22 Cdo 2003/2000 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2003/2000 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 11. 2002 Spisová značka:22 Cdo 2003/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:22.CDO.2003.2000.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 135c předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2003/2000 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc. a JUDr. Jany Hráchové, ve věci žalobce J. H., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným: 1) J. R. a 2) A. R., zastoupeným advokátem, o odstranění stavby, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 11 C 16/97, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. května 2000, č. j. 23 Co 211/2000-157, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. května 2000, č. j. 23 Co 211/2000-157, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Příbrami (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze 17. 6. 1998, č. j. 11 C 16/97-82, zamítl žalobu, aby „žalovaným bylo uložena povinnost do dvou měsíců od právní moci rozsudku odstranit rekreační chatu se studnou a venkovními úpravami, to je vodovodní přípojkou, kanalizační přípojkou, kamennou zídkou, betonovou zídkou, betonovou plochou, kamennou dlažbou, betonovými schody, zemním sklepem a žumpou z pozemků žalobce parc. č. 525/1 a 525/2 v katastrálním území H.“, a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že F. Ch. postavil v roce 1962 na pozemku parc. č. 525/1 v kat. území H., který byl ve vlastnictví státu a v užívání JZD N., se souhlasem tohoto JZD, „skládací přenosnou rybářskou boudu“, kterou prodal 1. 7. 1970 žalovaným, i když nelze vyloučit, že v té době na pozemku stál již dřevěný srub jako nemovitá stavba. Ten žalovaní přestavovali tak, že vybudovali bez stavebního povolení rekreační dřevěnou chatu spojenou se zemí pevným základem, jejíž podlahová plocha podle přiznání k domovní dani z roku 1972 činila 13,5 m2. Nyní jde o stavbu o rozměrech 7,55 m x 6,15 m a žalovaní vybudovali i na pozemku parc. č. 525/2 studnu, vodovodní přípojku, kanalizační přípojku, žumpu, opěrné zídky, schody a zemní sklep. Ke stavbě nemělo JZD N. ani MNV v N. připomínky, ač o ní věděli. Žalovaní už v roce 1972 požádali o dodatečné povolení stavby, ale MNV v N. o jejich žádosti nerozhodl. Nyní probíhá u stavebního úřadu - MÚ D. řízení o odstranění této stavby, které bylo přerušeno do rozhodnutí soudu v této věci. Podle znaleckého posudku M. S. z 8. 6. 1995, který byl vyhotoven ve věci sp. zn. 10 C 123/94 soudu prvního stupně, činila cena chaty, studny a venkovních úprav 193.610 Kč. Pozemkový úřad Okresního úřadu v P. rozhodnutím z 29. 3. 1994 č.j. 3069/92, R IX/94, podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., zákona o půdě, určil, že vlastníkem pozemků parc. č. 525/1 a č. 525/2, je žalobce. Rozsudkem soudu prvního stupně z 28. 6. 1995, č. j. 10 C 123/94-43, který nabyl právní moci 29. 8. 1995, byla žaloba, kterou se žalobce domáhal přikázání stavby chaty do jeho vlastnictví, zamítnuta pro nedostatek aktivní legitimace. Soud dospěl k závěru, že žalobce není vlastníkem pozemků, na nichž se stavba chaty nachází, neboť rozhodnutí pozemkového úřadu, kterým bylo rozhodnuto, že žalobce je vlastníkem pozemků, nenabylo právní moci, protože nebylo doručeno žalovaným. Pozemkový úřad OÚ v P. rozhodnutím z 19. 12. 1995, č. j. 3069/RO-IX 43/95 zamítl návrh žalovaných na obnovu řízení o vydání předmětných pozemků a uvedené rozhodnutí bylo k odvolání žalovaných potvrzeno rozhodnutím Ústředního pozemkového úřadu, č. j. 2385/96-3153, z 2. 8. 1996. K tvrzení žalobce, že stavba chaty ohrožuje lípu, která se nachází na pozemku parc. č. 525/1 a je památným stromem, což žalobce dokládal listinami - znaleckými posudky Ing. J. Ž. a Ing. Z. M., který stanovil cenu lípy částkou 485.000 Kč, a dále stanoviskem A. o. p. a k. ČR, středisko P., nařídil soud prvního stupně důkaz znaleckým posudkem Ing. J. K. Z tohoto posudku, vyhotoveného 30. 12. 1997, soud prvního stupně zjistil, že ve vzdálenosti 1 m od jižní stěny chaty roste lípa s objemem kmene 4,5 m, vysoká 27 m a s korunou o průměru 17 m. Jeden z vedlejších kmenů lípy je mírně nakloněn a svojí korunou prakticky pokrývá půdorysnou plochu chaty. Ve výši římsy střechy tento kmen zarůstá do římsy, která je proto vyříznutá na průměr 0,4 m a kmen ji vyplňuje. Chata pokrývá kořenovou soustavu lípy z 31,7 %, ostatní stavby z 1,8 %. Za téměř 30 let se vliv chaty a vedlejších objektů při jejich běžném užívání (v chatě jsou kamínka a propanbutanový vařič) na zdravotním stavu lípy neprojevil a lípa není provozem chaty bezprostředně ohrožena. A. o. p. a k. ČR, středisko P., se vyjádřila, že je vhodné, aby lípa byla vyhlášena památným stromem podle § 46 zákona č. 114/1992 Sb., dosud však rozhodnuto nebylo. V katastru nemovitostí je pozemek parc. č. 525/1 veden jako pastvina a č. 525/2 jako ostatní plocha. Pozemek parc. č. 525/1 je podle místního ohledání ve svahu potoka, nachází se na něm vzrostlé stromy a okrasné dřeviny a jde o místo vhodné k využití rekreačnímu, nikoli k zemědělskému. Na základě těchto zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že stavba chaty nebyla v době svého vzniku neoprávněnou stavbou ve smyslu § 221 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen „ObčZ“) ve znění před novelou provedenou zákonem č. 131/1982 Sb., neboť byla zřízena se souhlasem JZD, které mělo pozemky parc. č. 525/1 a 525/2 v užívání. Jestliže chata není neoprávněnou stavbou, nepovažoval soud prvního stupně za možné rozhodnout o odstranění této stavby podle § 135c odst. l ObčZ ve znění po novele provedené zákonem č. 509/1991 Sb. Soud prvního stupně dodal, že lípa na pozemku parc. č. 525/1 není jako památný strom stavbou chaty ohrožována, když ke dni jeho rozhodnutí nebyla památným stromem ani prohlášena. Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením z 5.1. 1999, č.j. 23 Co 686/98-106, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uvedl, že z doposud provedeného dokazování je zřejmé, že od 1. 7. 1970, kdy žalovaní koupili chatu jako věc movitou, došlo ke změně stavby na věc nemovitou. Uložil soudu prvního stupně, aby doplnil dokazování o tom, kdy k této změně došlo, s odůvodněním, že doba vzniku stavby je určující pro závěr, jakého právního předpisu je třeba použít pro posouzení otázky, zda jde o oprávněnou nebo neoprávněnou stavbu. Poukázal na § 868 ObčZ ve znění novely provedené zákonem č. 509/1991 Sb., který stanoví, že podle platného ObčZ řídí se i právní vztahy vzniklé před 1. 1. 1992, ale jejich vznik, jakož i nároky z nich vzniklé před 1. 1. 1992 se posuzují podle dosavadních předpisů. Odvolací soud dále uvedl, že stavba, která vznikla v letech 1970 – 1972, tj. za účinnosti § 221 ObčZ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 131/1982 Sb., nebo za účinnosti § 221 ObčZ ve znění této novely, tj. od 1. 4. 1983, byla stavbou oprávněnou jen tehdy, pokud byla postavena na základě vlastnického práva k pozemku nebo práva osobního užívání pozemku nebo práva stavby podle zákona č. 50/1955 Sb. V daném případě byla chata postavena na státním pozemku, který byl v užívání JZD, tj. pozemku zemědělském. Na takovém pozemku mohla být chata postavena oprávněně občanem jen pokud by bylo podle § 8 zákona č. 53/1966 Sb. ve znění zákona č. 75/1976 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, rozhodnuto ONV o vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu, dále rozhodnuto příslušným ONV o přidělení pozemku do osobního užívání občana a poté vzniklo občanovi právo na uzavření dohody o osobním užívání. V této souvislosti považoval odvolací soud za nevýznamné, že k přestavbě chaty na věc nemovitou představitelé tehdejšího MNV či ONV nebo JZD neměli připomínek nebo s ní souhlasili. Soud prvního stupně poté doplnil dokazování výslechem svědka M. S. a žalované, přičemž svědek k tomu, kdy byla postavena chata jako stavba spojená se zemí pevným základem nic podstatného neuvedl, a žalovaná setrvala na tom, že už v roce 1970, když chatu žalovaní kupovali, měla pevné základy, v roce 1972 byla provedena první přestavba (zakrytí verandy), v roce 1974 rozšířena veranda, postaven komín a v roce 1990 nová střecha. Soud prvního stupně po takto doplněném dokazování vyšel z obsahu kupní smlouvy z 1 .7. 1970, jejímž předmětem byla dřevěná přenosná rybářská bouda, a dospěl k závěru, že ke dni tohoto převodu šlo o věc movitou. Chata se stala věcí nemovitou až po tomto převodu, o nemovitost se nepochybně jednalo už v roce 1972, tj. v roce, kdy žalovaní žádali