22 Cdo 3071/2024 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3071/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 1. 2025 Spisová značka:22 Cdo 3071/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.3071.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Řízení u odvolacího soudu Dotčené předpisy:§ 1000 o. z. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:26. 2. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3071/2024-269 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce V. M., zastoupeného JUDr. Dagmar Říhovou, advokátkou se sídlem v Příbrami, ul. 28. října 184, proti žalovaným 1) M. S. a 2) N. S., zastoupeným Mgr. Martinem Dolečkem, advokátem se sídlem v Praze, Na Strži 2102/61a, o zaplacení 130 050 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 18 C 317/2022, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2024, č. j. 23 Co 73/2024-238, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2024, č. j. 23 Co 73/2024-238, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Berouně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 12. 2023, č. j. 18 C 317/2022-185, rozhodl, že žalovaní jsou povinni do tří dnů od právní moci rozsudku společně a nerozdílně uhradit žalobci 52 061 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 20. 9. 2022 do zaplacení (výrok I). Žalobu, aby byli žalovaní povinni uhradit žalobci dalších 77 989 Kč s týmž úrokem, zamítl (výrok II). Dále žalovaným uložil povinnost nahradit náklady řízení žalobce (výrok III) a oběma sporným stranám zaplatit České republice náhradu nákladů za znalecký posudek (výroky IV a V) ve výši specifikované usnesením soudu prvního stupně ze dne 29. 2. 2024, č. j. 18 C 317/2022-204. 2. Soud prvního stupně uložil žalovaným povinnost uhradit částku z titulu bezdůvodného obohacení se na úkor žalobce za bezplatné užívání jeho spoluvlastnického podílu. Z provedeného dokazování vzal za prokázáno, že žalovaní spolu se žalobcem uzavřeli 19. 2. 2021 kupní smlouvu, na jejímž základě se žalobce zavázal žalovaným převést svůj spoluvlastnický podíl o velikosti 1/4 na nemovitostech v XY, konkrétně šlo o pozemek parc. č. XY, jehož součástí je rodinný dům č. p. XY, a zahradu parc. č. XY (dále též „předmětné nemovitosti“ nebo jen „nemovitosti“). Součástí smlouvy bylo ujednání, že žalovaní „jsou oprávněni převáděné nemovitosti užívat ode dne 25. 2. 2021. Prodávající se zavazuje předávané nemovitosti vyklidit a vyklizené předat kupujícím nejpozději dne 25. 2. 2021.“ Kupní cena měla být uložena v advokátní úschově, z níž měla být prodávajícímu vyplacena v případě vkladu vlastnického práva k nemovitostem ve prospěch žalovaných s tím, že nenastanou-li podmínky pro výplatu do 6 měsíců od uložení, vrátí advokát kupní cenu zpět na účty žalovaných. Pro případ pravomocného zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva k nemovitostem do katastru se účastníci zavázali o předmětu této smlouvy uzavřít novou kupní smlouvu za respektování všech smluvních ujednání původní smlouvy, a to nejpozději do 30 dnů. 3. K zamítnutí návrhu na vklad skutečně došlo 20. 4. 2021. Důvodem bylo předběžné opatření vydané Okresním soudem v Berouně v průběhu vkladového řízení, které žalobci zakazovalo s jeho spoluvlastnickým podílem nakládat. Bývalá přítelkyně žalobce (původní vlastnice zbylých 3/4 nemovitostí) totiž zahájila s žalobcem spor o vrácení 1/4 podílu na předmětných nemovitostech, který žalobci v minulosti darovala. Do pravomocného zamítnutí žaloby na vrácení daru ze dne 23. 3. 2022 tak žalobce nemohl se svým spoluvlastnickým podílem k nemovitostem nakládat. Vzhledem k tomu, že v šestiměsíční lhůtě nebyl uskutečněn vklad vlastnického práva ve prospěch žalovaných, byla žalovaným 7. 9. 2021 vrácena kupní cena z advokátní úschovy. V návaznosti na následné zamítnutí žaloby na vrácení daru (v důsledku čehož odpadla překážka pro nakládání s podílem žalobce) uzavřeli 2. 6. 2022 žalovaní se žalobcem novou kupní smlouvu ohledně jeho podílu na nemovitostech, na jejímž základě již bylo jejich vlastnické právo do katastru úspěšně vloženo. 4. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v období od 20. 8. 2021 (uplynutí 6 měsíců od uložení kupní ceny do advokátní úschovy) do 2. 6. 2022 (uzavření nové kupní smlouvy) žalovaní bezplatně užívali podíl žalobce o velikosti 1/4 na nemovitostech po odpadnutí právního důvodu, jímž byla smlouva o výpůjčce, a tím se na jeho úkor bezdůvodně obohatili. Vyšel z toho, že nečinnost smluvních stran v mezidobí do uzavření nové smlouvy je potřeba posoudit podle § 1747 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), podle něhož se má za to, že u bezúplatné smlouvy se dlužník chtěl zavázat spíše méně než více. Soud neměl za osvědčené, že by žalobce zamýšlel přenechat žalovaným nemovitosti do užívání na dobu delší než 6 měsíců, proto uzavřel, že se chtěl zavázat spíše méně a právní titul pro bezplatné užívání žalovaných odpadl. 5. K odvolání žalovaných Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 28. 5. 2024, č. j. 23 Co 73/2024-238, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích I, III, IV a V (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). 6. Odvolací soud dospěl na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně k jinému právnímu posouzení věci. Žalovaní se podle něj chopili držby vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu žalobce, neboť se ho měli ujmout jako vlastníci. Domníval se, že bylo namístě aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, upravující vzájemné nároky mezi držitelem nemovitosti a vlastníkem, konkrétně § 996 až 999 o. z. pro případ poctivých držitelů, nebo § 1000 a 1001 o. z. v případě, že by šlo o nepoctivé držitele. Částku, kterou jsou žalovaní podle něj povinni zaplatit za užívání nemovitostí v mezidobí od zamítnutí vkladu do katastru do uzavření nové kupní smlouvy, opřel o nárok vyplývající z § 1000 o. z., který stanoví, že nepoctiví držitelé jsou povinni vydat veškerý užitek, který držbou nabyli. 7. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Přípustnost ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) vymezili tak, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla uceleně vyřešena, a otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího i Ústavního soudu. Domnívali se, že napadený rozsudek ve výroku I spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolací soud podle nich nesprávně vyložil aplikované právní normy, které současně nesprávně aplikoval na zjištěný skutkový stav, jelikož nárok žalobce přiznal jako „náhradu zisku z držby nepoctivých držitelů“. 8. K otázce hmotného práva dovolatelé uvedli, že napadený rozsudek spočíval na nesprávném právním posouzení první kupní smlouvy. Dovolatelé považovali za klíčové posoudit, zda tato smlouva byla dostatečným právním titulem pro bezplatné užívání podílu na nemovitostech, či nikoli. Domnívali se, že vzhledem k nesporné vůli obou stran uzavřít pro případ nezdaru shodnou smlouvu se stejnými podmínkami a dovršit převedení nemovitostí na dovolatele, neodpadl právní důvod pro bezplatné užívání převáděného podílu z této smlouvy ani po zamítavém rozhodnutí katastrálního úřadu. Posouzení takové situace uceleně v judikatuře dovolacího soudu nenašli, proto se domnívali, že se jedná o otázku dosud neřešenou, kterou by bylo třeba posoudit jinak, než ji posoudil odvolací soud. 9. Zdůraznili, že se nemohou ztotožnit s posouzením odvolacího soudu, že se měli chopit držby vlastnického práva k podílu na nemovitostech. Žalovaní si byli vědomi toho, že na ně nepřešlo vlastnické právo a že podíl na nemovitosti užívají na základě kupní smlouvy přiznávající jim do „přepisu práva v katastru“ pouze užívací právo k nemovitostem. Držbu vlastnického práva po celou dobu řízení nikdo netvrdil. Závěr odvolacího soudu tak považují za nesprávný a neodpovídající zjištěnému skutkovému stavu. 10. S právním posouzením odvolacího soudu souvisí také druhá námitka dovolatelů týkající se procesního práva. Dovolatelé odvolacímu soudu vytkli, že zcela zásadně porušil zásadu předvídatelnosti soudního rozhodnutí. Upozornili, že v souladu s judikaturou Ústavního i dovolacího soudu je za překvapivé (nepředvídatelné) považováno takové rozhodnutí, jež z pohledu předcházejícího řízení originálním způsobem posuzuje rozhodovanou věc a jehož přijetím je účastník řízení zbaven možnosti skutkově a právně argumentovat (uvedli např. nález