22 Cdo 4164/2018 — Nejvyšší soud

22 Cdo 4164/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 1. 2020 Spisová značka:22 Cdo 4164/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:22.CDO.4164.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vydržení Vlastnictví Dotčené předpisy:§ 130 odst. 1 obč. zák. § 134 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 4. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 4164/2018-600 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně ECOINVEST PŘÍBRAM, s. r. o., IČO 62954024, se sídlem v Příbrami, Rovná 1, zastoupené JUDr. Dagmar Říhovou, advokátkou se sídlem v Příbrami, 28. října 184, proti žalovanému L. H., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Antonínem Janákem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka 142, o určení existence práva odpovídajícího věcnému břemeni, in eventum zřízení takového práva, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 11 C 146/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2018, č. j. 23 Co 278/2017-550, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2018, č. j. 23 Co 278/2017-550, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 11. 5. 2017, č. j. 11 C 146/2012-474, zřídil ve prospěch žalobce a každého dalšího vlastníka kalovodního potrubí za náhradu věcné břemeno vedení, provozování a údržby stavby kalovodního potrubí umístěné na pozemku parc. č. XY, zapsaném na LV č. XY pro k. ú. a XY u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště XY, a to v rozsahu vyznačeném v geometrickém plánu č. 606-144/2014 ze dne 29. 6. 2014 (výrok I.). Žalobkyni jako osobě oprávněné z věcného břemene uložil povinnost zaplatit žalovanému jako osobě povinné z věcného břemene 68 875 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok II.). Zamítl žalobu, aby soud určil, že pozemek parc. č. XY v k. ú. XY je zatížen služebností stavby kalovodního potrubí ve prospěch žalobkyně a každého dalšího vlastníka předmětné stavby postavené na tomto pozemku v rozsahu vyznačeném v geometrickém plánu č. 606-144/2014 ze dne 29. 6. 2014 (výrok III.). Rozhodl také o náhradě nákladů řízení (výrok IV. a V.). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že stavba kalovodního potrubí byla na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY zřízena na počátku šedesátých let 20. století, a to Jáchymovskými doly v Příbrami, národní podnikem, na základě povolení KNV v Praze ze dne 21. 3. 1959, č. j. Vod/7-3611/59, a po dokončení schválena rozhodnutím KNV v Praze ze dne 23. 6. 1960, č. j. Výst/405/2589/1960. Žalobkyně nabyla vlastnické právo ke stavbě kalovodního potrubí na základě privatizace DIAMO SUL Příbram, Závodu hornické výroby Příbram – střediska kamenivo, která byla schválena usnesením vlády České republiky č. 602 ze dne 25. 10. 1995. V době výstavby kalovodního potrubí byl pozemek parc. č. XY v k. ú. XY ve vlastnictví A. a M. F. Československý stát nabyl pozemek do vlastnictví na základě nabídky bezplatného odevzdání majetku do vlastnictví Československého státu ze dne 9. 9. 1970. Rozhodnutím Pozemkového úřadu Okresního úřadu v Příbrami ze dne 6. 4. 1998, č. j. 2869/92, 6553/92, R IV 31/98, byl tento pozemek vydán v restitučním řízení M. B. jakožto právní nástupkyni tehdejších vlastníků pozemku. Žalovaný nabyl vlastnické právo k pozemku na základě kupní smlouvy ze dne 18. 8. 2008, kterou uzavřel s M. B. Soud prvního stupně dovodil, že stavba kalovodního potrubí je stavbou neoprávněnou ve smyslu zákona č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 3. 1964, neboť nebyla prokázána existence občanskoprávního titulu opravňujícího žalobkyni či jejího právního předchůdce ke zřízení takové stavby. Tuto stavbu vypořádal podle § 135c odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a to zřízením věcného břemene ve prospěch žalobkyně jako vlastníka stavby, které je nezbytné k výkonu vlastnického práva ke stavbě. Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně i žalovaného rozsudkem ze dne 6. 3. 