22 Cdo 2564/2009 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2564/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 10. 2011 Spisová značka:22 Cdo 2564/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.2564.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Hospodaření s majetkem státu Dotčené předpisy:§ 70 předpisu č. 109/64Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 12. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2564/2009 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně Tělovýchovné jednoty VD Start Ostrava – Poruba, se sídlem v Ostravě-Porubě, Slavíkova 6055/14, IČO: 44740344, zastoupené JUDr. Dagmar Hrudovou, advokátkou se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Matiční 3, proti žalovaným: 1) statutárnímu městu Ostrava, se sídlem úřadu v Ostravě-Moravské Ostravě, Prokešovo náměstí 8, IČ: 00845451, 2) České republice, jednající prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 59 C 86/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. února 2008, č. j. 57 Co 548/2007-131, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. února 2008, č. j. 57 Co 548/2007-131, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. února 2007, č. j. 59 C 86/2006-98, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se v předmětné věci domáhala, aby soud určil, že je „vlastníkem nemovitosti pozemku parc. č. 2031/1, ostatní plocha, způsob využití sportoviště a rekreační plocha, pozemku parc. č. 2031/2 zastavěná plocha, nádvoří a budovy bez č. p. č. evid. na pozemku parc. č. 2031/2, vše nacházející se v katastrálním území P., obec O., zapsaných na listu vlastnictví č. 3612 u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Ostrava“ a dále se domáhala, aby soud uložil žalovaným povinnost sepsat se žalobkyní „protokol o předání a převzetí nemovitosti na pozemku parc. č. 2031/1, ostatní plocha, způsob využití sportoviště a rekreační plocha, pozemku parc. č. 2031/2 zastavěná plocha, nádvoří a budovy bez č. p. a č. evid. na pozemku parc. č. 2031/2, vše nacházející se v katastrálním území P., obec Ostrava, zapsaných na listu vlastnictví č. 3612 u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Ostrava do 15-ti dnů od právní moci rozsudku“ (dále též jen „předmětné nemovitosti“). Žalobu odůvodnila tím, že hospodářskou smlouvou ze dne 8. března 1976 získala do trvalého užívání nemovitosti – pozemky tehdy označené jako parc. č. 428/14 o výměře 7 114 m² a parc. 428/17 o výměře 10 358 m² v katastrálním území P. Hospodářskou smlouvou ze dne 21. listopadu 1988 žalobkyně získala do trvalého užívání dále budovu na pozemku parc. č. 2031. Darovací smlouvou ze dne 15. srpna 1996 darovala Česká republika – Okresní úřad v Opavě žalovanému č. 1 nemovitosti – pozemek parc. č. 2031/1 – ostatní plocha, parc. č. 2031/2 – zastavěná plocha a nádvoří a stavbu – ostatní stavební objekt bez č. p. a č. ev. na pozemku parc. 2031/2 v katastrálním území P., obec Ostrava. Katastrální úřad v Ostravě vklad vlastnického práva nejprve zamítl s odůvodněním, že dárce nemá právo s nemovitostmi nakládat, neboť k nim bylo zřízení právo trvalého užívání, toto rozhodnutí však bylo soudem zrušeno s tím, že zřízení práva trvalého užívání neomezuje vlastníka nemovitosti – stát – v nakládání s takto zatíženým majetkem. Právní účinky vkladu vlastnického práva na základě darovací smlouvy nastaly ke dni 2. prosince 1996. Vlastníkem předmětných nemovitostí se tak stal žalovaný č. 1, aniž došlo ke zrušení práva trvalého užívání. Ve sporu o vyklizení předmětných nemovitostí vedeném mezi statutárním městem Ostrava jako žalobcem a TJ VD Start Ostrava – Poruba jako žalovaným bylo rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. července 2003, č. j. 57 Co 210/2003-66, rozhodnuto, že právo trvalého užívání žalobce nezaniklo žádným ze způsobů uvedených v § 70 hospodářského zákoníku. I po zrušení hospodářského zákoníku se vztahy trvalého užívání podle § 70 měly posuzovat podle dosavadních předpisů až do vydání zvláštního zákona, kterým se stal zákon č. 219/2000 Sb., na základě jehož § 59 odst. 1 se dosavadní vztahy trvalého užívání podle § 70 hospodářského zákoníku změnily na výpůjčku