22 Cdo 3253/2024 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3253/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 2. 2025 Spisová značka:22 Cdo 3253/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.3253.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vedlejší účastník Nezbytná cesta (o. z.) Dotčené předpisy:§ 93 odst. 1 o. s. ř. § 1029 o. z. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:18. 3. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3253/2024-210 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobců a) D. K., b) J. V., c) M. M., d) M. M., e) Z. L., f) L. L., g) B. L., h) J. L., ch) L. Š. a i) J. R., všech zastoupených Mgr. Pavlem Datinským, advokátem se sídlem v Brně, Čechyňská 419/14a, proti žalovanému J. Ř., zastoupenému Mgr. Liborem Knotem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Záhumení II 354, o zřízení služebnosti nezbytné cesty, o vstupu vedlejšího účastníka na straně žalované, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 10 C 22/2022, o dovolání D. S., zastoupené Mgr. Janem Hrabcem, advokátem se sídlem v Praze, Jablonského 640/2, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 4. 2024, č. j. 11 Co 74/2024-189, takto: Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 4. 2024, č. j. 11 Co 74/2024-189, se mění tak, že se usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 20. 2. 2024, č. j.10 C 22/2022 -171, mění tak, že soud připouští, aby do řízení na straně žalovaného přistoupila jako vedlejší účastnice D. S. Odůvodnění: 1. Okresní soud ve Vsetíně (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 20. 2. 2024, č. j. 10 C 22/2022-171, nepřipustil, aby do řízení na straně žalovaného přistoupila jako vedlejší účastnice D. S. 2. Žalobci se v této věci domáhají zřízení služebností nezbytné cesty přes pozemky žalovaného parc. č. XY a XY v k. ú. XY. Podáním doručeným soudu dne 19. 1. 2024 se vstupu do řízení jako vedlejší účastnice na straně žalovaného domáhala D. S. Uvedla, že je vlastnicí pozemků parc. č. XY, XY, XY, XY a XY, vše v k. ú. XY. Tyto pozemky sousedí s pozemky žalobců e) a f), přičemž „břemena, kterými tito žalobci navrhují pozemek žalovaného zatížit (břemeno ‚A‘ a břemeno ‚B‘) jsou umístěna tak, že se kryjí s přístupovou cestou,“ kterou k přístupu ke svým pozemkům užívá také ona. 3. Se vstupem D. S. vyjádřili všichni žalobci nesouhlas. 4. Soud prvního stupně neshledal právní zájem D. S. na výsledku řízení, neboť jí nenáleží vlastnická ani jiná práva k pozemkům, které mají být služebnostmi zatíženy, či v jejichž prospěch mají být služebnosti zřízeny. Současně však uvedl, že „z jejího podání je patrno, že pozemek J. Ř. užívá jako přístupovou cestu ke svým nemovitostem, a to i v místech, která navrhují ke zřízení služebností (břemen) ve svůj prospěch žalobci L. L. a Z. L.“ Přesto uzavřel, že tato okolnost nezakládá právní zájem D. S. na výsledku řízení; rovněž nelze shledat ani prvek hospodárnosti řízení a ochrany zájmů procesní strany, kterou má vedlejší účastnice podporovat. Výsledek řízení nemůže mít vliv na obsah či rozsah práv a povinností D. S. 5. K odvolání D. S. Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 22. 4. 2024, č. j. 11 Co 74/2024-189, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. 6. V odvolání dále D. S. poukazovala na to, že má sjednáno obligační právo volného přístupu ke svým nemovitostem. Žalobci naproti tomu žádají zřízení služebností, jež pozemky žalovaného zatíží nepřiměřeně. Z toho důvodu jí může být mj. ztížen přístup k jejím pozemkům. 7. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, přičemž konstatoval, že D. S. má dle vlastního vyjádření neformálně sjednáno právo chůze po pozemku ve vlastnictví žalovaného. Uvedl, že argumentace v dovolání je zopakováním argumentů obsažených v podání ze dne 19. 1. 2024. Uzavřel, že D. S. nevysvětlila, jakým způsobem by mohlo být její právo přístupu k nemovitostem ohroženo věcným právem žalobců, přičemž „obava, že žalobci mohou bránit ve výkonu jejího obligačního práva na pozemku žalovaného, je pouhou spekulací, z níž nelze právní zájem D. S. na výsledku řízení dovodit.“ 8. Proti usnesení odvolacího soudu podala D. S. (dále jen „dovolatelka“) dovolání. Jeho přípustnost ve smyslu § 237 zákona č. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a sice zda je dán právní zájem osoby s obligačním právem k pozemku, ke kterému má být soudem zřízena služebnost nezbytné cesty, na výsledku takového řízení. Uvedla, že výsledek řízení může mít vliv na obsah či rozsah jejích práv a povinností. Její vstup do řízení může zabránit sporu se žalovaným, bude-li zjištěno, že obligační právo je pro přístup dostačující. Z toho důvodu chce též žalovaného v řízení podpořit. Fakt, že má se žalovaným sjednáno právo volného přístupu přes jeho pozemek, které zahrnuje též právo příjezdu motorovými vozidly, potvrdil sám žalovaný. Rovněž poukázala na to, že žalobci e) a f) již přístup ke svým pozemkům zajištěn mají. Stran právního zájmu odkázala na závěry uvedené v nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2004, sp. zn. I. ÚS 553/03. Existence obligačního práva může její právní zájem založit, pročež odvolací soud nesprávným právním posouzením podmínky vstupu do řízení zpřísnil. Dále odkázala na § 1030 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) a na komentářovou literaturu, která se zabývala problematikou náhrady obligačně oprávněné osobě v důsledku zřízení práva nezbytné cesty. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu změnil tak, že soud připouští, aby do řízení na straně žalovaného přistoupila jako vedlejší účastnice D. S. 9. Žalovaný se ztotožnil s argumentací dovolatelky a shodně navrhl, aby bylo napadené usnesení odvolacího soudu změněno tak, že se připouští vstup dovolatelky do řízení jako vedlejší účastnice na straně žalovaného. 10. Žalobci a) – f) navrhli, aby bylo dovolání zamítnuto. 11. Žalobci g) – i) navrhli, aby bylo dovolání odmítnuto, resp. zamítnuto. 12. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 13. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 14. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (§ 242 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). 15. Přípustnost dovolání a zároveň i jeho důvodnost je založena tím, že napadené rozhodnutí závisí na otázce existence právního zájmu osoby s obligačním právem k pozemku, ke kterému má být soudem zřízena služebnost nezbytné cesty, na výsledku řízení, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. 16. Podle § 93 odst. 1 o. s. ř. jako vedlejší účastník může se vedle žalobce nebo žalovaného zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku. 17. Předpokladem přípustnosti vedlejšího účastenství je právní zájem vedlejšího účastníka na výsledku sporu, tedy na vítězství ve sporu u účastníka, k němuž přistoupil. Pojem „právní zájem na výsledku řízení“ není v občanském soudním řádu (zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů) nijak blíže specifikován, neboť zákonodárce ponechává na úvaze soudu v každém konkrétním případě, jak jej vyloží a aplikuje (viz usnesení Ústav