2018, č. j. 23 Co 278/2017-550, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že pozemek parc. č. XY, zapsaný na LV č. XY pro k. ú. a XY u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště XY, je zatížen věcným břemenem práva vedení, provozování a údržby stavby kalovodního potrubí ve prospěch žalobkyně a každého dalšího vlastníka této stavby postavené na tomto pozemku, a to v rozsahu vyznačeném v geometrickém plánu č. 606-144/2014 ze dne 29. 6. 2014 vypracovaném E. S. (výrok I.). Rozhodl také o náhradě nákladů nalézacího a odvolacího řízení účastníků řízení (výrok II. a IV.) a o náhradě nákladů řízení vzniklých státu (výrok III.). Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že stavba kalovodního potrubí je stavbou neoprávněnou ve smyslu zákona č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 3. 1964, protože byla zřízena bez občanskoprávního titulu opravňujícího žalobkyni či jejího právního předchůdce k jejímu zhotovení. Na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že vypořádání této neoprávněné stavby je třeba provést podle příslušných ustanovení zákona č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 3. 1964, konkrétně podle § 125 a násl. upravujících nabytí vlastnického práva zpracováním cizí věci (označený právní předpis totiž neupravoval přímo vypořádání neoprávněné stavby zřízené na cizím pozemku). Uzavřel, že postavením kalovodního potrubí tehdejším stavebníkem, „socialistickou právnickou osobou“, došlo ke zpracování části pozemku pod touto stavbou, a proto i k jeho nabytí do socialistického vlastnictví (přihlédl v souladu s § 126 odst. 1 tohoto právního předpisu k většímu finančnímu podílu stavebníka i podílu jeho vlastní práce). V roce 1970 nabyl zbylou část pozemku stát na základě nabídky bezplatného odevzdání majetku do jeho vlastnictví. Zohlednil, že žalobkyně uzavřela dne 24. 4. 1996 smlouvu o zabezpečování provozně technologických služeb se státním podnikem DIAMO, na základě které se státní podnik zavázal nebránit vstupu pracovníků žalobkyně na pozemky za účelem oprav a udržování kalovodního potrubí. Uvedl, že žalobkyně byla na základě smlouvy vzhledem ke všem okolnostem ve smyslu § 130 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 1992, v dobré víře, že jí svědčí věcné břemeno provozování a údržby kalovodního potrubí na těchto pozemcích, tedy i pozemku parc. č. XY v k. ú. XY. Pokud byl v roce 1998 pozemek vydán v restitučním řízení, nebyla tato skutečnost žalobkyni známa, jelikož nebyla o restitučním řízení žádným způsobem uvědoměna. Protože žalobkyně byla oprávněným držitelem práva po dobu 10 let, nabyla v roce 2006 právo odpovídající věcnému břemeni na základě vydržení ve smyslu § 151o odst. 1 ve spojení s § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 1992. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř. a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právních otázkách, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Předně nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu vztahujícímu se k vypořádání neoprávněné stavby kalovodního potrubí podle zákona č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 3. 1964 (dále též jen „občanský zákoník 1950“), tedy že právní předchůdce žalobkyně nabyl vlastnické právo k části pozemku pod stavbou na základě jeho zpracování. Namítá, že „socialistická právnická osoba“ nezpracovala cizí věci (pozemek) vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, a tedy nemohla nabýt vlastnické právo k tomuto pozemku zpracováním podle § 125 občanského zákoníku 1950 (odkazuje přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1178/96). V tomto případě měl soud postupovat podle § 127 občanského zákoníku 1950 a rozhodnout, aby se každému (tedy vlastníkovi pozemku i vlastníkovi stavby) navrátilo, co jeho jest (což by mělo za důsledek zamítnutí žaloby). Pokud odvolací soud aplikoval § 126 občanského zákoníku 1950, nijak nezkoumal, zda se právní předchůdce žalobkyně podílel na zpracování cizí věci největším podílem oceněným v penězích, přičemž druhé hledisko (hodnoty vytvořené prací) považuje za natolik „třídní“, že jej není možné v současné době aplikovat. Dále namítá, že žalobkyně nemohla být vzhledem ke všem okol