22 Cdo 2377/2024 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2377/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 10. 2024 Spisová značka:22 Cdo 2377/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.2377.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Zemědělský majetek Přechodná (intertemporální) ustanovení Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 3055 odst. 1 o. z. § 3056 odst. 1 o. z. § 1 a 2 předpisu č. 123/1975 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:11. 11. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 01.01.2025I.ÚS 6/25 Dita Řepková odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost19. 3. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2377/2024-269 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně ROMZA - Nedvězí, spol. s r. o., se sídlem v Olomouci, U Romzy 118/21, IČO: 47973595, zastoupené JUDr. Dušanem Navrátilem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 376/12, proti žalované Ing. Anně Šmardové, se sídlem v Olomouci, Jilemnického 112/34a, IČO: 42959403, zastoupené Mgr. Ing. Ladislavem Šmardou, advokátem se sídlem v Olomouci, Černochova 265/8, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 29 C 122/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 28. 3. 2024, č. j. 69 Co 260/2023-233 takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 12 003,20 Kč k rukám jejího zástupce, JUDr. Dušana Navrátila, advokáta se sídlem v Olomouci, Riegrova 376/12, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Olomouci (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 6. 2023, č. j. 29 C 122/2022-138, nahradil projev vůle žalované k uzavření kupní smlouvy (ve výroku specifikovaném znění), podle které žalovaná jako prodávající prodává žalobkyni jako kupující pozemek parc. č. 1246/2 - orná půda, o výměře 3037 m2, který vznikl na základě geometrického plánu GEODES, s. r. o., Fibichova 2, Olomouc, IČO: 46578749, č. plánu 328-148/2003, schváleného Katastrálním úřadem v Olomouci dne 25. 3. 2003, č. 539/2003, který je nedílnou součástí smlouvy, a sice oddělením od původního pozemku parc. č. 1246 - orná půda, o výměře 4626 m2, který je nyní zapsaný u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc, na listu vlastnictví č. 845 pro katastrální území Nemilany, obec Olomouc, okres Olomouc, za kupní cenu v celkové výši 328 254 Kč s tím, že kupní cenu kupující uhradí na účet prodávající, přičemž číslo účtu prodávající sdělí kupující při podpisu smlouvy a kupní cena bude uhrazena obratem po sdělení čísla účtu (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II). 2. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále „odvolací soud“) k odvolání žalované rozsudkem ze dne 28. 3. 2024, č. j. 69 Co 260/2023-233, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). 3. Podstata sporu spočívá v následujících skutečnostech. V roce 1983 zřídilo na pozemku, o který v řízení jde (dále též „sporný pozemek“), Jednotné zemědělské družstvo (dále též jen „JZD“) „Blata“, se sídlem v Hněvotíně stavbu, která je označována jako „složiště tuhých organických hmot“ či „silážní žlab“, případně „silážní plato“. V roce 1991 došlo k rozdělení majetku bývalého JZD „Blata“ na nové ekonomické celky ZD Hněvotín, ZD Nedvězí a ZD Bystročice - Žerůvky; stavba připadla do vlastnictví ZD Nedvězí. Družstvo stavbu v roce 1993 na základě dohody o vypořádání náhrady za živý a mrtvý inventář a vydání majetkových podílů převedlo na žalobkyni. Spor je veden o existenci předkupního práva žalobkyně jako vlastnice stavby odkaliště (složiště) k pozemku, na kterém je stavba zřízena (§ 3056 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – „o. z.“), a jenž původní vlastnice pozemku, M. K., převedla smlouvou ze dne 7. 5. 2019 do vlastnictví žalované, aniž by ovšem pozemek nabídla ke koupi žalobkyni; tím došlo k porušení předkupního práva žalobkyně k tomuto pozemku. Žalovaná zpochybňovala existenci všech předpokladů pro vznik vlastnického práva žalobkyně ke stavbě, a sice existenci práva JZD „Blata“ pozemek užívat a zastavět, jeho přechod do vlastnictví nástupnického družstva po rozdělení družstva původního, nabytí vlastnického práva žalobkyně ke stavbě na základě na ni převedeného restitučního nároku, a také to, že sporný objekt je stavbou, a může tak být předmětem vlastnického práva. 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. Podle dovolatelky „rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, jakož i procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá podle názoru dovolatelky na nesprávném právním posouzení věci. Bližší splnění předpokladu přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. si dovolatelka dovoluje vyložit v dalším textu níže“. Dovolatelka tvrdí, že odvolací soud „nesprávně posoudil ustanovení o. s. ř. týkajících se možnosti odvolacího soudu provádět dokazování v řízení o odvolání konaném v systému neúplné apelace“. Odvolacímu soudu rovněž vytýká, že nezrušil rozsudek soudu prvního stupně jako nepřezkoumatelný. Dále nesouhlasí s právním posouzení odvolacího soudu týkajícím se aktivní věcné legitimaci žalobkyně (tj. jejího vlastnického práva ke stavbě), které považuje za neúplné. Připomíná, že odvolací soud nesprávně právně posoudil oprávněnost stavby složiště, od které se odvíjí možnost uplatnění předkupního práva ve smyslu § 3056 o. z., a namítá vady znaleckého posudku. Navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 5. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl. Poukazuje na nedostatky dovolání, zejména na to, že nejsou řádně vymezeny předpoklady jeho přípustnosti a že jde o nepřípustnou kritiku skutkových zjištění. Dovolací námitky podle ní vycházejí z přepjatého formalismu žalované. Žalobkyně stavbu užívá od roku 1993 a již uplynuly lhůty jak pro řádné, tak i pro mimořádné vydržení; již pouze pro to není dovolání opodstatněné. 6. Podrobný obsah rozsudků soudů obou stupňů, dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud dále pro stručnost (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) odkazuje. 7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, věta první o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se tím, zda je dovolání žalované přípustné (§ 237 o. s. ř.). 8. Po přezkoumání napadeného rozsudku odvolacího soudu ve smyslu § 242 odst. 1 a odst. 3, věty první o. s. ř., jež takto provedl bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první o. s. ř.), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání není přípustné. 9. Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu je třeba poměřovat ustanovením § 237 o. s. ř. (hledisky v něm uvedenými). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). 10. Dovolacímu přezkumu nepodléhá skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů, neboť s účinností od 1. 1. 2013 je ve smyslu ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci. Závěry dovolacího soudu o tom, zda důvod dovolání byl naplněn, tak musí být založeny na skutkových zjištěních učiněných v nalézacím řízení (v řízení před odvolacím soudem). 11. Mezi povinné náležitosti dovolání podle § 241a odst. 2 o. s. ř. patří vymezení důvodu dovolání a uvedení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Podle § 241a odst. 3 o. s. ř. důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, kte