22 Cdo 3845/2020 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3845/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 2. 2021 Spisová značka:22 Cdo 3845/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:22.CDO.3845.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Věcná břemena Dotčené předpisy:§ 30a odst. 3 předpisu č. 49/1997Sb. § 1299 odst. 2 o. z. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:11. 5. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 907/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3845/2020-815 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně I. Z., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, Na Flusárně 168, proti žalované Letišti Příbram, s. r. o., IČO 27421821, se sídlem v Drásově, Skalka 39, zastoupené JUDr. Jaroslavou Žákovou, advokátkou se sídlem v Příbrami, Komenského náměstí 289, o zrušení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 12 C 192/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2020, č. j. 27 Co 326/2019-687, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalované JUDr. Jaroslavy Žákové. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.): Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 5. 12. 2012, č. j. 13 C 37/2012-68, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2013, č. j. 31 Co 50/2013-178, zřídil ve prospěch žalované na pozemcích žalobkyně věcné břemeno provozování letiště podle § 30a zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (dále též jen „ZCL“); žalobkyně se nyní domáhá jeho zrušení podle § 1299 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“). Tvrdí, že došlo k trvalé změně poměrů, která vyvolává hrubý nepoměr mezi zatížením pozemků žalobkyně a výhodou žalované. Bylo totiž rozhodnuto o odstranění stavby vzletové a přistávací dráhy, a na základě pravomocného rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2011, č. j. 25 Co 501/2010-206, byl nařízen výkon rozhodnutí (dovolání proti tomuto rozhodnutí bylo zamítnuto, odmítnuta byla rovněž následná ústavní stížnost). Odstraněním stavby vzletové a přistávací dráhy existence věcného břemene ve prospěch žalované ztratí opodstatnění. Okresní soud v Příbrami („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 8. 2019, č. j. 12 C 192/2018-587, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zrušení věcného břemena provozování letiště zřízeného rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 5. 12. 2012, č. j. 13 C 37/2012-78, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2014, č. j. 31 Co 50/2013-178, ve prospěch žalované k pozemkům žalobkyně, a to k pozemkům p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY a p. č. XY, všechny pozemky zapsané v Katastru nemovitostí na LV XY pro Obec XY, KÚ XY, Katastrální pracoviště XY. Rozhodl rovněž o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 11. 6. 2020, č. j. 27 Co 326/2019-687, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. K možnosti aplikace § 1299 odst. 2 o. z. na zrušení věcného břemene, založeného § 30a ZCL, uvedl: „Novelou zákona o civilním letectví č. 301/2009 Sb., bylo s účinností od 1. 1. 2010 nově zařazeno ustanovení § 30a, ve kterém je samostatně a komplexně upraven vznik, zánik a zrušení věcného břemene pro provozování letiště k letištnímu pozemku, na němž se nachází letiště, nebo jeho část, které existovaly ke dni 31. prosince 2009. Nejen z textu ustanovení § 30a odst. 3 zákona o civilním letectví, který taxativně vyjmenovává důvody pro zrušení věcného břemene soudem, ale i smyslu a účelu této speciální zákonné úpravy nelze dovodit, že by bylo možné vedle ní aplikovat na takto zřízená věcná břemena i obecná ustanovení občanského zákoníku o zrušení věcných břemen, resp. služebností (srov. § 151p odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, resp. § 1299 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014). Pokud by zákonodárce měl v úmyslu umožnit zrušení těchto věcných břemen z obecného důvodu trvalé změny poměru mezi služebnou a panující věcí, či oprávněnou osobou, neměl by důvod vyjmenovávat v § 30a odst. 3 zákona o civilním letectví důvody, které by jinak byly pod tento obecný důvod podřaditelné.“ Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalobkyně (dovolatelka) dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“). Tvrdí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení tří otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (důvody pro odročení jednání, trvalá změna poměrů daná zánikem veřejného zájmu na provozování letiště a odstraněním vzletové a přistávací dráhy – dovolatelkou označené jako otázky „III, IV a VI“), a dále na vyřešení otázky, která „má být dovolacím soudem posouzena jinak“ (užití obecných ustanovení občanského zákoníku o zániku služebností na věcné břemeno provozování letiště podle zákona o civilním letectví – dovolatelkou označená jako otázka „V“). Jako dovolací důvod uplatňuje nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Obsah všech rozhodnutí ve věci, obsah dovolání i vyjádření k němu je účastníkům znám, proto na ně dovolací soud v podrobnostech pro stručnost odkazuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Dovolání není přípustné. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatelka domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatelka uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. K důvodům pro zrušení věcného břemen provozování letiště: Odvolací soud založil napadené rozhodnutí na závěru, že obecná ustanovení o zániku věcných břemen upravená v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku (o. z.) se na zrušení věcného břemene letiště nepoužijí, neboť zákon o civilním letectví obsahuje vlastní - speciální - úpravu zrušení věcného břemene provozování letiště (§ 30a odst. 3 ZCL). Protože naplnění některého z důvodů pro zrušení věcného břemene provozování letiště uvedených v § 30a odst. 3 ZCL dovolatelka netvrdila, uzavřel, že žalobě nelze vyhovět. S takovým závěrem dovolatelka nesouhlasí (čl. V dovolání). Má-li však být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelů) dovolací soud odchýlit (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Z obsahu dovolání se podává, že právní otázka, na níž napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí, a to možnost aplikace obecných ustanovení k zániku věcných břemen podle občanského zákoníku na věcné břemeno provozování letiště, má být dovolacím soudem posouzena jinak, než jak tuto otázku posoudil odvolací soud. Toto samo o sobě však není řádným vymezením předpokladu přípustnosti dovolání, neboť žádost dovolatelky, podle níž má být dovolacím soudem právní otázka posouzena jinak, neodpovídá požadavku § 237 o. s. ř., aby dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak (srov. usnesení Nejvyššího