22 Cdo 3859/2017 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3859/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 10. 2017 Spisová značka:22 Cdo 3859/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:22.CDO.3859.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Sousedská práva Dotčené předpisy:§ 1013 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 1. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3859/2017-220 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobců: a) J. Š. a b) Z. Š., zastoupených Mgr. Marcelou Ducháčovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Orlická 163/18, proti žalované S. G., zastoupené JUDr. Milošem Tuháčkem, advokátem se sídlem v Táboře, Převrátilská 330/15, o zdržení se zásahu do vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 12 C 5/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. února 2017, č. j. 25 Co 21/2017-197, takto: I. Dovolání proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. února 2017, č. j. 25 Co 21/2017-197, se odmítá. II. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. února 2017, č. j. 25 Co 21/2017-197, se ve výrocích II. a III. ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. 9. 2016, č. j. 12 C 5/2015-169, připustil změnu žaloby tak, že „žalovaná je povinna zdržet se zásahu do vlastnického práva žalobců k pozemkové parcele stíněním, které působí smrk ztepilý rostoucí na pozemkové parcele při hranici s pozemkovou parcelou, vše v obci H. K. a katastrálním území S. D.“ (výrok I.), uložil žalované povinnost zdržet se zásahu do vlastnického práva žalobců k pozemkové parcele stíněním, které působí smrk ztepilý rostoucí na pozemkové parcele při hranici s pozemkovou parcelou, vše v obci H. K. a k. ú. S. D. (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV.). Soud prvního stupně zdůraznil, že po změně žaloby je nutné nárok na zdržení se stínění posoudit podle § 1013 odst. 1 občanského zákoníku. Vyhovění tomuto nároku nebrání stanovisko odboru životního prostředí, které nedoporučuje kácení či zásahy do stromu, ani skutečnost, že čl. 4.3.5 ČSN 734301 stanovuje minimální míru oslunění, když zdůraznil, že poskytnutí ochrany podle § 1013 odst. 1 občanského zákoníku je do značné míry věcí soudcovského uvážení, přičemž veřejnoprávní předpisy mají při posuzování, zda jde o imisi relevantní podle soukromého práva, pomocnou roli. Účastníci jsou vlastníky sousedních rodinných domů nacházejících se v zástavbě rodinných domů, přičemž pozemek žalobců je zahradou obdélníkového tvaru a sousedí se zahradou žalované; smrk ztepilý na pozemku žalované se nachází v blízkosti společné hranice, dosahuje výšky 18,6 m, největší průměr koruny má ve výšce 2,6 m a činí 12,8 m, do výšky 2,6 m jsou větve stromu směřující na pozemek žalobců ořezány, ostatní větve rostoucí směrem k pozemku žalobců na něj přesahují. Smrk ztepilý je zcela zdravý, pravidelně rostlý strom, jehož obvod kmene ve výšce 130 cm dosahuje 199 cm. Strom žalované velmi významně vybočuje z mezí přiměřených místním poměrům, neboť se jedná o úzkou zástavbu rodinných domů, kde vzrostlý strom výše popsaných parametrů není vegetací, která se v obdobných zástavbách vyskytuje. Na zahrady u rodinných domků lze sice vysazovat smrky ztepilé, nelze však připustit, aby rostly do takových rozměrů v oblasti husté zástavby rodinnými domky, navíc v blízkosti sousedního pozemku, kde podstatným způsobem stíní. Soud prvního stupně při zvažování prospěšnosti stromu a společenských důsledků zákazu imise a zájmu žalobců na nerušeném užívání jejich pozemku zdůraznil, že pokácením stromu či jeho značným odvětvením dojde k znehodnocení jeho ekologického a estetického významu, tento společenský důsledek však není nevratný, protože strom lze nahradit vysázením jiných dřevin dále od pozemku žalobců. Rozhodující je, že žalobci jsou vlivem stromu podstatným způsobem omezováni ve výkonu svého vlastnického práva, když současná doba oslunění činí 1585 až 2373 hodin za rok a odstraněním stromu by došlo k jejímu prodloužení na 2692 až 3270 hodin za rok. Během vegetačního období je současná doba oslunění 756 až 1799 hodin a odstraněním smrku by došlo