22 Cdo 162/2020 — Nejvyšší soud

22 Cdo 162/2020 citace  Název judikátu:žaloba na určení jako ochrana před hrozícím neoprávněným zásahem Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 3. 2020 Spisová značka:22 Cdo 162/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:22.CDO.162.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Žaloba určovací Ochrana vlastnictví Stavební řízení Dotčené předpisy:§ 80 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 6. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1557/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 162/2020-191 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Heleny Novákové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce J. S., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Pavlem Tomkem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Polská 61/4, proti žalovanému M. M., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Karlem Seidlem, Ph.D., advokátem se sídlem v Karlových Varech, Jiráskova 2, o určení, že žalovaný není oprávněn provést stavební úpravy, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 16 C 232/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 9. 2019, č. j. 56 Co 93/2019-154, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Karla Seidla, Ph.D. Odůvodnění: Okresní soud v Karlových Varech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. 2. 2019, č. j. 16 C 232/2018-114, zamítl žalobu na určení, že žalovaný není oprávněn provést stavební úpravy stavby před jejím dokončením spočívající v navýšení stávajícího objektu bez č. p./č. e. (garáže) na pozemku parc. č. XY (zastavěná plocha a nádvoří) v katastrálním území XY, obci XY, jehož je součástí, o jedno nadzemní podlaží, kterou by žalovaný zamezil jedinému přístupu žalobce do přístavby budovy č. p. XY nacházející se ve druhém nadzemním podlaží této budovy na pozemku parc. č. XY (zastavěná plocha a nádvoří) v katastrálním území XY, obec XY, jehož je součástí (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 24 684 Kč k rukám advokáta JUDr. Karla Seidla, Ph.D., do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Dospěl k závěru, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem, když pravomocným rozsudkem mu byla uložena povinnost zdržet se vstupování a jiného užívání střešního prostoru stavby garáže na pozemku parc. č. XY. Navíc si může zajistit přístup ke své nemovitosti jiným způsobem. Není oprávněn užívat jakoukoli část nemovitosti žalovaného a nemá právo mu bránit ve stavebních úpravách jeho nemovitosti. Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 3. 9. 2019, č. j. 56 Co 93/2019-154, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 10 348 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. Karla Seidla, Ph.D. (výrok II). Ztotožnil se se závěrem o nedostatku naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení, neboť pokud jej žalobce odůvodňuje znemožněním mu zamýšlenými stavebními úpravami jediného možného přístupu k přístavbě budovy č. p. XY, pak jeho tvrzení odůvodňují jen zájem faktický a ekonomický, nikoli právní. Rovněž poukázal na pravomocný rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech, jímž bylo žalobci uloženo zdržet se vstupování do půdního prostoru stavby garáže či jiného jeho užívání a také bránění žalovanému v přístupu do něj, a na to, že další žalobcem vedené řízení (o určení existence věcného břemene cesty a průchodu ve prospěch části stavby č. p. XY) bylo po nepřipuštění změny žaloby na určení, že předmětný prostor je půdním prostorem a součástí budovy č. p. XY, pro zpětvzetí žaloby zastaveno. Proti rozhodnutí o povolení změny stavby podal žalobce odvolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto. Poukázal též na speciální ustanovení § 1004 zákona č. 89/2012, občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, dále jen „o. z.“, umožňující podání žaloby na ochranu držby, což žalobce neučinil. Navíc nepředložil tvrzení, že je poctivým držitelem, a jeho tvrzení o přesvědčení, že střešní prostor dlouhá léta využíval jako vlastní, bylo vyvráceno důkazy v jiném řízení vedeném u Okresního soudu Karlovy Vary. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále jen „dovolatel“) dovolání, jímž napadl rozsudek v celém rozsahu. Vytkl mu nesprávné právní posouzení věci. Podle standardní rozhodovací praxe je naléhavý právní zájem na určení naplněn v případě, „že vlastník sousední stavby (zde garáže ve vlastnictví žalovaného) ke stavbě žalobce (objekt bydlení č. p. XY), které jsou vzájemně provázány (k přístupu do části objektu č. p. XY musí být využívána část střešního prostoru garáže), není oprávněn provést stavební práce, kterými by zasáhl do vlastnického práva žalobce, zejména znemožněním přístupu k celé jeho stavbě“. Z tvrzení žalobce vyplynula nesporná skutečnost, že střešní prostor v garáži žalovaného je součástí garáže a žalovaný zamýšlí na základě nepravomocného stavebního povolení provést stavební úpravy, jimiž definitivně zamezí přístupu do přístavby žalobce využívané nyní jako sklad. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2162/99 je dán naléhavý právní zájem na určení, že žalovaný není oprávněn provést stavební úpravy, za situace, že žalovaný zjevně hodlá stavební úpravy provést a může jimi zasáhnout do vlastnického práva žalobce. Z rozhodnutí plyne, že žalobce není prozatím oprávněn podat negatorní žalobu, kterou by se domáhal zdržení se zásahů do vlastnického práva, protože se stavebními úpravami nebylo dosud započato. Z usnesení sp. zn. 22 Cdo 1960/2016, 22 Cdo 4065/2014 a 22 Cdo 4755/2014 vyplývá, že judikatura z období před přijetím nového občanského zákoníku je aplikovatelná, neboť ohledně zásahů do vlastnického práva současná právní úprava nedoznala změn. Závěr o nedostatku naléhavého právního zájmu na určovací žalobě je tak v rozporu s dosavadní ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Z důvodu nezahájení stavebních prací není dáno oprávnění k podání negatorní žaloby, kterou navíc nelze považovat za žalobu na plnění. Zamýšlenou přestavbou garáže žalovaného bude žalobci znemožněn přístup do všech součástí jeho rodinného domu. Stavební úřad ve správním řízení nevěnoval námitkám žalobce ohledně nesouhlasu s provedením stavebních úprav relevantní pozornost, jelikož jde o otázku občanskoprávní. Podle žalobce je kompetentní o budoucích zásazích rozhodovat stavební úřad podle § 114 stavebního zákona sám, pokud se však krajský úřad ztotožní se zákonností a správností rozhodnutí stavebního úřadu, může žalovaný stavební práce zahájit a páchat vůči žalobci škody. Je proto třeba rozhodnout o důvodnosti žaloby na určení. Nelze srovnávat skutkový stav v letech 2014 a 2015, kdy bylo soudem rozhodováno ve věci zdržení se zásahů do vlastnického práva žalovaného, s aktuálním obdobím. Žaloba je motivována snahou ochránit vlastnické právo žalobce do budoucna, zatímco negatorní žaloba má za účel chránit již proběhlý zásah do vlastnictví. Rozhodnutím přiznal soud nadřazenost garáže nad rodinným domem a více práv žalovanému. Žalobce dlouhá léta střešní prostor nad garáží využíval jako vlastní půdu, když takto byl prostor zapsán v projektu budovy č. p. XY z 60. let 20. století a byl jako součást domu uveden ve znaleckém posudku pana XY, jenž byl součástí kupní smlouvy z 15. 4. 1996 pro matku žalobce, která nemovitosti žalobci darovala. Rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech, jenž deklaroval, že střešní prostor nad garáží je součástí garáže a žalobce není oprávněn žalovanému bránit ve výkonu vlastnického práva, nelze vykládat tak, že žalobce není oprávněn vykonávat v celém rozsahu své vlastnické právo či oprávněnou držbu a dostávat se přes něj do přístavby domu. Rozsudky ve věci vydané jsou poplatné době jejich vydání, není však pravda, že se je žalobce snaží revokovat. S odkazem na § 8 a § 1012 o. z. má žalobce za to, že žalovaný zneužívá svého postavení založeného rozsudkem ve věci žaloby o zdržení se zásahů do vlastnického práva ke škodě a neprospěchu žalobce. V době jejich vydání nebyl znám záměr žalovaného ohledně stavebních úprav střešního prostoru garáže způsobilých zasáhnout do vlastnického práva žalobce. Zájmy ekonomické a faktické jdou ruku v ruce se zájmy právními a z hlediska právního je významné jen to, zda vlastník může být omezen v nakládání se svým majetkem (čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Ochrany držby podle § 1004 o. z. se žalobce nedomáhal, neboť c