22 Cdo 2724/2021 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2724/2021 citace  Právní věta:V řízení o relativní neúčinnosti vypořádání společného jmění manželů (§ 737 odst. 1 o. z.) není významné, že žalovaný nedlužný manžel projevil nesouhlas s dluhem vůči věřiteli bez zbytečného odkladu poté, co se o dluhu dozvěděl. V takovém případě může (bude-li vyslovena neúčinnost vypořádání společného jmění manželů) být ve vykonávacím řízení postižena celá masa společného jmění, avšak jen do výše, jíž by představoval podíl dlužníka, kdyby bylo společné jmění zrušeno a vypořádáno podle § 742 o. z. Uvedené skutečnosti lze uplatnit návrhem na (částečné) zastavení vykonávacího řízení (§ 262b o. s. ř., § 55 exekučního řádu). Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 5. 2022 Spisová značka:22 Cdo 2724/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.2724.2021.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Společné jmění manželů Dotčené předpisy:§ 737 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:24. 8. 2022 Publikováno ve sbírce pod číslem:14 / 2023 Anotace:Soud prvního stupně určil, že dohody o vypořádání SJM, uzavřené mezi žalovanou a jejím bývalým manželem, jsou vůči žalobkyni neúčinné. Vycházel z toho, že žalobkyně v řízení prokázala získání vykonatelného titulu pro pohledávku vůči společnosti O. a bývalému manželu žalované (rozsudek ve věci žaloby na vydání směnečného platebního rozkazu, kdy žalobkyně poskytla společnosti O. úvěr a bývalý manžel žalované podepsal dohodu o vyplnění blankosměnky jako avalista). Tuto vykonatelnou pohledávku však žalobkyně nemůže uspokojit z majetku společnosti O. ani z majetku bývalého manžela. Soud prvního stupně nepřihlédl k tomu, že žalovaná vyslovila s přijetím dluhu nesouhlas (§ 732 o. z.), protože dle jeho názoru nelze toto ustanovení v dané věci použít, neboť řeší danou problematiku až v rámci případného exekučního řízení. K odvolání žalované potvrdil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. K věci uvedl, že při posuzování toho, zda bylo dotčeno právo třetí osoby vypořádáním SJM ve smyslu § 737 o. z., je rozhodné, kdy dluh vznikl a zda lze pohledávku třetí osoby uspokojit z jiného majetku dlužícího manžela. Proto pro určení neúčinnosti vypořádání SJM nejsou rozhodné skutečnosti významné pro určení rozsahu postižení SJM dle § 732 o. z. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, na jehož základě se musel Nejvyšší soud vypořádat s otázkou, zda při rozhodování o relativní neúčinnosti vypořádání SJM má soud přihlížet k tomu, že dluh odpovídající právu třetí osoby vznikl manželu (dlužníkovi) bez souhlasu druhého z manželů (žalované), a ten nesouhlas projevil vůči věřiteli bez zbytečného odkladu poté, co se o dluhu dozvěděl (§ 732 o. z.), a proto může být SJM postiženo jen do výše, již by představoval podíl dlužníka, kdyby bylo SJM zrušeno a vypořádáno dle § 742 o. z. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2724/2021-315 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně I. i. F., IČO XY, se sídlem v XY, zastoupené Mgr. Markem Indrou, advokátem se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, proti žalované D. P., narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Robertem Pavlů, advokátem se sídlem v Praze, Karolinská 707/7, o určení neúčinnosti dohod o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 26 C 29/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2021, č. j. 16 Co 76/2021-290, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se domáhala určení neúčinnosti dohod o vypořádání společného jmění manželů („SJM“), které uzavřeli žalovaná a její bývalý manžel A.A.-K. 10. 11. 2016 a 3. 8. 2017. Žalobkyně u Městského soudu v Praze podala proti společnosti O. žalobu s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu. Uvedené společnosti žalobkyně poskytla úvěr ve výši 900 000 Kč; uzavřela s ní dohodu o vyplnění blankosměnky a A. A.-K. tuto dohodu podepsal jako avalista. Obě dohody o vypořádání společného jmění manželů ji zkracují v uspokojení její pohledávky ze smlouvy o úvěru. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Dluh A. A.-K. vůči žalobkyni vznikl přes její nesouhlas, šlo o výlučný dluh A. A.-K., nesouhlas s dluhem vůči žalobkyni (§ 732 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – „o. z.“) učinila ve vyjádření k žalobě, neboť až ze žaloby se o dluhu dozvěděla. Tvrdila, že – vzhledem k tomu, že vyslovila vůči žalobkyni jako věřitelce nesouhlas s dluhem podle § 732 o. z. - má se soud zabývat především otázkou, zda dluh nelze uspokojit z podílu, kterého by se dlužníkovi A. A.-K. dostalo při vypořádání podle § 742 o. z.; v kladném případě by vypořádáním SJM nebylo právo žalobkyně dotčeno. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout též pro rozpor s dobrými mravy. Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 10. 12. 2020, č. j. 26 C 29/2018-258, určil, že dohody o vypořádání společného jmění manželů ze dne 10. 11. 2016 (výrok I) a ze dne 3. 8. 2017 (výrok II), uzavřené mezi žalovanou a A. A.-K., jejím bývalým manželem, na základě které žalovaná získala do svého výlučného vlastnictví pozemky par. č. XY (jehož součástí je dům č. p. XY), par. č. XY, a par. č. XY, v katastrálním území XY, obci XY, jsou vůči žalobkyni právně neúčinné. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně „v průběhu řízení získala vydáním rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2018, č. j. 47 Cm 7/2018-18a (právní moc 23. 5. 2018 a vykonatelnost 29. 5. 2018), vykonatelný titul pro pohledávku ve výši 949 881,-Kč, ve výši 6 % úroku ročně z částky 949 881,- Kč od 7. 11. 2017 do zaplacení, ve výši 3 166,27 Kč a ve výši 47 949,- Kč za náklady řízení proti O. a A. A.-K. (§ 589 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.). Pohledávka vznikla v souvislosti se smlouvou o úvěru č. 797/2005 s datem vyhotovení listiny 9. 1. 2017 na částku 900 000,- Kč, kterou žalobkyně vyplatila na účet O. 13. 1. 2017 a kterou se O. zavázala splatit v 24 pravidelných splátkách počínaje dnem vyplacení finančních prostředků“. Žalobkyně v řízení prokázala, že vykonatelnou pohledávku nemůže uspokojit z majetku O., ani z majetku bývalého manžela žalované A. A.-K.; rozpor uplatnění nároku s dobrými mravy neshledal. K tomu, že žalovaná vyslovila s přijetím dluhu nesouhlas (§ 732 o. z.), nebylo možné podle soudu přihlédnout, neboť toto „ustanovení řeší problematiku, v jakém rozsahu bude možné postihnout majetek a to až v rámci případného exekučního řízení (jinak řečeno ve vazbě na procesní úpravu vykonávacího a exekučního řízení)“. Předpokladem relativní neúčinnosti dohody o vypořádání společného jmění je prokázání skutečnosti, že žalobkyně se nemůže uspokojit z majetku hlavních dlužníků, tj. společnosti O. či dřívějšího manžela žalované, a tudíž jsou vůči ní předmětné dohody neúčinné. K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30. 3. 2021, č. j. 16 Co 76/2021-290, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a II. potvrdil (výrok I), a ve výroku III. změnil co do výše náhrady nákladů, jinak potvrdil (výrok II). Rozhodl také o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III). V odvolacím řízení šlo o posouzení odvolací námitky, že soud má v řízení o odpůrčí žalobě podle § 737 odst. 1 o. z. přihlížet k tomu, že manžel dlužníka uplatnil vůči žalujícímu věřiteli nesouhlas se vznikem dluhu tížícího jeho manžela – dlužníka podle § 732 o. z. Tuto otázku odpověděl odvolací soud záporně. Uvedl, že § 737 odst. 1 o. z. upravuje „speciální odpůrčí žalobu“, čímž se způsob ochrany práv třetích osob vůči vypořádání SJM stává srovnatelný se způsobem ochrany třetích osob vůči právnímu jednání dlužníka prostřednictvím „obecné“ odpůrčí žaloby upravené v ustanovení § 589 a násl. o. z. „Podstatou obou odpůrčích žalob je možnost věřitele domáhat se uspokojení pohledávky z toho, co neúčinným postupem z dlužníkova majetku ušlo. Aby se věřitel mohl domáhat uspokojení pohledávky z ušlého majetku, musí se nejprve domoci určení neúčinnosti a až na základě vyhovujícího rozsudku může být tento majetek postižitelný ve vykonávacím řízení. Předpokladem úspěšnosti odpůrčí žaloby (obecné i speciální) je zjištění, že dlužník (povinný) nemá jiný majetek, ze kterého by se mohl věřitel uspokojit. Odpůrčí žaloba tedy sice umožnuje dosáhnout věřiteli uspokojení z ušlého majetku, zároveň ale nabyvatele tohoto majetku (manžela povinného) chrání tím, že brání účelovému vedení exekuce na tento majetek, pokud má povinný jiný