k 1. lednu 2001. Podle § 14 zákona č. 290/2002 Sb. dnem 1. ledna 2003 přešly do vlastnictví občanských sdružení působících v oblasti tělovýchovy a sportu sportovní zařízení, u kterých trvaly vztahy trvalého užívání nebo se změnily na výpůjčku, přičemž povinnost sepsat protokol o předání a převzetí majetku vyplývá z § 15 zákona č. 290/2002 Sb. Na základě uvedených ustanovení se žalobkyně k 1. lednu 2003 stala vlastníkem předmětných nemovitostí, přičemž požadovaný protokol je listinou, kterou žalobkyně potřebuje k provedení záznamu vlastnického práva do katastru nemovitostí ve smyslu § 15 odst. 3 zákona č. 290/2002 Sb. Žalovaní však se žalobkyní protokol nesepsali, v důsledku čehož nemohlo dojít k záznamu vlastnického práva žalobkyně do katastru nemovitostí. Žalobkyně proto má naléhavý právní zájem na určení svého vlastnického práva k předmětným nemovitostem, neboť bez takového rozhodnutí soudu nebude zapsáno její vlastnické právo a ona nebude moci jako vlastník s nemovitostmi nakládat. Žalobkyně se o nemovitosti jako jejich vlastník stará, tyto udržuje na vlastní náklady v dobrém technickém stavu, opravuje je apod. Tím, že není zapsána jako jejich vlastnice v katastru nemovitostí, mohou jí vzniknout problémy např. ve vztahu k finančnímu úřadu, kterému nemůže dokladovat správnost účtování ohledně těchto nemovitostí. Ze strany žalovaných byla patrná snaha zrušit trvalé užívání předmětných nemovitostí využitím „mezery v zákoně“ prostřednictvím darovací smlouvy, když v době jejího uzavření před přijetím zákona č. 219/2000 Sb. žalovaní věděli, že k předmětným nemovitostem je zřízeno právo trvalého užívání. Žalobkyně nesouhlasila s tím, že převodem vlastnického práva na nestátní subjekt došlo k zániku jejího práva trvalého užívání; opak by totiž znamenal, že právo trvalého užívání mající charakter téměř práva vlastnického by žalobkyně pozbyla v plném rozsahu na základě soukromoprávního úkonu. Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. února 2007, č. j. 59 C 86/2006-98, žalobu v celém rozsahu zamítl (výroky I. a II. rozsudku) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III. rozsudku). Vyšel ze zjištění, že vlastníkem předmětných nemovitostí je na základě darovací smlouvy ze dne 15. srpna 1996 uzavřené mezi Českou republikou jako dárce a žalovaným č. 1 jako obdarovaný právě žalovaný č. 1, a to od 2. prosince 1996. Na základě hospodářských smluv ze dne 8. března 1976 a 21. listopadu 1988 byly předmětné nemovitosti dány žalobkyni do trvalého užívání na základě § 70 hospodářského zákoníku. Podle § 876 odst. 1 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. listopadu 1992 vztahy trvalého užívání podle § 70 hospodářského zákoníku se posuzují podle dosavadních předpisů do doby vydání zvláštního zákona, kterým je zákon č. 219/2000 Sb. Ten sice v § 59 odst. 1 provedl transformaci dosavadních vztahů trvalého užívání vzniklých podle § 70 hospodářského zákoníku na výpůjčku podle § 659 a násl. občanského zákoníku, nicméně na souzenou věc nedopadá, protože se týká pouze majetku České republiky a upravuje jenom užívací vztahy k majetku České republiky. Žalobkyni sice svědčí právo výpůjčky, pouze však na základě analogické aplikace (§ 853 obč. zák.), a nemohlo dojít k transformaci na právo vlastnické. Protože zákon č. 219/2000 Sb. dopadá toliko na majetek státu, nemůže řešit právní vztahy majetku jiných subjektů (nemovitostí) nabytého v roce 1996. Nabývací titul žalovaného č. 1 je platný, a nelze tak do jeho majetkových poměrů zasahovat. Žalovaný č. 1 je ve věci pasivně legitimován, nicméně v užívání nemovitostí žalobkyni nebrání a ta je užívá k původnímu zřízenému účelu. Žalovaný č. 2 není vlastníkem předmětných nemovitostí, a nemůže být proto ani pasivně legitimován ve sporu. Z důvodu nedostatku věcné legitimace proto soud prvního stupně žalobu zamítl vůči žalovanému č. 2. Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 27. února 2008, č. j. 57 Co 548/2007-131, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I. rozsudku) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II. rozsudku). Odvolací soud se především zabýval posouzením naléhavého právního zájmu na žalobkyní po