21 Cdo 867/2011 – Nejvyšší soud

21 Cdo 867/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně Mgr. P. P., zastoupené JUDr. Jarmilou Černou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Sladkovského č. 484, proti žalované České republice – Hasičskému záchrannému sboru Pardubického kraje se sídlem v Pardubicích, Teplého č. 1526, IČO 70885869, zastoupené Mgr. Miroslavem Pytlíkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Holubova č. 746, o přiměřené zadostiučinění a náhradu nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Pardubicích, pod sp. zn. 8 C 373/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 27. října 2010 č.j. 23 Co 282/2009-397, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. března 2009 č.j. 8 C 373/2006-308 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Pardubicích k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se domáhala (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby žalovanému byla uložena povinnost zveřejnit na úřední desce Hasičského záchranného sboru Pardubického kraje po dobu jednoho měsíce omluvu žalobkyni v tomto znění: „Hasičský záchranný sbor Pardubického kraje se omlouvá Mgr. P. S. za chování Bc. J. Ch., když v období od poloviny roku 2003 do poloviny roku 2006 jako ředitel kanceláře krajského ředitele žalované v pracovněprávních vztazích porušil při jednáních s Mgr. P. S. zásadu rovného zacházení se všemi zaměstnanci a zásadu zákazu ponižování lidské důstojnosti tím, že zejména naléhal na skončení jejího služebního poměru, vysmíval se jejímu osobnímu vztahu a naléhal na ukončení osobního vztahu s Ing. P., zpochybňoval její morální a pracovní kvality“, a aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nemajetkové újmy ve výši 150.000,- Kč. Žalobu odůvodnila tím, že dnem 1.6.2001 nastoupila do služebního poměru k Hasičskému záchrannému sboru Pardubického kraje jako vedoucí oddělení. Ve svém služebním zařazení podléhala řídící pravomoci Mjr. Bc. J. Ch., který byl ve funkci ředitele kanceláře krajského ředitele. Po počáteční bezproblémové spolupráci s tímto nadřízeným začaly ze strany J. Ch. citové projevy, nejprve v rovině „milých slov“, později ve formě fyzických projevů překračujících běžnou společenskou mez – letmých doteků, políbení na čelo apod. Poté, co Bc. Ch. v prvním čtvrtletí roku 2003 zjistil, že žalobkyně navázala vztah s Ing. P., odmítl soukromý život žalobkyně akceptovat, dával jasně najevo svůj nesouhlasný postoj k Ing. P., žalobkyně byla vyzývána, ať si vybere, buď se nebude stýkat s Ing. P., nebo odejde ze služby, a když toto odmítla, následovaly urážky a ponižování její osoby. Toto ponižování a psychický nátlak (které v žalobě podrobně popsala) se v prvním čtvrtletí roku 2005 projevilo i na zdravotním stavu žalobkyně a v červenci roku 2006 potom na jejích odměnách. Několikrát žádala, aby Bc. Ch. od svého jednání upustil a následně se dvakrát obrátila na žalovaného, a také přímo na Ministerstvo vnitra, o právní ochranu, nicméně ochrana jí nebyla poskytnuta ani náležitě, ani včas. Protože v důsledku jednání Bc. Ch. došlo k těžkému psychickému poškození žalobkyně v oblasti interpersonálních vztahů u žalovaného, k poškození její dobré pověsti včetně absolutního ohrožení kariérního postupu, a též s ohledem na způsobenou majetkovou újmu, domáhala se žalobkyně, aby jí bylo rovněž přiznáno právo na náhradu újmy v penězích. Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 12.3.2008 č.j. 8 C 373/2006–107 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna „nahradit“ žalovanému náklady řízení v částce 51.527,- Kč k rukám advokáta Mgr. Miroslava Pytlíka. Ve věci samé dospěl k závěru, že, domáhá-li se žalobkyně za období od poloviny roku 2003 do poloviny roku 2006 omluvy, nepostačí pouze tvrdit, že se Bc. J. Ch. dopustil porušení zásady rovného zacházení se všemi zaměstnanci a zásady zákazu ponižování lidské důstojnosti; tvrzení, že Bc. Ch. naléhal na skončení jejího služebního poměru, vysmíval se jejímu osobnímu vztahu a naléhal na ukončení osobního vztahu s Ing. P. a zpochybňoval její morální a pracovní kvality, je třeba i prokázat. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně a Bc. J. Ch. sice měli problém v komunikaci, jejich vzájemné chování však v tomto směru bylo obdobné. Protože žalovaný výpověďmi svědků prokázal, že v pracovněprávních vztazích nedošlo k porušování práv a povinností vyplývajících z rovného zacházení nebo k diskriminaci ve smyslu ustanovení § 7 zák. práce ve znění platném do 31.12.2006, nemohlo být žalobkyni právo na přiměřené zadostiučinění a na náhradu nemajetkové újmy přiznáno. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 2.10.2008 č.j. 23 Co 327/2008–132 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že žalobkyně dostála své povinnosti tvrzení a „rovněž se pak snažila označenými důkazními prostředky tato svá tvrzení prokazovat“. Povinností soudu prvního stupně bylo pravdivost těchto tvrzení vyhodnotit. I přes závěry soudu prvního stupně vyjádřené v jeho rozsudku „je odvolací soud přesvědčen, že této své povinnosti bezezbytku nedostál, zejména nedostál povinnostem kladených na něj ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř.“. Rozsudek je proto nepřezkoumatelný, a proto jej bylo třeba podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Okresní soud v Pardubicích poté rozsudkem ze dne 30.3.2009 č.j. 8 C 373/2006–308 žalobu opět zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 146.226,- Kč k rukám advokáta Mgr. Miroslava Pytlíka. Ve věci samé dospěl po zhodnocení důkazů k závěru, že žalovaný vyvrátil tvrzení žalobkyně o tom, že postup jeho zaměstnance vůči ní obsahoval prvky šikany či diskriminace tak, jak je charakterizována v ustanovení § 1 zák. práce ve znění účinném do 31.12.2006, a současně vyvrátil tvrzení žalobkyně o tom, že tímto způsobem byla ve značné míře snížena její důstojnost jako zaměstnance či její vážnost na pracovišti. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 27.10.2010 č.j. 23 Co 282/2009-397 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl, žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 108.962,- Kč na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a 33.240,- Kč na náhradě nákladů odvolacího řízení k „rukám její advokátky“. Poukázal na to, že „před odvolacím soudem stála otázka, které z obou protichůdných skutkových verzí uvěří“, a v tomto směru vzhledem k věrohodnosti provedených důkazů nakonec akceptoval verzi žalobkyně jako verzi pravděpodobnou, „z pohledu toho, že se žalovanému nepodařilo vyvrátit žalobní tvrzení“. Odvolací soud neměl především pochybnosti o tom, že při vstupu žalobkyně do služebního poměru v roce 2001 byly vztahy žalobkyně a Bc. Ch. velmi dobré a žalobkyně byla dlouhodobě jak pracovně tak lidsky hodnocena kladně, s možností kariérního růstu. Dále bylo „nespornou skutečností“, že tyto vztahy se v průběhu změnily až do té míry, že svědkyně PhDr. V. v první polovině roku 2005 hodnotí psychický stav velmi negativně tak, že žalobkyně trpí nespavostí, nechutenstvím, zhubla během roku 8kg, má strach z lidí, děsivé sny a bojí se chodit do zaměstnání. Žalobkyně, jak v tomto řízení, tak i tehdy, svědkyni V. vysvětluje příčiny tohoto stavu pracovními konflikty s nadřízeným, který projevuje nesouhlas s její známostí a přestává s ní pracovně komunikovat, sdělovat potřebné informace, je verbálně útočný a postupně žalobkyni pracovně ignoruje. Tyto příčiny potvrzuje svědkyně V. Naopak žalovaný, kromě obecného popírání problému na pracovišti, vysvětluje zdroj problémů osobou žalobkyně a její arogancí. To však ale vůbec nekoresponduje s pracovním hodnocením žalobkyně zpracovávaným do roku 2006. Přichází-li nyní v řízení Bc. Ch. s vysvětlením, že žalobkyně byla náladová, že byla období, kdy s ní byla komunikace obtížná a někdy dobrá, jenže nebyl schopen tyto stavy do hodnocení zachytit, pak takové vysvětlení není věrohodné. Spíše jde o to, jak dodatečně vysvětlit zásadní zlom v hodnocení žalobkyně po šetření inspekce provedeném na základě stížnosti žalobkyně a poté, co se konflikt mezi nimi stal otevřený. Prokazuje-li žalovaný nesnášenlivost žalobkyně, pak se takové případné projevy datují až v době mimo rozhodné období po otevřeném konfliktu, když v době dřívější byly vztahy mezi žalobkyní a některými svědkyněmi dobré až kamarádské, či minimálně neutrální. Těžko lze uvěřit i ve změnu v charakteru žalobkyně a jejího způsobu jednání ke kolegům bez vysvětlitelné příčiny. Tu ostatně věrohodně předkládá žalobkyně, ale žalovaný nikoliv. Pokud přesto žalovaný argumentuje míněním, že způsob jednání žalobkyně mohl být dán deziluzí žalobkyně ze způsobu rozdělování kompetencí mezi jednotlivá oddělení, pak takové vysvětlení nemůže ob