k jejímu prodloužení na 1749 až 2203 hodin. Strom svým stíněním zkracuje možnou dobu oslunění za celý rok o 7–24 % a za vegetační dobu o 10–32 %. Lze rovněž předpokládat, že dalším růstem stromu se bude míra stínění zvyšovat. Žalobci zahradu užívají obvyklým způsobem k pěstování rostlin, zahrada není natolik rozlehlá k tomu, aby mohla být využívána více způsoby a snesla zastínění smrkem ztepilým. Žalobci by byli povinni snášet stínění z obyčejného, normálního užívání pozemku žalované, např. nižších stromů, či stromů vysázených dále od pozemku žalobců v míře nepodstatné, kterou lze vymezit snížením doby oslunění za celý rok do 10 %. Uzavřel tak, že stín smrku ztepilého v míře nepřiměřené místním poměrům podstatně omezuje obvyklé užívání pozemků žalobců. K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 23. 2. 2017, č. j. 25 Co 21/2017-197, odvolání proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně odmítl (výrok I.), rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II., III. a IV. potvrdil (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Zdůraznil, že soud prvního stupně provedl dostatečné a odpovídající důkazy, z nichž zjistil správný skutkový stav věci a podřadil jej i pod odpovídající ustanovení občanského zákoníku, pročež jeho závěry sdílel a pokládal za správné i spravedlivé, aby se žalovaná zdržela stínění smrkem ztepilým na pozemek žalobců. K odvolacím námitkám pak uvedl, že z ničeho nevyplývá, že motivem žaloby by byla například šikana žalované a snaha o její poškození. Žalobci se již řadu let domáhají na žalované zvýšení oslunění. Výměra jejich pozemku není značná, jen 290 m2, pozemek má obdélníkový tvar a jižně orientovaný sousední pozemek žalované značně snižuje dobu slunečných paprsků na něj dopadajících. Znalec jasně stanovil, že smrk ztepilý zkracuje dobu oslunění především za vegetační dobu až o 32 %. Uzavřel, že jde již o nepřiměřenou míru zastínění pozemku žalobců. Jedná se o lokalitu rodinných domů v zastavěné části obce a i ze snímků pořízených znalcem vyplývá, že růst takových dřevin není v této části obce obvyklý. I když obtěžování stínem nepřekračuje limity (normu) pro zastínění, překračuje míru přiměřenou poměrům a nelze ji dále tolerovat. Ochrana poskytovaná v sousedských vztazích právům vlastníka věci jedné nesmí být v rozporu se spravedlivou ochranou práv vlastníka věci druhé. Žalovaná má ještě jeden jehličnan a nic jí nebrání, aby si vysadila další strom dále od společné hranice na druhé straně parcely. Odvolací soud rovněž poukázal na úpravu obsaženou v § 1017 občanského zákoníku, rovněž zdůraznil, že imisní ochrana je nezávislá na správních normách, takže i v případě, že omezování nepřekračuje meze stanovené správním předpisem (normou), může přesahovat stínění míru přiměřenou místním poměrům a podstatně omezovat obvyklé užívání pozemku. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 občanského soudního řádu, neboť odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Závěr odvolacího soudu stran obtěžování stínem nad míru přiměřenou místním poměrům je zjevně nepřiměřený vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu. Podle znaleckého posudku zpracovaného doc. Ing. Janem Kaňkou míra zastínění pozemku žalobců, které působí smrk ztepilý ve vlastnictví žalované, nepřekračuje limit, takže oslunění pozemku žalobců je zachováno v souladu s příslušnou ČSN 734301 „Obytné budovy“. Pozemek žalobců je v souladu s touto normou způsobilý k využití pro rekreaci uživatelů obytného domu například i formou zájmové činnosti zaměřené na pěstování rostlin. I když judikatura připouští vyhovění žalobě i při nepřekračování správních norem, za dané situace by mohlo být žalobě vyhověno jen tehdy, když by závěr o nepřiměřenosti místním poměrům byl přesvědčivě odůvodněn. Poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1296/2008, 22 Cdo 1312/2013 a 22 Cdo 296/2011, v nichž byl skutkový stav zásadně odlišný od tohoto případu. Nelze odhlédnout od hlavního účelu, k němuž mají zahrady u rodinných domků sloužit, zda k rekreaci nebo převážně k zemědělským účelům; ostatně pozemek žalobců je evidován jako zahrada, nikoliv jako vinice,