22 Cdo 1476/2024 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1476/2024 citace  Název judikátu:K posouzení přípravných činností jako výkonu práva věcného břemene bránícího promlčování věcného břemene Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 1. 2025 Spisová značka:22 Cdo 1476/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.1476.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Věcná břemena Promlčení Dotčené předpisy:§ 109 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:25. 2. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1476/2024-183 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně: První chodská develop, a.s., se sídlem v Klenčí pod Čerchovem 320, IČO: 28002202, zastoupená Mgr. Radkem Klesou, advokátem se sídlem v Plzni, Dvořákova 44/38, proti žalované: Kvota s.r.o., se sídlem v Brandýse nad Labem, Martinovská 1987, IČO: 28413458, zastoupená JUDr. Markem Nespalou, advokátem se sídlem v Praze, Bělehradská 643/77, o určení promlčení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 7 C 461/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2023, č. j. 26 Co 104/2023-144, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2023, č. j. 26 Co 104/2023-144, a rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 25. 4. 2023, č. j. 7 C 461/2022-83, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. 4. 2023, č. j. 7 C 461/2022-83, určil, že věcné břemeno odpovídající právu umístění místní komunikace a vedení inženýrských sítí k zajištění dodávek elektřiny, plynu, vody, kanalizace v rozsahu geometrického plánu č. 1001-91/2008, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu XY, katastrální pracoviště XY, na listu vlastnictví č. XY vedeném pro obec XY a katastrální území XY, k tíži pozemku parc. č. XY a ve prospěch pozemků parc. č. XY a parc. č. XY, zřízené na základě kupní smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 13. 8. 2008, je promlčeno (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II). 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně i žalovaná jsou „profesionálkami v oblasti nemovitostí“. Žalobkyně je výlučnou vlastnicí pozemku parc. č. XY (dále též jen „zatížený pozemek“), který je povinným pozemkem z věcného břemene jednak práva průchodu, průjezdu a přístupu a jednak práva umístit místní komunikaci a vést inženýrské sítě k zajištění dodávek elektřiny, plynu, vody a kanalizace v rozsahu geometrického plánu č. 1001-92/2008, (dále též jen „služebnost“ či „věcné břemeno“), přičemž oprávněnými pozemky jsou pozemky parc. č. XY a parc. č. XY, (dále též jen „panující pozemky“) ve výlučném vlastnictví žalované. Služebnost byla zřízena na základě smlouvy kupní, o zřízení věcného břemene – bezúplatné ze dne 13. 8. 2008 uzavřené mezi žalobkyní a paní A. B.-D. Žalovaná nabyla pozemek parc. č. XY kupní smlouvou ze dne 1. 10. 2018 a pozemek parc. č. XY kupní smlouvou ze dne 28. 5. 2019 od paní A. B.-D., přičemž ve smlouvách prodávající výslovně prohlásila, že ve prospěch panujících pozemků bylo zřízeno věcné břemeno, a to na základě smlouvy kupní, o zřízení věcného břemene – bezúplatné ze dne 13. 8. 2008, s právními účinky vkladu práva ke dni 14. 8. 2008. Soud prvního stupně nicméně dospěl k závěru, že věcné břemeno nebylo ze strany žalované ani její právní předchůdkyně nikdy využito, přičemž až dne 29. 7. 2021 podala žalovaná žádost o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby „Obytný soubor XY“, čímž se poprvé pokusila věcné břemeno realizovat. 3. Soud prvního stupně posuzoval dvě stěžejní otázky, a to a) zda došlo k promlčení věcného břemene a b) zda – v případě jeho promlčení – došlo k opětovnému vzniku věcného břemene podle principu materiální publicity katastru nemovitostí. Ad a) Věc posoudil podle § 109 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen „obč. zák.“) ve spojení s § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vyšel ze zjištění, že věcné břemeno zřízené na základě smlouvy ze dne 13. 8. 2008 s právními účinky vkladu práva ke dni 14. 8. 