22 Cdo 3929/2010 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3929/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 12. 2010 Spisová značka:22 Cdo 3929/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.3929.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Podílové spoluvlastnictví Dotčené předpisy:§ 141 obč. zák. § 142 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:29. 12. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3929/2010 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce P. M., zastoupeného JUDr. Vlastimilem Burešem, advokátem se sídlem v Mostech u Jablunkova, Šance 13, proti žalovaným 1) F. M., a 2) A. M., zastoupeným Mgr. Markem Ježkem, advokátem se sídlem v Českém Těšíně, Tovární 1707/33, o uložení povinnosti strpět provedení stavebních prací, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 13 C 365/97, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. ledna 2010, č. j. 8 Co 692/2009-298, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. ledna 2010, č. j. 8 Co 692/2009-298, a rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 5. března 2009, č. j. 13 C 365/97-253, ve znění usnesení ze dne 4. června 2009, č. j. 13 C 365/97-271, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud ve Frýdku-Místku („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. března 2009, č. j. 13 C 365/97-253, ve znění usnesení ze dne 4. června 2009, č. j. 13 C 365/97-271, uložil žalovaným ve výroku pod bodem I. povinnost „společně a nerozdílně strpět provedení stavebních úprav rodinného domku za účelem reálného rozdělení domu čísla popisného 155 na pozemku parcelního čísla 398/2 a pozemku parcelního čísla 398/3 stavební plocha v katastrálním území M., spočívající v provedení požární zdi podle projektové dokumentace a stavebního povolení č. j. VÚP/159/97/Mac-330 ze dne 14. 4. 1997, vydaného Obecním úřadem v Mostech u Jablunkova, odborem výstavby, zejména jsou pak žalovaní povinni strpět vstup žalobce do sklepa a podkroví rodinného domku číslo popisné 155 v Mostech u Jablunkova za účelem vybudování požární zdi“. Výrokem pod bodem II. žalovaným uložil tuto povinnost společně a nerozdílně strpět v kalendářním roce následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí, a to v období od května do října uvedeného roku, nejdéle čtyři po sobě jdoucí kalendářní týdny. Ve výrocích pod body III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že právní předchůdci žalobce se na základě smlouvy o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ze dne 19. 6. 1984 stali bezpodílovými spoluvlastníky reálné části původního rodinného domu č. p. 155, nacházejícího se na nově vyměřeném pozemku parc. č. 398/3, a dále pozemku parc. č. 398/3, stavební plocha, o výměře 78 m2, a parc. č. 4480/5, zahrada, o výměře 482 m2. Žalovaní se na základě téže smlouvy stali bezpodílovými spoluvlastníky reálné části původního rodinného domu č. p. 155, nacházejícího se na nově vyměřeném pozemku parc. č. 398/2, a dále pozemku parc. č. 398/2, stavební plocha, o výměře 79 m2, a parc. č. 4480/4, zahrada, o výměře 481 m2. Soud posoudil věc podle § 127 odst. 3 občanského zákoníku (obč. zák.). Již v předchozím rozsudku vyneseném v této věci vzal za prokázané, že bylo vydáno stavební povolení za účelem reálného rozdělení domu č. p. 155, kde jednou z podmínek je stavba požární zdi, které se žalovaní brání. Jejich námitky shledal nedůvodnými, neboť ze znaleckého posudku zjistil, že předmětná požární zeď respektuje vlastnické hranice mezi pozemky, které vyplývají z dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ze dne 19. 6. 1984, uzavřené ohledně rozdělení domu č. p. 155 mezi právními předchůdci žalobce F. a H. M. a žalovanými F.a A. M.alkovými. Tuto smlouvu soud prvního stupně posoudil již ve svém předchozím rozsudku jako platnou a odvolací soud shledal jeho právní posouzení správným. Nedůvodnou shledal i námitku žalovaných, že předmětné stavební povolení pozbylo platnosti, neboť stavba nebyla zahájena do dvou let od právní moci rozhodnutí. Soud prvního stupně nepřihlédl k námitce promlčení vznesené žalovanými. Podle nich jde v dané věci o rozhodnutí soudu vyplývající z § 141 ve spojení s § 142 obč. zák. Původní žalobci podali žalobu až po uplynutí tříleté promlčecí lhůty (v roce 1997) odvíjející se od smlouvy ze dne 19. 