22 Cdo 2466/2018 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2466/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 11. 2018 Spisová značka:22 Cdo 2466/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:22.CDO.2466.2018.2 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Spoluvlastnictví Dotčené předpisy:§ 1136 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 2. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2466/2018-1088 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně M. P., zastoupené JUDr. Zdeňkou Doležílkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Ovesná 356/7, proti žalovanému O. P., zastoupenému JUDr. Norou Štrajtovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Hlavní třída 1023/55, o zaplacení 220 995,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 85 C 479/2005, o dovolání obou účastníků proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2018, č. j. 8 Co 285/2017-997, takto: I. Dovolání žalovaného se odmítá. II. Návrh žalovaného na odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu se zamítá. III. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2018, č. j. 8 Co 285/2017-997, se ve výroku III., v části věty za středníkem, ve které se uvádí: „… jinak se v odstavci II. výroku rozsudek okresního soudu potvrzuje“, ruší a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení nákladů, které i za něj jako rovnodílného spoluvlastníka vynaložila jako spoluvlastnice na  jednotku – byt č. 1, nacházející se v bytovém domě č. p.  na pozemcích par. č. a podílu na společných částech domu v rozsahu 7384/304370, vše v katastrálním území, obec  (dále též jen „byt”). Zmíněné náklady byly tvořeny zálohami na náklady spojenými se správou domu, náklady na údržbu, výdaji na rekonstrukci a modernizaci společných částí domu, přičemž je hradila toliko žalobkyně. Žalovaný – rovnodílný podílový spoluvlastník jednotky – se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Žalovaný s žalobou nesouhlasil s tím, že je to žalobkyně, kdo se bezdůvodně obohacuje tím, že užívá byt nad rámec jejího spoluvlastnického podílu; vznesl jak námitku započtení, tak i námitku promlčení. Ohledně tohoto tvrzeného nároku podal později žalovaný vzájemnou žalobu. Žalobkyně nesouhlasila se vzájemnou žalobou, neboť žalovanému nic nebránilo v užívání bytu. Dále vznesla námitku promlčení. Oba účastníci tvrdili, že vznesené vzájemné námitky promlčení jsou v rozporu s dobrými mravy. Okresní soud v Ostravě („soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 10. 4. 2017, č. j. 85 C 479/2005-918, ve znění opravného usnesení ze dne 26. 6. 2017, č. j. 85 C 479/2005-942, ve výroku I. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 122 693,- Kč. Výrokem II. zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 98 302,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 220 995,- Kč od 1. 11. 2002 do zaplacení. Ve výrocích III. a IV. rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně konstatoval, že žalovaný se částečně obohacoval na úkor žalobkyně, neboť ta hradila veškeré náklady spojené s užíváním společného bytu, a naopak žalovaný, byť byl spoluvlastníkem, se na tomto nikterak nepodílel. Rozlišuje se, zda se jedná o náklady spojené s užíváním bytu bez ohledu na to, zda vlastník byt užívá, a o náklady, které jsou ovlivněny skutečností, zda vlastník byt užívá či nikoliv. Vzhledem k tomu, že byt byl do 24. 4. 2013 v rovnodílném podílovém spoluvlastnictví účastníků, tvoří výše bezdůvodného obohacení 1/2 nákladů za užívání bytu, které musí být hrazeny bez ohledu na to, zdali je byt vlastníkem (žalovaným) užíván nebo ne. Naproti tomu u položek, u kterých je rozhodující, zda vlastník byt užívá či nikoliv, lze po žalovaném požadovat 1/4 nákladů (ačkoliv byt neužíval), protože náklady tohoto charakteru jsou rozpočítávány na jednotlivé byty v souladu s vyhláškou č. 372/2001 Sb., kterou se stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele a byt musel být v zimě vytápěn. Soud prvního stupně dále uvedl, že výše bezdůvodného obohacení žalovaného odpovídá 1/2 nákladů spojených se správou domu. Stejně tak je žalovaný povinen uhradit 1/2 daně z nemovitostí a 1/2 z obdrženého