22 Cdo 2775/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2775/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 2. 2026 Spisová značka:22 Cdo 2775/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:22.CDO.2775.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nezbytná cesta (o. z.) Poučovací povinnost soudu Dotčené předpisy:§ 118a o. s. ř. ve znění od 01.01.2001 § 118b o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 § 1029 o. z. ve znění od 01.01.2014 § 1021 o. z. ve znění od 01.01.2014 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:11. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2775/2025-246 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové a ve věci žalobkyně MaximP s.r.o., IČO 06862861, se sídlem v Praze 4, Nad obcí I 2110/29, zastoupené JUDr. Jaromírem Štůskem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Jandova 185/6, proti žalované LUNA PLAST, a.s., IČO 25546945, se sídlem v Mělníku, Hořín 93, zastoupené JUDr. Mgr. Jiřím Kozákem, Ph.D., advokátem se sídlem v Mělníku, Jiráskova 236/10, o zřízení nezbytné cesty, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 16 C 211/2024, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2025, č. j. 28 Co 24/2025-215, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 5 021,50 Kč k rukám zástupce žalované JUDr. Mgr. Jiřího Kozáka, Ph. D., do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Mělníku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. 10. 2024, č. j. 16 C 211/2024-124, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované povolení nezbytné cesty formou zřízení věcného břemene služebnosti cesty přes pozemky parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, zapsaných na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území a obec XY, ve prospěch pozemku parc. č. XY, zapsaného na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území a obec XY, a to v rozsahu stanoveném v geometrickém plánu jako nedílné součásti rozsudku, spočívající v právu jezdit přes služebné pozemky jakýmikoli vozidly, a stanovení povinnosti žalobkyni zaplatit žalované úplatu za povolení nezbytné cesty do třiceti dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 2. Dospěl k závěru, že si žalobkyně způsobila nedostatek spojení s veřejnou komunikací z hrubé nedbalosti. 3. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 7. 5. 2025, č. j. 28 Co 24/2025-215, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). 4. Oproti soudu prvního stupně učinil závěr, že žalobě o povolení nezbytné cesty nelze vyhovět, neboť žalobkyní sledovaného cíle lze dosáhnout právem vstupu podle § 1021 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). II. Dovolání žalobkyně a vyjádření žalované 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně (dále i „dovolatelka“) včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání dovozuje z toho, že se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu i Ústavního soudu při posouzení následujících právních otázek: a) „zda je třeba poučit žalobkyni podle ustanovení § 118a o. s. ř. v rámci doplnění jejího tvrzení a důkazních návrhů ve vztahu k zamýšlené výstavbě na pozemku ve vlastnictví žalobkyně.“ 6. Žalobkyně namítá, že jí odvolací soud vytknul nedostatek tvrzení a důkazů k zamýšlené výstavbě na jejím pozemku, aniž by ji poučil ve smyslu § 118a odst. 2 o. s. ř. o tom, že tvrzení a důkazy předestřené v řízení nebyly dostačující k učinění závěru, co konkrétně hodlá žalobkyně na předmětném pozemku stavět. Podle žalobkyně tak odvolací soud rozhodl na základě nedostatečných skutkových zjištění, neboť otázka výstavby na pozemku nebyla v průběhu řízení před nalézacími soudy vůbec řešena. b) „za jakých podmínek lze rozhodnout v odvolacím řízení na základě jiného právního posouzení, než jaké měl soud prvního stupně.“ 7. I v souvislosti s touto právní otázkou žalobkyně odvolacímu soudu vytýká, že k odlišnému právnímu posouzení neměl dostatek skutkových zjištění. c) „zda lze povolit nezbytnou cestu za účelem užívání zamýšlené, doposud nerealizované stavby.“ 8. Rovněž ohledně této právní otázky, kterou odvolací soud posoudil tak, že nezbytnou cestu v takovém případě povolit nelze, se žalobkyně domnívá, že odvolací soud neměl dostatek podkladů (skutkových zjištění) k tomu, aby o ní mohl kvalifikovaně rozhodnout. 9. Dále žalobkyně tvrdí, že bylo rozhodnutím odvolacího soudu zasaženo do jejích ústavně zaručených práv na spravedlivý proces a byla jí odňata možnost uplatnit řádně námitky k novému právnímu názoru odvolacího soudu ohledně aplikace § 1021 o. z. 10. Poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. 23 Cdo 472/2019 ze dne 27. 11. 2019, rozsudek sp. zn. 32 Cdo 3295/2017 ze dne 20. 2. 2018, rozsudek sp. zn. 22 Cdo 4646/2008 ze dne 31. 3. 2011, rozsudek sp. zn. 32 Cdo 2911/2016, ze dne 26. 6. 2018) a Ústavního soudu (rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 233/17 ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. II. ÚS 3257/21 ze dne 13. 6. 2022, sp. zn. III. ÚS 1472/23 ze dne 11. 1. 2024, sp. zn. IV. ÚS 233/17 ze dne 27. 2. 2018). 11. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil, a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 12. Žalovaná považuje rozsudek odvolacího soudu za správný a námitky žalobkyně za nedůvodné. Podrobně vysvětlila, že soud není povinen účastníky řízení poučovat vícekrát, a také, že odvolací soud žalovanou na možný odlišný právní názor upozornil. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud dovolání žalobkyně zamítl. III. Přípustnost dovolání 13. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 14. Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. III. A. K námitce nedostatečného poučení podle § 118a o. s. ř. „zda je třeba poučit žalobkyni podle ustanovení § 118a o. s. ř. v rámci doplnění jejího tvrzení a důkazních návrhů ve vztahu k zamýšlené výstavbě na pozemku ve vlastnictví žalobkyně.“ 15. Jestliže žaloba byla zamítnuta (nebo obrana proti ní neobstála) nikoli proto, že by účastníci neunesli důkazní břemeno, ale na základě zjištěného skutkového stavu, není žádného důvodu, aby soud postupoval podle § 118a o. s. ř. Postup podle § 118a o. s. ř. přichází v úvahu jen tehdy, jestliže účastníky uvedená tvrzení a navržené (případně i nenavržené, ale provedené) důkazy nepostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci (z judikatury Nejvyššího soudu srovnej např. usnesení ze dne 27. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 121/2003, rozsudek ze dne 25. 5. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2335/2005, či usnesení ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2251/2011). Jinými slovy řečeno, k porušení poučovací povinnosti podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. by mohlo dojít toliko za předpokladu, že by soud v rámci zjišťování skutkového stavu dospěl k závěru, že určitá rozhodná skutečnost nebyla do řízení vnesena nebo že se určité tvrzení nepodařilo prokázat a ani vyvrátit (nastal stav non liquet), pročež soud rozhodl podle pravidel pro dělení důkazního břemene; pokud tomu tak není a soud rozhodne na základě zjištěného skutkového stavu, není ani žádného důvodu pro postup soudu podle § 118a o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2063/2019). 16. Tyto závěry jsou zcela použitelné pro daný případ, v rámci kterého byl skutkový stav provedenými důkazy objasněn a k zamítnutí žaloby odvolacím soudem ne