6. 1984. Soud poukázal na to, že nárok žalobců vychází z § 127 odst. 3 obč. zák., když právě toto ustanovení se vztahuje na případy jednorázových či krátkodobých zásahů do vlastnického práva druhé osoby, což je předmětem tohoto řízení. Žalobce se v dané věci domáhá výkonu svého vlastnického práva tím, že žádá, aby žalovaným jako vlastníkům sousedního pozemku byla uložena povinnost po určitou dobu strpět provádění stavebních prací povolených rozhodnutím stavebního úřadu. Jedná se tedy o výkon vlastnického práva, které se nepromlčuje. V průběhu soudního řízení původní žalobci darovací smlouvou ze dne 15. 8. 2000 převedli výše uvedené nemovitosti na svého syna, se kterým soud nadále jednal jako s účastníkem řízení na straně žalobce. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 14. ledna 2010, č. j. 8 Co 692/2009-298, rozsudek soudu prvního stupně ve znění usnesení ze dne 4. června 2009, č. j. 13 C 365/97-271, potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně; nepřisvědčil názoru žalovaných, že dům, který dosud nebyl zcela stavebně rozdělen, je stále v podílovém spoluvlastnictví. Stavební povolení ke stavebním úpravám za účelem reálného rozdělení rodinného domu nepozbylo platnosti. Stavební povolení je správním rozhodnutím vydaným příslušným správním orgánem a je podle § 70 stavebního zákona č. 50/1976 Sb. závazné i pro právní nástupce účastníků stavebního řízení a soud je jím v této věci vázán (§ 135 odst. 2 o. s. ř.). Odvolací soud se tak ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že požadavek žalobce, aby ve smyslu § 127 odst. 3 obč. zák. byla žalovaným uložena povinnost strpět provedení stavebních úprav spočívajících v postavení protipožární zdi a za tím účelem umožnit zejména vstup žalobce do sklepa a podkroví výše uvedeného domu je po právu. Odvolací soud přisvědčil i závěrům soudu prvního stupně, že žalobou uplatněný nárok se nepromlčuje, neboť jde o nárok vyplývající z vlastnického práva (§ 100 odst. 2 obč. zák.). Nejedná se o nárok z dohody uzavřené podle § 141 obč. zák., jak tvrdili žalovaní. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání; jeho přípustnost opírají o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňují dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Za zásadní považují právní otázku, zda za situace, kdy k povoleným stavebním úpravám k reálnému rozdělení domu dosud nedošlo a byl geometrickým plánem pouze rozdělen pozemek, na němž dům stojí, se jedná o budovu, která má již povahu dvou samostatných věcí. Další otázku spatřují v tom, zda nárok na uložení povinnosti strpět provedení stavebních úprav za účelem reálného rozdělení stavby v době, kdy stavební úpravy dosud nebyly provedeny, lze kvalifikovat jako nárok z ochrany tzv. sousedských práv podle § 127 odst. 3 obč. zák. nebo zda nárok z dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví rozdělením budovy uzavřené podle § 141 obč. zák. je třeba posuzovat podle § 142 odst. 1 obč. zák. Otázkou zásadního právního významu je i to, zda se nároky z výše uvedené dohody spoluvlastníků na stanovení povinnosti strpět provedení stavebních úprav k reálnému rozdělení budovy, povolených pravomocným rozhodnutím stavebního úřadu a dosud fakticky neprovedených, promlčují v obecné tříleté promlčecí lhůtě podle občanského zákoníku jako nároky vyplývající ze smlouvy uzavřené podle § 141 obč. zák. Poslední otázku zásadního právního významu spatřují v tom, zda je vadou řízení, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, skutečnost, že původní žalobci přestali být v průběhu řízení vlastníky (spoluvlastníky) předmětného domu a soud jednal na straně žalobce s jinou osobou, aniž by o záměně účastníků rozhodl. Žalovaní v dovolání odkazují na svá předchozí podání, zejména na svůj závěrečný návrh ze dne 27. 2. 2009 (č. l. 244) a odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 24. 8. 2009 (č. l. 274). Argumentují tím, že pokud zatím nedošlo k reálnému rozdělení domu, stojícího na dvou samostatných pozemcích, pak se dosud jedná o jedinou věc v právním smyslu, tedy dům je stále ve spoluvlastnictví úč