21 Cdo 780/2008 — Nejvyšší soud

21 Cdo 780/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 5. 2009 Spisová značka:21 Cdo 780/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.780.2008.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 780/2008 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně J. Š., zastoupené advokátem, proti žalovanému S. k. M. P., zastoupenému advokátkou, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 29 C 111/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. září 2007 č.j. 12 Co 230/2007-143, takto: I. Dovolání žalobkyně se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Dopisem ze dne 25.4.2004 žalovaný sdělil žalobkyni, že jí dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. f) zák. práce. Důvod k výpovědi spatřoval v tom, že žalobkyně „svévolným zadržením hotelové tržby dne 17. dubna 2004 a nenastoupením do služby dne 23. dubna 2004 (které žalovaný považuje za neomluvenou absenci) závažně porušila pracovní kázeň“. Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne 17.4.2004 poté, co jí nadřízený nebyl schopen po jejím návratu z dovolené (do níž připadl výplatní termín stanovený na 10. den v měsíci) vyplatit mzdu, vzala si při odchodu ze směny „na pokyn vedoucího“ z pokladny částku 1.350,- Kč jako zálohu na mzdu s tím, že „do pokladny vložila lístek s uvedením data, částky, data splacení a se svým podpisem“; uvedenou částku vrátila ve středu 21.4.2004, kdy převzala mzdu od žalovaného, a zároveň tuto skutečnost zaznamenala do knihy předávávání služeb. Ohledně druhého skutku, který jí žalovaný vytkl ve výpovědi, uvedla, že o povinnosti nastoupit dne 23.4.2004 na mimořádnou směnu, která „přesahovala rámec“ povinností stanovených pracovní smlouvou, „ji nikdo neinformoval ani osobně, ani písemně, ani telefonicky“. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 6.6.2005 č.j. 29 C 111/2004-71 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 6.574,75 Kč k rukám advokáta JUDr. M. V. a „České republice na účet zdejšího soudu soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč“. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že „výpovědí svědků S. a V. byla prokázána skutečnost, že si žalobkyně vypůjčila částku 1.350,- Kč z pokladny se souhlasem svého nadřízeného F. M.“, přičemž „soud uvěřil tvrzení žalobkyně, že si částku 1.350,- Kč vypůjčila jako zálohu na mzdu, která jí nebyla včas vyplacena, a o této skutečnosti hovořila se svým přímým nadřízeným“. V tomto jednání nelze podle jeho názoru spatřovat závažné porušení pracovní kázně, stejně tak jako v dalším skutku vytčeném žalobkyni ve výpovědi, neboť „žalovaný neprokázal, že žalobkyni vyzval, aby nastoupila další směnu ve smyslu § 91 odst. 3 písm. d) zák. práce“; změna rozpisu učiněná pouze na vývěsce není řádným nařízením zaměstnavatele k nastoupení do práce, proto se žalobkyně „nedopustila porušení pracovní kázně, pokud po třech směnách po 24 hodinách nenastoupila do práce“. Soud prvního stupně „výše uvedených důvodů“ uzavřel, že předmětná výpověď je neplatná. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 24.5.2006 č.j. 12 Co 50/2006-102 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že ohledně prvního skutku popsaného ve výpovědi „zcela akceptoval verzi žalobkyně podpořenou svědeckými výpověďmi její matky a přítele její matky“, že na pokyn nadřízeného F. M. si dne 17.4.2004 při odchodu ze směny vzala z pokladny částku 1.350,- Kč jako zálohu na mzdu, aniž by se přesvědčivě vypořádal s „protichůdnou“ výpovědí svědka F. M., který výslovně uvedl, že žalobkyni žádný pokyn k převzetí peněz z poklady nedal a že takový postup nebyl běžnou praxí, a nevypořádal se ani s listinným důkazem – zápisem žalobkyně v knize předávání služeb ze dne 21.4.2003, ve kterém „obšírně“ vysvětluje, proč si z pokladny „vypůjčila“ částku 1.350,- Kč; za této situace se podle názoru odvolacího soudu „nabízí logická úvaha“, že, pokud žalobkyně měla k převzetí peněz výslovný souhlas svého nadřízeného, „bylo by toto vysvětlování nadbytečné“. Ohledně druhého skutku pak soud prvního stupně při hodnocení důkazů ponechal zcela stranou listinu, v níž žalobkyně svému nadřízenému panu K. sděluje, že lituje, ale že v pátek 23.4. nemůže přijít na mimořádnou službu, z níž je podle názoru odvolacího soudu „evidentní, že žalobkyně o termínu mimořádné služby věděla“. Soudu prvního stupně proto uložil, aby v dalším řízení opětovně zhodnotil provedené důkazy v souladu s ustanovením § 132 o.s.