22 Cdo 2315/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2315/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 1. 2026 Spisová značka:22 Cdo 2315/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:22.CDO.2315.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Držba Vydržení Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1,2 o. s. ř. § 237 o. s. ř. § 129 odst. 1 obč. zák. § 130 odst. 1 obč. zák. § 134 odst. 1 obč. zák. § 3028 odst. 2 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 2. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1000/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2315/2025-495 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce: Arcibiskupství pražské, se sídlem v Praze 1, Hradčanské náměstí 56/16, IČO 00445100, zastoupeného Mgr. Janem Kramperou, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 26/15, proti žalovanému: Správa Letiště Praha, s. p., se sídlem v Praze 6 - Ruzyni, K letišti 6/1019, IČO 62413376, zastoupenému JUDr. Petrem Jindřichem Syrovátkem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1734/2c, o určení vlastnického práva k nemovitostem a o určení práva hospodaření, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 6 C 355/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2025, č. j. 17 Co 78/2025-438, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení 11 700,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám JUDr. Petra Jindřicha Syrovátka, LL.M., Ph.D., advokáta se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1734/2c. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhal určení svého vlastnického práva k pozemkům parcela č. XY, parcela č. XY, parcela č. XY a parcela č. XY, vše v katastrálním území XY a obci XY (dále též jen „předmětné pozemky“). Žalobu odůvodnil mj. tím, že dne 29. 7. 2002 uzavřel jako obdarovaný s paní I. R. jako dárkyní darovací smlouvu (dále též jen „darovací smlouva“), jejímž předmětem byl bezúplatný převod části pozemku - původ Pozemkový katastr (PK) parcela č. XY, (část) o výměře 10 875 m² (původně v katastrálním území XY), zapsaný ke dni uzavření darovací smlouvy na listu vlastnictví č. XY vedeném Katastrálním úřadem pro XY, Katastrální pracoviště XY, obec XY, katastrální území XY (dále též jen „původní pozemek“). Původní pozemek byl později geometrickým plánem č. 1339-058/2005, vyhotoveným a ověřeným dne 16. 5. 2005 Ing. Jiřím Blábolem a potvrzeným Katastrálním úřadem pro XY dne 27. 5. 2005 pod č.j. 2406/2005 obnoven jako předmětné pozemky. Vklad vlastnického práva žalobce k předmětným pozemkům do katastru nemovitostí byl rozhodnutím katastrálního úřadu povolen, s právními účinky vkladu ke dni 30. 7. 2002. V katastru nemovitostí je však k předmětným pozemkům veden od roku 2004 duplicitní zápis vlastnictví (též) ve prospěch České republiky, přičemž právo hospodaření s majetkem státu má k předmětným pozemkům mít žalovaný. Česká republika (žalovaný) však vlastnické právo k předmětným pozemkům platně nenabyla, pro (blíže žalobcem tvrzené) vady nabývacího titulu - kupní smlouvy ze dne 8. 11. 1960 a jejího dodatku ze dne 29. 6. 1981 (dále též jen „kupní smlouva“). I kdyby k nabytí vlastnického práva státem k předmětným pozemkům dle kupní smlouvy došlo, tak vlastnické právo k nim následně I. R. vydržela, neboť jí ohledně nich bylo potvrzeno dědictví rozhodnutím státního notářství v roce 1984, držela je v dobré víře (oprávněné držbě) a nakládala s nimi jako s vlastními od roku 1984 až do uzavření darovací smlouvy v roce 2002, a byla proto oprávněna převést vlastnictví k nim na žalobce. 2. Žalovaný se domáhal (poté, co usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 4. 11. 2020, č. j. 6 C 355/2020-16, bylo řízení o jeho žalobě, u uvedeného soudu původně vedené pod sp. zn. 19 C 360/2020, spojeno s řízením vedeným pod sp. zn. 6 C 355/2020) určení, že vlastníkem předmětných pozemků je Česká republika a že jemu přísluší právo hospodaření s nimi. Svou žalobu odůvodnil mj. tak, že stát, zastoupený Státní leteckou správou, která je právním předchůdcem žalovaného, nabyl vlastnické právo k pozemkům na základě kupní smlouvy uzavřené dne 8. 11. 1960 s manžely F. a M. R., bytem XY jako prodávajícími a jejího dodatku ze dne 29. 6. 