2008 nebylo vykonáváno po dobu deseti let, a proto došlo k jeho promlčení. Z hlediska následku promlčení věcného břemene odkázal na § 618 o. z. Podotkl, že blíže nezkoumal, jaké přípravné práce ve vztahu k výkonu věcného břemene vykonala právní předchůdkyně žalované, neboť „samotné přípravné práce nemohou být považovány za výkon věcného břemene“ (viz bod 41 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Žalobkyně poté vznesla (důvodně) námitku promlčení dne 3. 10. 2022. Ad b) Věc posoudil podle § 984 odst. 1 o. z. Vyšel ze zjištění, že v době, kdy žalovaná nabývala panující pozemky, nebyla u těchto pozemků v katastru nemovitostí zapsána poznámka spornosti či rozepře. Naproti tomu zdůraznil, že žalovaná si měla aktivně zjistit, zda zápis ve veřejném seznamu je v souladu se skutečným stavem, neboť je společností podnikající v oblasti nemovitostí a o datu uzavření smluv, na základě kterých došlo ke zřízení věcného břemene, věděla. 4. K odvolání žalované Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 1. 11. 2023, č. j. 26 Co 104/2023-144, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). 5. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. 6. Ad a) Pod bodem 25 rozsudku se odvolací soud ztotožnil s postupem soudu prvního stupně, který nezkoumal, jaké přípravné práce ve vztahu k výkonu věcného břemene byly vykonány, neboť samotné přípravné práce nemohou být považovány za výkon věcného břemene. Ani za předpokladu jejich prokázání totiž „nemohou představovat výkon práva, pokud na ně bezprostředně nenavazovaly další aktivity směřující v rámci promlčecí doby přímo k realizaci věcného břemene…“ Žalovaná předmětem dokazování ohledně přípravných prací neučinila jí tvrzené, ale nedoložené memorandum uzavřené mezi ní a obcí XY a radou města schválenou studií. Za první „realizační aktivitu“ lze považovat až žádost o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby podanou dne 29. 7. 2021. 7. Ad b) Pod body 23 a 24 vyjádřil odvolací soud přesvědčení, že nemohlo dojít k opětovnému obnovení promlčeného věcného břemene podle § 984 o. z., neboť žalovaná „při obvyklé míře opatrnosti s ohledem na okolnosti a povahu případu“ o nesouladu mezi skutečným a zapsaným stavem vědět mohla. Vyšel zde ze zjištění, že nabývací tituly, na základě nichž žalovaná nabyla panující pozemky, byly uzavřeny až po uplynutí desetileté promlčecí doby. Přihlédl k tomu, že žalovaná je společností „podnikající v oblasti nemovitostí“, a bylo tedy na ní, aby se aktivně přesvědčila o vlastnostech panujících pozemků. II. Dovolání a vyjádření k němu 8. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení b) otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a na vyřešení a) otázky, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu řešena [dovolací soud pro přehlednost označuje otázky jako a) a b) v návaznosti na označení relevantních závěrů nalézacích soudů]. Ad a) Žalovaná předložila otázku hmotného práva, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, a to otázku charakteristiky výkonu věcného práva – služebnosti inženýrských sítí. Kroky, které žalovaná souhrnně označovala za přípravné práce, je nepochybně nutné podřadit pod charakteristiku výkonu práv z věcného břemene. Tyto práce jsou předpokladem úspěšného správního řízení k získání veřejnoprávního rozhodnutí pro samotnou fyzickou realizaci inženýrské sítě. I při těchto aktivitách tedy dochází k výkonu věcného břemene, neboť již za účelem fyzické realizace výkonu věcného břemene mimo jiné např. zcela po právu vstupuje do prostoru služebných pozemků a činí na těchto opět zcela po právu v souladu s oprávněními vyplývajícími z věcného břemene úkony, jejichž cílem je fyzická realizace věcného břemene – služebnosti inženýrských sítí. Ad b) Žalovaná předložila otázku hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to otázku dobré víry nabyvatele práv z věcného břemene ve stav zapsaný ve veřejném seznamu a povinnost nabyvatele činit aktivní kroky k ujištění, že stav zápisu ve veřejném seznamu je v souladu se skutečným právním stavem. Uvedla, že d