ř. a aby své skutkové a právní závěry „v souladu s ust. § 157 odst. 2 přesvědčivě odůvodnil“. Obvodní soud pro Prahu 8 poté rozsudkem ze dne 18.10.2006 č.j. 29 C 111/2004-122 žalobě opět vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 19.188,75 Kč k rukám advokáta JUDr. M. V. a „České republice na účet zdejšího soudu soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč“. Po doplnění řízení soud prvního stupně při posuzování intenzity porušení pracovní kázně ze strany žalobkyně, které spočívalo ve svévolném zadržení hotelové tržby dne 17.4.2004, akcentoval, že „žalobkyni nebyla z objektivních příčin vyplacena mzda v řádném (výplatním) termínu, když čerpala dovolenou“, a že žalovaný „nezajistil výplatu mzdy žalobkyni v době, kdy nastoupila směnu po dovolené“, neboť „v době její směny nebyla na pracovišti oprávněná osoba, která by jí mohla mzdu vyplatit“. Protože za této situace se žalobkyně „mohla bez svého zavinění dostat do stavu finanční nouze“, a protože „vybrané peníze ihned po výplatě mzdy do pokladny vrátila a obdobný postup nebyl u téhož zaměstnavatele vyloučen“, nelze podle názoru soudu prvního stupně hodnotit vytčené jednání žalobkyně jako „hrubé“ porušení pracovní kázně. Zabývaje se druhým skutkem spočívajícím v nenastoupení žalobkyně na mimořádnou směnu dne 23.4.2004 „má soud za to“, že žalovaný nevyzval žalobkyni řádným způsobem s dostatečným předstihem, neboť „způsob oznámení, a to pouhý zápis na vývěsku s tvrzením žalovaného, že žalobkyni bylo toto nepochybně známo, je nedostatečný způsob výzvy k nastoupení mimořádné směny“, když žalobkyně předtím absolvovala 24-hodinovou směnu a nadto další 24-hodinovou směnu měla nastoupil ještě v neděli dne 25.4.2004. Za dané situace měl žalovaný „kontaktovat žalobkyni osobně či telefonicky a změnu též žalobkyni odůvodnit a zejména jí umožnit, aby se mohla na mimořádnou směnu, se kterou nemohla počítat, včas připravit a své osobní záležitosti mimořádné směně podřídit“. Jestliže tak žalovaný neučinil, ačkoliv „měl při oznamování změny pracovní doby postupovat způsobem, jak bylo obvyklé na pracovišti, a zejména v mezích dovolených pracovněprávním předpisem“, soud prvního stupně dovodil, že ani v druhém případě nedošlo ze strany žalobkyně k „hrubému“ porušení pracovní kázně odůvodňujícímu dání výpovědi podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. f) zák. práce, „a to i s ohledem na její dosavadní plnění pracovních úkolů s jediným písemně vytknutým excesem (pozdní docházka), který žalobkyně zaměstnavateli vysvětlila objektivními důvody a za který se omluvila“. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12.9.2007 č.j. 12 Co 230/2007-143 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žalobkyně je povinna „nahradit“ žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 16.541,- Kč k rukám advokátky JUDr. P. K. a že „žalovanému se neukládá povinnost zaplatit České republice soudní poplatek“. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že „již první ve výpovědi popsaný skutek (svévolné zadržení hotelové tržby dne 17.4.2004) představuje závažné porušení pracovní kázně“, neboť podle jeho názoru při hodnocení stupně intenzity tohoto porušení pracovní kázně „je zapotřebí především zohlednit, že bez výslovného souhlasu zaměstnavatele není zaměstnanec v žádném případě oprávněn disponovat s finančními prostředky zaměstnavatele“. Jestliže soud prvního stupně „neuvěřil“ tvrzení žalobkyně a jí navržených svědků, že si částku 1.350,- Kč vzala z pokladny na pokyn vedoucího, „nelze než uzavřít“, že tak učinila neoprávněně, přičemž „nelze akceptovat její argument“, že v době výplaty čerpala řádnou dovolenou a že vybranou částku považovala za zálohu,