přeplatku za vyúčtování služeb, který mu byl vyplacen; byl totiž povinen se podílet na těchto nákladech, i když předmětný byt neobýval. Soud prvního stupně konstatoval, že nárok žalobkyně neshledává v rozporu s dobrými mravy, a to nejen s ohledem na usnesení odvolacího soudu sp. zn. 8 Co 789/2012-486, ale i na to, že se nejedná o spor přesahující běžný rámec sporů mezi bývalými manželi. Námitka žalobkyně, že ji opustil a zanechal jí celý předmětný byt na starost, není podle soudu relevantní. Soud prvního stupně nepřiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení s ohledem na vzájemné nároky mezi účastníky; jeho přiznání by považoval za rozporné s dobrými mravy. Krajský soud v Ostravě („odvolací soud“) rozsudkem ze dne 12. 1. 2018, č. j. 8 Co 285/2017-997, výrokem I. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 18 639,- Kč s 12% úrokem ročně za dobu od 1. 11. 2002 do zaplacení a řízení v tomto rozsahu zastavil. Ve výroku II. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. Výrokem III. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. ohledně částky 18 687,50 Kč s úrokovým příslušenstvím tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 687,50 Kč spolu s 9,50% úrokem ročně z částky 27 908,- Kč za dobu od 13. 1. 2007 do 30. 6. 2007, s 9,75% úrokem ročně z částky 27 908,- Kč za dobu od 1. 7. 2007 do 16. 11. 2007, s 9,75% úrokem ročně z částky 58 144,- Kč za dobu od 17. 11. 2007 do 31. 12. 2007, s 10,50% úrokem ročně z částky 58 144,- Kč za dobu od 1. 1. 2008 do 16. 6. 2008, s 10,50% úrokem ročně z částky 70 955,50 Kč za dobu od 17. 6. 2008 do 30. 6. 2008, s 10,75% úrokem ročně z částky 70 955,50 Kč za dobu od 1. 7. 2008 do 3. 11. 2008, s 10,75% úrokem ročně z částky 78 098,50 Kč za dobu od 4. 11. 2008 do 30. 12. 2008, s 9,25% úrokem ročně z částky 78 098,50 Kč za dobu od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2008, s 8,50% úrokem ročně z částky 78 098,50 Kč za dobu od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, s 8,00% úrokem ročně z částky 78 098,50 Kč za dobu od 1. 1. 2010 do 8. 4. 2010, s 8,00% úrokem ročně z částky 116 822,- Kč za dobu od 9. 4. 2010 do 30. 6. 2010, s 7,75% úrokem ročně z částky 116 822,- Kč za dobu od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012, s 7,50% úrokem ročně z částky 116 822,- Kč za dobu od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, s 7,05% úrokem ročně z částky 116 822,- Kč za dobu od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017, s 7,25% úrokem ročně z částky 116 822,- Kč za dobu od 1. 1. 2018 do 12. 1. 2018, a za dobu od 13. 1. 2018 do zaplacení s ročním úrokem ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k 1. dni příslušného kalendářního pololetí, a dále se 7,75% úrokem ročně z částky 24 558,50 Kč za dobu od 15. 2. 2011 do zaplacení, jinak ve výroku II. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Výroky IV. a V. rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně zahrnul do rozhodnutí i náklady za vodné a odvádění odpadních vod, které žalobkyně neuplatnila, přičemž nebyl oprávněn překročit žalobní návrh. Žalobkyně jako spoludlužnice, která sama zcela dluh splnila, je oprávněna požadovat náhradu po žalovaném ve výši jeho spoluvlastnického podílu, a to v souladu s § 511 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů („obč. zák.”), tedy jednu polovinu. Ohledně vypořádání investic do společné věci odvolací soud odkázal na judikaturu dovolacího soudu s tím, že je potřeba rozlišovat případy, kdy investice a náklady jsou učiněny se souhlasem spoluvlastníků (i konkludentním) nebo nikoliv; ta se vztahuje i na úpravu a údržbu společné věci. Konkrétně výměna oken a interního telefonu se týká zachování ekonomické podstaty věci; náklady žalobkyní vynaložené na tuto část rekonstrukce představují náklady na údržbu společné věci a jako takové spadají pod režim hospodaření se společnou věcí. V případě vynaložení investic bez dohody spoluvlastníků se může investující spoluvlastnice domáhat vydání bezdůvodného obohacení, které je dáno podílem na investici odpovídající spoluvlastnickému podílu žalovaného ke společné věci (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2001, sp. zn. 22 Cdo