21 Cdo 774/2021 — Nejvyšší soud

21 Cdo 774/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 6. 2021 Spisová značka:21 Cdo 774/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:21.CDO.774.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vázanost rozhodnutím soudu Zástavní právo Dotčené předpisy:§ 135 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 9. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 774/2021-320 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobců a) J. H., narozeného XY, bytem XY a b) V. H., narozené XY, bytem XY, obou zastoupených JUDr. Vladimírem Turkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Korunní č. 2206/127, proti žalovaným 1) Alia Trade, s. r. o. se sídlem v Praze 1 – Malé Straně, Jánský vršek č. 311/6, IČO 25661191, zastoupené JUDr. Petrem Břízou, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Klimentská č. 1216/46, 2) A. T., narozené XY, bytem XY a 3) Creatis, a. s., v likvidaci se sídlem v Praze 1 – Malé Straně, Jánský vršek č. 311/6, IČO 00553166, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 64/2013, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. března 2018, č. j. 53 Co 211/2017-197, t a k t o: I. Dovolání žalobců proti výroku rozsudku městského soudu o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů se odmítá; v dalším se dovolání žalobců zamítá. II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 12 463 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Petra Břízy, LL.M., Ph.D., advokáta se sídlem v Praze, Klimentská 1216/46. O d ů v o d n ě n í: Žalobci se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 29. 1. 2013 domáhali určení, že „zástavní právo, váznoucí na obytném domě XY stojící na parcele XY, a na stavební parcele XY, vše v k. ú. XY, zapsáno na LV XY u Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, zřízené zástavní smlouvou ze dne 3. 5. 1994 a ze dne 10. 1. 1996, a zástavní právo, váznoucí na domě XY stojící na parcele XY, a na parcele XY a XY, vše v k. ú. XY, zapsáno na LV XY u Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, zřízené zástavní smlouvou ze dne 9. 11. 1993 a ze dne 10. 1. 1996, je promlčeno“. Uvedli, že jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí (SJM), že na nemovitostech váznou zástavní práva, která byla zřízena zástavními smlouvami uzavřenými s Investiční a Poštovní bankou a. s. k zajištění pohledávek z úvěrů ze dne 11. 11. 1993 a ze dne 16. 6. 1994, a že zástavní práva byla řádně vložena do katastru nemovitostí. Žalobci se domnívají, že na požadovaném určení mají právní zájem, neboť tři osoby nezávisle na sobě uplatňovaly své tvrzené právo na oddělené uspokojení z uvedených zástavních práv v insolvenčním řízení, toto řízení bylo zastaveno, aniž se soud námitkou promlčení zástavních práv jakkoliv zabýval. Žalobci nemají jinou možnost uplatnit promlčení zástavních práv, než právě touto žalobou. I když jsou pohledávky z úvěrových smluv předmětem dosud neskončeného řízení vedeného před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 51 Cm 42/1997 o zaplacení dlužné částky 60.935.046,- Kč s příslušenstvím, které bylo zahájeno 12. 2. 1997, jsou tyto pohledávky promlčeny. Žalobci se odvolávají na rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 8 To 21/2012, ze dne 10. 5. 2016, kde soud dospěl k závěru, že pohledávky žalovaných zajištěné zástavními právy, které jsou předmětem tohoto řízení, jsou promlčeny. Žalované 1) a 3) navrhly zamítnutí žaloby z důvodu absence naléhavého právního zájmu žalobců na požadovaném určení. Uvedly, že se domáhají svého nároku po žalobcích žalobou na plnění, na zaplacení částky 60.935.046,- Kč s příslušenstvím, že tento nárok byl řádně a včas u soudu uplatněn, soudní řízení nebylo dosud pravomocně skončeno, a žalobci mohou předmětné námitky promlčení vznést v tomto řízení, jimiž se soud musí následně zabývat. Žalovaná 2) navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobci jednají v rozporu s dobrými mravy a vymýšlejí obstrukce, aby se vyhnuli splnění dluhu. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem dne 2. 4. 