22 Cdo 1484/2024 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1484/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 6. 2025 Spisová značka:22 Cdo 1484/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.1484.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Koncentrace řízení Součást věci Dotčené předpisy:§ 118b o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 7. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1484/2024-477 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně: XY, s.r.o., IČO XY, se sídlem v XY, zastoupené Mgr. Matoušem Vrběckým, advokátem se sídlem v Praze 1, Tomášská 25/6, proti žalované: Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost, IČO 00005886, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 42/217, zastoupené JUDr. Lenkou Příkazskou, advokátkou se sídlem v Praze, Vodičkova 710/31, o 834 951 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 60 C 204/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2023, č. j. 91 Co 182/2023-418, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2023, č. j. 91 Co 182/2023-418, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení bezdůvodného obohacení spočívajícího v užívání nebytových prostor v budově v jejím vlastnictví jako nouzové únikové cesty (nouzového východu) z nástupiště stanice metra XY v Praze pro případ mimořádných a havarijních situací bez právního důvodu. 2. Žalovaná považuje tento nebytový prostor za součást stavby metra, s jejíž výstavbou právní předchůdce žalobkyně souhlasil. Se stanicí metra je nouzový východ fyzicky spojen, náleží pouze ke stanicí metra, pro jinou věc svou funkci tento prostor plnit nemůže, je vertikálně stavebně oddělen od zbytku budovy a je uzamčen; žalobkyně do něj přístup nemá. Odstraněním nouzového východu by došlo k absolutnímu znehodnocení stanice metra, která by nemohla být užívána k zajištění veřejné dopravy. Pokud by nebytový prostor nebyl součástí stavby metra, tak věcné břemeno umístění výstupu ze stranice metra žalovaná společnost vydržela (otázka vydržení není předmětem dovolacího řízení). Předchůdce žalobkyně také tento prostor věnoval veřejnému užívání. Jde tak o veřejné prostranství, které může žalovaná užívat bezplatně. 3. Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. 1. 2023, č. j. 60 C 204/2018-350, určil, že „základ žalobního nároku je po právu“ (výrok I) a že o výši nároku a nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku (výrok II). Soud prvního stupně konstatoval, že nouzový východ je součástí budovy ve vlastnictví žalobkyně, nikoliv metra. Protože byl zřízen před 1. 1. 2014, posoudil tuto otázku podle § 120 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen „obč. zák.“) ve znění do 31. 12. 1982. Zjistil, že dům nebyl rozdělen vertikálně, a sporné prostory je proto i po provedené adaptaci nutno považovat za součást domu, neboť k této nemovitosti náleží, jsou její integrální součástí a nemohou být odděleny, aniž by se tím hodnota domu snížila, resp. aniž by se tím dům neznehodnotil. Nejde ani o veřejné prostranství; podstatou veřejného prostranství je, že prostor je přístupný každému bez omezení, tj. jeho uživatelem může být bez dalšího kdokoliv. Ze samotné podstaty nouzového východu, který je pod trvalým uzamčením, přístupem k němu disponuje a o vstupu do těchto prostor rozhoduje toliko žalovaná, je pojmově vyloučeno, že by se jednalo o veřejné prostranství. 4. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 6. 12. 2023, č. j. 91 Co 182/2023-418, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Za správný považoval závěr soudu prvního stupně, že prostor vymezený jako únikový východ (dále též jen „únikový východ“) netvoří součást stavby metra ve vlastnictví žalované, neboť při adaptaci domu k vertikálnímu oddělení prostor nedošlo, jednalo se jen o vyčlenění místnosti v přízemí stávajícího domu a sklepních prostor, jde o prostory, které náleží k domu jako jeho integrální součást a nemohou být odděleny, aniž by se tím hodnota domu snížila. Nemohlo dojít ani k vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni. K námitce žalované, že došlo k aktu věnování prostor nouzového výstupu pro veřejné účely, poznamenal, že byla vznesena až po koncentraci řízení, a proto se jí nezabýval. