčené předpisy:§ 28 odst. 3 předpisu č. 26/2000Sb. ve znění do 31.05.2007 § 28 odst. 4 předpisu č. 26/2000Sb. ve znění do 31.05.2007 § 24 odst. 3 předpisu č. 26/2000Sb. ve znění do 31.05.2007 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:11. 2. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 771/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce BUSSMARK, s. r. o. se sídlem v Praze 4 – Nuslích, Na Zámecké č. 1518/9, IČO 26711583, zastoupeného JUDr. Danou Musalovou, advokátkou se sídlem v Mladé Boleslavi, Náměstí Míru č. 14, proti žalovanému Ing. P. K., zastoupenému Mgr. Barborou Škubnovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Jugoslávská č. 180/15, o 570.605,- Kč, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 7 C 337/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. prosince 2010 č.j. 29 Co 416/2010-133 ve znění usnesení ze dne 18. ledna 2011 č.j. 29 Co 416/2010-141, takto: I. Dovolání žalovaného se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 13.062,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Dany Musalové, advokátky se sídlem v Mladé Boleslavi, Náměstí Míru č. 14. Odůvodnění: Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 570.605,- Kč. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalobce jako dražebník dražební vyhláškou ze dne 2.2.2007 č. 123/07 vyhlásil veřejnou dobrovolnou společnou dražbu, která se konala dne 24.2.2007 a jejímž předmětem byl mimo jiné obraz Emila Filly „Zátiší s bílou dýmkou“. Tento obraz vydražil za cenu 1.170.000,- Kč žalovaný, který byl podle dražební vyhlášky povinen cenu dosaženou vydražením uhradit nejpozději do deseti dnů po skončení dražby, tj. do dne 6.3.2007. Protože žalovaný cenu v této lhůtě neuhradil, dražbu zmařil a vlastnictví k předmětu dražby nenabyl; je proto povinen podle ustanovení § 28 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) nahradit náklady dražby sestávající z odměny dražebníka ve výši 468.000,- Kč (20 % z ceny dosažené vydražením podle smlouvy o provedení dražby uzavřené mezi jejím navrhovatelem a dražebníkem a 20 % z ceny dosažené vydražením od vydražitele podle dražební vyhlášky) a z poměrné části nákladů vynaložených dražebníkem na zabezpečení přípravy a průběhu dražby, které byly ve smlouvě o provedení společné dražby sjednány paušální částkou 115.000,- Kč, ve výši 11.500,- Kč, tj. celkem (včetně daně z přidané hodnoty) ve výši 570.605,- Kč. Žalovaný namítal, že dražbu nezmařil, neboť k zaplacení ceny dosažené vydražením byl připraven v sídle žalobce dne 5.3.2007, avšak žalobce od něj cenu odmítl převzít s tím, že žalovaný zaplatí vydraženou cenu až poté, co žalobce „ještě obstará znalecký posudek o originalitě obrazu“. Okresní soud Praha – východ rozsudkem ze dne 12.11.2009 č.j. 7 C 337/2008-96 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 234.000,- Kč, co do částky 245.500,- Kč žalobu zamítl, co do částky 91.105,- Kč řízení zastavil z důvodu zpětvzetí žaloby v této části a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení „poměrnou část jeho nákladů“ ve výši 9.148,- Kč k rukám advokáta Mgr. Hynka Sekyrky. Na základě zjištění, že žalovaný při dražbě konané žalobcem dne 24.2.2007 vydražil obraz Emila Filly „Zátiší s bílou dýmkou“ za cenu 1.170.000,- Kč, že tuto cenu ve lhůtě 10 dnů stanovené dražební vyhláškou neuhradil a že nebylo prokázáno tvrzení žalovaného, že žalobce od něj dne 5.3.2007 cenu odmítl převzít a že sjednal se žalovaným jiný termín jejího uhrazení, dospěl k závěru, že žalovaný dražbu zmařil a že je proto povinen uhradit její náklady. Náklady zmařené dražby představuje pouze odměna dražebníka ve výši 234.000,- Kč (20 % z ceny dosažené vydražením od vydražitele podle dražební vyhlášky), neboť smlouvu o provedení dobrovolné společné dražby ze dne 2.2.2007 uzavřenou mezi jejím navrhovatelem a dražebníkem, ve které byla sjednána další část odměny dražebníka (20 % z ceny dosažené vydražením) a účelně vynaložené náklady dražebníka stanovené paušální částkou 115.000,- Kč, shledal soud prvního stupně neplatnou podle ustanovení § 19 odst. 7 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), protože neobsahovala určení lhůty pro uhrazení ceny dosažené vydražením přesahující 500.000,- Kč; důkazy k „prokázání výše účelně vynaložených nákladů na zabezpečení dražby“ přitom žalobce ani po poučení podle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. nenavrhl. Soud prvního stupně dovodil, že desetidenní lhůta k zaplacení ceny dosažené vydražením byla v dražební vyhlášce stanovena v souladu s ustanovením § 29 odst. 4 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), že na uveřejnění dražební vyhlášky se nevztahovala lhůta nejméně 30 dnů před zahájením dražby stanovená v ustanovení § 20 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), neboť nejnižší podání nepřesáhlo 100.000,- Kč a předmětem dražby nebyly nemovitost, podnik nebo jeho složka, že pravost obrazů nemusela být „potvrzena znaleckými posudky soudních znalců“, neboť ustanovení § 13 odst. 2 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) takový požadavek nestanoví, a že nelze přihlédnout k žalovaného námitce neplatnosti dražby pro nesplnění podmínky ustanovení § 19 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), neboť „právo na určení neplatnosti dražby uplynutím 3 měsíců ode dne konání dražby zaniklo“. K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 15.12.2010 č.j. 29 Co 416/2010-133 ve znění usnesení ze dne 18.1.2011 č.j. 29 Co 416/2010-141 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 234.000,- Kč, a ve výroku o náhradě nákladů řízení, vyslovil, že v „napadených“ výrocích o zamítnutí žaloby co do částky 245.500,- Kč a o zastavení řízení co do částky 91.105,- Kč „zůstává rozsudek soudu prvního stupně nedotčen“, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 51.096,- Kč k rukám advokátky JUDr. Dany Musalové. Shledal správným skutkové zjištění soudu prvního stupně, že žalovanému se ani přes jeho poučení soudem prvního stupně podle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. nepodařilo prokázat své tvrzení o jiné splatnosti „částky za obdržený obraz“, a souhlasil i s odůvodněním, proč soud prvního stupně neprovedl další důkazy navržené žalovaným k tomuto tvrzení (že „navrženými důkazy nelze prokázat tvrzenou dohodu ze dne 5.3.2007 o posunu termínu zaplacení ceny dosažené vydražením“). Odvolací soud zdůraznil, že posuzovat platnost dražební vyhlášky „ve vztazích oddělitelných od dražby izolovaně lze, resp. je nutno, a to i bez toho, aniž byla napadena platnost dražby“ ve tříměsíční prekluzivní lhůtě stanovené v ustanovení § 24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů); nedošlo-li k určení neplatnosti dražby v této lhůtě, je dražba platná, a to „se všemi důsledky“. Odvolací soud se ztotožnil i se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož desetidenní lhůta k zaplacení ceny dosažené vydražením byla v dražební vyhlášce stanovena v souladu s ustanovením § 29 odst. 4 písm. a) zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu v jeho potvrzujícím výroku podal žalovaný dovolání. Namítá, že odvolací soud (i soud prvního stupně) nevzal v úvahu „nemožnost žalovaného“ domáhat se vyslovení neplatnosti dražby soudem, že opomněl, že neplatnost smlouvy o provedení dražby má „zcela automaticky“ za následek neplatnost dražební vyhlášky a „tedy i celé dražby“, že ve dražební vyhlášce nebyl v rozporu se zákonem uveden „způsob úhrady nad částku 500.000,- Kč“, že „zůstává i otázkou, do jaké míry je správný závěr soudu, že lhůta, která nesmí být kratší než 10 dnů, může být pouze desetidenní“, a že ze strany dražebníka nebyla dodržena ani lhůta pro uveřejnění dražební vyhlášky stanovená zákonem jako minimální. Dovolatel vytýká soudům, že nepostupovaly tak, aby řádně zjistily skutkový stav věci, že jejich odůvodnění zamítnutí návrhu žalovaného na provedení dalších důkazů není „dostatečné“, že nebyly dostatečně aktivní při opatřování navržených důkazů a že při svém hodnocení důkazů v rozporu s ustanovením § 132 o.s.ř. nepřihlížely ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc