22 Cdo 2106/2019 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2106/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 8. 2019 Spisová značka:22 Cdo 2106/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:22.CDO.2106.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Správa (správce) společné věci (o. z.) Dotčené předpisy:§ 152 o. s. ř. § 1119 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 11. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2106/2019-197 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce O. G., narozeného XY, bytem XY, proti žalované Z. V., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Adamem Bezděkem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 505/118, o uložení povinnosti podat vyúčtování hospodaření, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 16 C 87/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. října 2018, č. j. 18 Co 60/2018-171, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 4. října 2018, č. j. 18 Co 60/2018-171, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. 11. 2017, č. j. 16 C 87/2012-147, uložil žalované povinnost předložit žalobci vyúčtování hospodaření se společnou věcí (pozemkem parc. č. XY, jehož součástí je dům č. p. XY, v k. ú. XY, obci XY, zapsaným na LV č. XY), a to za období od 1. 1. 2004 do 6. 6. 2014 (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Soud prvního stupně konstatoval, že specifikované doklady předložené žalovanou žalobci za období od roku 2004 do roku 2010 nepředstavují komplexní, věcně a časově související a na sebe navazující soubor listin týkající se hospodaření se společnou věcí, ale toliko přehled vyúčtování příjmů a výdajů za žalované období bez bližší věcné a časové návaznosti. Vzhledem k tomu žalobě vyhověl. K odvolání obou účastníků Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 4. 10. 2018, č. j. 18 Co 60/2018-171, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Žalobce sice podle odvolacího soudu v průběhu jednání „poněkud měnil žalobní petit“ (původně se domáhal předložení dokladů do 31. 7. 2010, v průběhu řízení soud prvního stupně rozhodl o změně žaloby, jejímž předmětem bylo prodloužit období do 6. 6. 2014), odvolací soud však rozhodl o žalobě jako o celku, neboť je vázán obsahem žaloby, ne konkrétním zněním žalobního petitu. Z obsahu žaloby je podle něj zřejmé, že se žalobce domáhá předložení vyúčtování za období od 1. 1. 2004 do 31. 7. 2010. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo popíráno, že žalobce obdržel v rozhodnutí specifikované doklady za období od roku 2004 do roku 2010, dospěl odvolací soud k závěru, že žalovaná žalobě vyhověla a žalobci se dostalo toho, čeho se žalobou domáhal. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které považuje za přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného i procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a která zároveň v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena. Nesouhlasí s odvolacím soudem, že žalovaná v průběhu řízení splnila svoji povinnost předložením rozpisu příjmů a výdajů. Taktéž nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že předmětem a obsahem žalobního návrhu bylo to, že se domáhal předložení vyúčtování pouze za období od 1. 1. 2004 do 31. 7. 2010. Žalovaná nepředložila kompletní dokumentaci o hospodaření za období od 1. 1. 2004 do 6. 6. 2014, a to podklady, na jejichž základě v rámci vyúčtování hospodaření se společnou věcí vypočítává výdajovou stránku tohoto hospodaření. Má za to, že součástí práva na informace při hospodaření se společnou věcí je i nárok na seznámení se s obsahem veškerých listin, na základě kterých bylo provedeno vyúčtování hospodaření se společnou věcí. Doklady, které jsou součástí spisu, toto kritérium nenaplňují, neboť nejde o komplexní věcně a časově související, na sebe navazující soubor listin, ale pouze o přehled vyúčtování příjmů a výdajů za určité období, které je kratší než období požadované v žalobě. Měly být předloženy i listiny či poskytnuty informace, na základě kterých bylo provedeno vyúčtování hospodaření se společnou věcí. Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2058/2005 a Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3137/2009. Dále žalobce uvádí, že mu soud prvního stupně nepřiznal náhradu nákladů řízení podle jeho závěrečného návrhu a toto nepřiznání neodůvodnil, což byl jediný důvod, proč podal odvolání, a to pouze do výroku II. Řízení tak bylo stiženo vadou a tyto náklady by mu měly být přiznány. Navrhuje, aby Nejvyšší soud změnil napadené rozhodnutí tak, že žalované uloží povinnost předložit vyúčtování hospodaření se společnou věcí za období od 1. 1. 2004 do 6. 6. 2014 a zaplatit náklady řízení. V případě potřeby provádění dalšího dokazování navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření uvedla, že považuje dovolání za nepřípustné a nedůvodné. Odvolací soud správně uzavřel, že se žalobci dostalo všeho, čeho se svou žalobou domáhal. Žalobce požadoval předložení vyúčtování hospodaření se společnou věcí, nikoli předložení konkrétních nebo typizovaných dokladů. Ani přes opakovanou výzvu soudu se nedomáhal vydání konkrétních listin. Žalobní petit ve znění změny týkající se rozšíření období do 6. 6. 2014 nemá jakoukoli oporu v rámci tvrzení, která jsou uvedena ve vlastním textu žaloby. Žalobce v dovolání ani adekvátně nerozporuje posouzení žalobního petitu a žalobních tvrzení. K povinnosti předložit vyúčtování hospodaření pak uvádí, že se jím má na mysli kategorizovaný přehled (rozpis), nikoli tzv. primární výdajové nebo příjmové doklady – těch se žalobce nedomáhal. Napadené rozhodnutí není v rozporu s judikaturou uvedenou v dovolání. Námitka vztahující se k nákladům řízení je pak nepřípustná podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl a přiznal žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (§ 242 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“) – (srovnej článek II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb.), neboť rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno po 29. 9. 2017. Žalobce v dovolání především namítá, že mu nebyla vydána kompletní dokumentace o hospodaření za období od 1. 1. 2004 do 6. 6. 2014. Tato námitka zakládá přípustnost i důvodnost dovolání. V této souvislosti je z dovolání patrný naznačený rozpor s judikaturou dovolacího soudu, především s jeho rozsudkem sp. zn. 22 Cdo 2058/2005. Podle § 3028 odst. 1, 2 o. z. tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle § 1118 o. z. spoluvlastníku náleží vyúčtování, jak bylo se společnou věcí nakládáno, i podíl z plodů a užitků ze společné věci. Podle § 1119 o. z. vyúčtování se lze domáhat po uplynutí doby obvyklé povaze správy společné věci, při zániku spoluvlastnictví nebo při zániku účasti v něm, anebo z jiných důležitých důvodů. Žalobce v dovolání odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2058/2005 (publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. B