1981 uzavřeného s V. R., jediným dědicem po svých rodičích, F. a M. R. (stát byl tehdy zastoupen Československými aeroliniemi, právním nástupcem Státní letecké správy) – dále též jen „dodatek“ a společně opět jen „kupní smlouva“. Kupní smlouva (včetně dodatku) byla právním předchůdcem žalovaného doručena na Středisko geodézie pro XY, které však nezrušilo údaje v popisné části evidence k pozemku ve zjednodušené evidenci původního Pozemkového katastru (PK) parcela č. XY, původní katastrální území XY, a současně vedlo uvedený pozemek původního Pozemkového katastru (PK) v rozsahu dílu „m" v nové evidenci nemovitostí. Proto tentýž pozemek s výměrou 10 875 m2, katastrální území XY (tj. původní pozemek) byl veden ve dvou evidencích: v evidenci nemovitostí (EN) pod parcelními čísly a ve zjednodušené evidenci – původním Pozemkovém katastru (PK) pod čísly původního Pozemkového katastru. Původní pozemek tak již od uzavření kupní smlouvy nebyl ve vlastnictví manželů F. a M. R., tudíž později ani ve vlastnictví jejich právních nástupců. Proto je darovací smlouva uzavřená dne 29. 7. 2002 mezi I. R. a žalobcem absolutně neplatná, I. R. nebyla vlastníkem předmětných pozemků, jež měla darovat žalobci, ani je nikdy nedržela, neboť ty po jejich převzetí státem za účelem rozšíření a provozování letiště dle kupní smlouvy byly letištěm zastavěny a pro jeho provoz používány. Sama I. R. v roce 1988 státu převedla zbývající díl pozemku, původně označeného jako pozemek ve zjednodušené evidenci parcela původ Pozemkový katastr č. XY v katastrálním území XY, o výměře 6227 m2 (dále též jen „zbytkový pozemek“), ze kterého byl původní pozemek (předmět kupní smlouvy) oddělen. Žádný z uvedených převodů na stát (ať již původního pozemku svými předchůdci, tak zbytkového pozemku) nezpochybňovala. 3. Obvodní soud pro Prahu 6 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 16. 8. 2024, č. j. 6 C 355/2020-355, zamítl žalobu o určení vlastnického práva žalobce k předmětným pozemkům (výrok I), určil, že vlastníkem předmětných pozemků je Česká republika (výrok II) a že právo hospodaření s nimi přísluší žalovanému (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky IV a V). 4. Na základě odvolání žalobce Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 10. 4. 2025, č. j. 17 Co 78/2025-438, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). 5. Nejvyšší soud dovolání žalobce (dále též jen „dovolatel“) proti rozsudku odvolacího soudu odmítl podle § 243c odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), neboť není podle § 237 o. s. ř. přípustné. 6. Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) založil svůj závěr, že žalobci vlastnické právo k předmětným pozemkům nesvědčí (a že náleží naopak České republice s příslušností práva hospodaření s nimi žalovanému), současně na dvou na sobě nezávislých důvodech, které obstojí samostatně. Předně dospěl k závěru, že původní pozemek byl platně převeden na právního předchůdce žalovaného (kupní smlouva je platná), proto jej následně nemohla I. R. nabýt děděním a darovat žalobci. Rovněž dospěl k závěru, že i pro případ neplatnosti kupní smlouvy by stát nabyl vlastnictví k původnímu pozemku (dnes představovanému předmětnými pozemky) vydržením, neboť je na základě takové kupní smlouvy oprávněně držel nepřetržitě nejméně od roku 1966 až do roku 2022, kdy bylo jeho vlastnictví poprvé zpochybněno (a vlastnické právo k předmětným pozemkům proto nemohla vydržet I. R., neboť je nedržela). 7. Prostřednictvím způsobilých dovolacích důvodů (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) napadl žalobce oba závěry odvolacího soudu; přitom závěr o vydržení vlastnického práva k předmětným pozemkům státem napadl toliko prostřednictvím nesouhlasu se závěrem, že vlastnické právo k nim nemohla vydržet, pro neexistenci své držby, I. R. 8. Posléze uvedený závěr je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. 9. V projednávané bylo z hlediska skutkového mj. zjištěno (správnost skutkových zjištění dovolacímu přezkumu zásadně nepodléhá, srov. § 241a odst. 1 o. s. ř., a ostatně v uvedeném rozsahu není dovolatelem ani zpochybňována), že vlastníky pozemku ve zjednodušené evidenci - parcela původ Pozemkový katastr (PK) č. XY (dále též jen „pa