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále i „dovolatelka“) včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. 6. Za právní otázku, kterou odvolací soud nesprávně právně posoudil a která dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla řešena, považuje otázku: 1) Jaký je soukromoprávní charakter historických výstupů ze stanic metra? Jsou výstupy vedoucí komerčními či jinými budovami z metra součástí stavby metra a/nebo součástí jednotlivých budov, ve kterých jsou umístěny? 2) Jaký je veřejnoprávní charakter historických výstupů ze stanic metra a jaké to může mít dopady při posuzování nároků vznesených ze strany vlastníků budov, kterými tyto výstupy vedou? Může být z veřejnoprávního charakteru výstupu z metra vyvozován spravedlivý důvod pro užívání entity ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“)? 3) Je výstup z metra veřejnou cestou, na který dopadá právo veřejného užívání? 4) Může mít skutečnost, že byla budova s existujícím výstupem ze stanice metra vydána osobě v restituci, nějakou relevanci z hlediska případného nároku na vydání bezdůvodného obohacení za užívání výstupu ze stanice metra? Jaký vztah má právo na bezdůvodné obohacení k nároku na odškodnění za znehodnocení vráceného majetku, který garantovaly restituční předpisy. Mohou tato práva existovat vedle sebe? 5) Mohou mít společensko-historické okolnosti a změna státního zřízení (r. 1989) po roce 1990 vliv na souhlasy k umístění staveb a užívání jednotlivých výstupů ze stanic metra udělené před tímto rokem? 6) Pokud existuje nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívání výstupu ze stanice metra, kdo by měl být pasivně legitimován ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení (obec, provozovatel dráhy, jednotliví cestující)? 7) Otázku posouzení podmínek koncentrace řízení při rozšíření právní argumentace k již uplatněným skutkovým tvrzením a důkazním návrhům, při jejímž posouzení se měl odvolací soud odchýlit od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 4616/2010. 7. Nesprávné právní posouzení otázky 1) spatřuje v tom, že soudy posoudily výstup z metra jako součást budovy, přestože nouzový výstup sice vede skrz budovu, ale je od budovy zcela stavebně oddělen a vznikl při výstavbě metra adaptací této budovy. Podle právní úpravy účinné v době vzniku nouzového výstupu (1972-1974) jsou vymezena dvě základní kritéria pro posouzení součásti věci, a to vzájemná sounáležitost a určitá míru neoddělitelnosti. Bylo prokázáno, že žalobkyně nemá přes budovu přístup do nouzového východu, ten je tedy zcela stavebně oddělen. Přestože je do jisté míry fyzicky spojen s budovou, je spojen a napojen na stavbu metra, na kterou navazuje a pouze pro kterou plní svou jedinou a zásadní funkci nouzového výstupu, tedy únikové cesty při mimořádných událostech. Soudy se uvedenými kritérii zabývaly jen ve vztahu k budově a z prokázaného účelu posuzovaného nouzového výstupu žádný závěr neučinily. K posouzení kritéria, co k věci podle její povahy náleží, odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3938/2013 a připomíná, že znehodnocením věci hlavní se míní rovněž znehodnocení funkční, ke kterému by v případě neexistence nouzového východu u stanice metra došlo. Odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, kde byla řešena problematika výstupů z metra (sp. zn. 22 Cdo 656/2005 a 22 Cdo 217/2019) a součásti věci (sp. zn. 22 Cdo 1221/2002) a poukazuje také na to, že součástí liniových staveb jsou podle současné právní úpravy stavby a technická zařízení, která s nimi provozně souvisí, a to i pokud nejsou fyzicky spojena s hlavní stavbou. Soudy přesto účelovému spojení metra a nouzového výstupu nepřiložily žádnou váhu. Zajištění možnosti bezpečného užívání metra je přitom jediným a základním účelem nouzového výstupu, ve vztahu k budově tento výstup žádný účel neplní. 8. Otázku veřejnoprávního charakteru nouzového výstupu vyřešil odvolací soud podle názoru dovolatelky v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu týkající se věnování účelových komunikací