2015, č. j. 30 C 64/2013-47, žalobu zamítl a rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit každému ze žalovaných na náhradě nákladů řízení 6.722,53 Kč k rukám „právního“ zástupce žalovaných, že „zastoupení podle ustanovení § 27 odst. 2 o. s. ř. žalobců zmocněncem XY, bytem XY, se nepřipouští, neboť jmenovaný zmocněnec vystupuje jako zástupce žalobců a dalších osob před zdejším a Městským soudem v Praze opakovaně“. K odvolání žalobců Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 7. 2016, č. j. 53 Co 3/2016-77, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dovodil, že soud prvního stupně se dopustil procesního pochybení, když zároveň s rozhodnutím o věci samé nepřipustil zastoupení žalobců zmocněncem, aniž by o nepřípustnosti zastoupení rozhodl samostatným usnesením. Obvodní soud pro Prahu 1 poté rozsudkem dne 16. 2. 2017, č. j. 30 C 64/2013-99, žalobu zamítl a rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit každému ze žalovaných 1) a 3) na náhradě nákladů řízení 11.562,53 Kč k rukám jejich „právního“ zástupce a že žalobci a žalovaná 2) nemají vůči sobě navzájem právo na náhradu nákladů řízení. Dovodil, že žalobci jsou v režimu společného jmění vlastníky zastavených nemovitostí, které tíží smluvní zástavní práva z úvěrových smluv, které nabyly účinnosti dne 20. 1. 1995 a 14. 3. 1996 vkladem zástavního práva do katastru nemovitostí, a že žaloba na zaplacení dlužných částek z úvěrů byla podána dne 12. 2. 1997. Uzavřel, že žalobcům nesvědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť jim nic nebrání, aby procesní námitku, že nárok žalované 1) je promlčen, vznesli v zahájeném řízení na plnění (na zaplacení dlužné částky 60.935.046,- Kč s příslušenstvím z poskytnutého úvěru žalobcům z titulu úvěrových smluv, který jim poskytla Investiční a Poštovní banka a. s.) vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 51 Cm 42/1997. Žalobci by ani tak nemohli být se svou žalobou úspěšní. Již pouhým srovnáním dat účinnosti úvěrových smluv (20. 1. 1995 a 14. 3. 1996) a dne, kdy soudu došla žaloba na plnění (12. 2. 1997), je zřejmé, že obecná tříletá promlčecí lhůta uplynout nemohla. Není-li promlčena zajištěná pohledávka, nemůže být promlčeno ani zástavní právo, které ji zajišťuje. Soud současně zdůraznil, že určovací žaloba není opodstatněná také tehdy, pokud má požadované určení povahu předběžné otázky, která sama o sobě není způsobilá vyřešit celý obsah nebo dosah sporného právního vztahu nebo práva, neřeší s jistotou právní postavení žalobce. Otázka promlčení je otázkou předběžnou a požadované určení není způsobilé přivodit jistotu v právním postavení žalobců. Pokud žalobci poukazovali na rozsudek vydaný v trestním řízení, v němž soud dospěl k závěru o promlčení pohledávek zajištěných zástavními právy, soud prvního stupně dovodil, že takový názor v trestním rozsudku není pro projednávanou věc nikterak závazný, když ve vztahu k rozsudku trestního soudu je v občanském soudním řízení soud vázán pouze výrokem o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, otázku promlčení pohledávek, která je pro předmět tohoto řízení zásadní, by měl soud v tomto civilním řízení posoudit sám. K odvolání žalobců [kteří navrhli změnu žalobního požadavku tak, aby bylo určeno, že předmětná zástavní práva neexistují s tím, že tento požadavek nadále směřují pouze vůči žalované 1), která je jediným vlastníkem pohledávky] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 3. 2018, č. j. 53 Co 211/2017-197, rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobci a žalovanými 2) a 3) zrušil a řízení zastavil (výrok I.), ve vztahu mezi žalobci a žalovanou 1) jej změnil tak, že žalobu na určení neexistence zástavních práv zamítl (výrok II.), a rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit rovným dílem na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů žalované 2) 900,- Kč a každé ze žalovaných 1) a 3) k rukám jejich „právního“ zástupce 28.640,70 Kč (výrok III.). Odvolací soud po zpětvzetí žaloby proti žalovaným 2) a 3) ve vztahu mezi žalobci a těmito žalovanými rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil a navrhovanou změnu žaloby připustil. Dovodil, že závěry napadeného rozsudku o nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení jsou plně využitelné a zcela správné, že „…zajištěná pohledávka je předmětem řadu let probíhajícího řízení o žalobě na plnění proti žalobcům na požadovaném určení…, a že „…tento (naléhavý právní – pozn. dovolacího soudu) zájem vylučuje právě závislost zást