22 Cdo 4205/2014 — Nejvyšší soud

22 Cdo 4205/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 7. 2016 Spisová značka:22 Cdo 4205/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:22.CDO.4205.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nezbytná cesta (o. z.) Dotčené předpisy:§ 1029 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 10. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 4205/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce Ing. V. K., zastoupeného JUDr. Bedřichem Benkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova třída 1321/1, proti žalované: Energetické centrum s. r. o., se sídlem v Jindřichově Hradci, Otín 3, IČO: 26051818, zastoupené JUDr. Tomášem Kaiserem, advokátem se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Havlíčkova 1682/15, o stanovení povinnosti zdržet se neoprávněného užívání cesty a o vzájemném návrhu na zřízení práva nezbytné cesty, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 2 C 15/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. dubna 2014, č. j. 7 Co 35/2014-523, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 872 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalované JUDr. Tomáše Kaisera, advokáta se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Havlíčkova 1682/15. Odůvodnění: Podle § 243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Okresní soud v Jindřichově Hradci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. 5. 2013, č. j. 2 C 15/2010-431, zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zdržet se neoprávněných zásahů do vlastnického práva žalobce k pozemkům parc. č. 1132/36 a parc. č. 1128/111 v obci J. H., k. ú. O. u J. H., zejména zdržet se jejich užívání jako cesty k příjezdu a odjezdu vozidel k budově č. p. v O., postavené na pozemcích parc. č. st. 176 a st. 984 v obci J. H., k. ú. O. u J. H. (výrok I.), zřídil věcné břemeno chůze a jízdy přes pozemek parc. č. 1132/36, v obci J. H., k. ú. O. u J. H., v rozsahu, který je vyznačen na geometrickém plánu č. 962-88/2012, jenž tvoří přílohu tohoto rozsudku, a věcné břemeno práva chůze a jízdy přes pozemek parc. č. 1128/111 v obci J. H., k. ú. O. u J. H., a to pro každého vlastníka budovy č. p. část obce O., postavené na pozemcích parc. č. st. 176 a parc. č. st. 984, zapsané na LV č. 5337 pro obec J. H. a k. ú. O. u J. H. u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Jindřichův Hradec, za jednorázovou náhradu ve výši 82 665 Kč (výrok II.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci jednorázovou náhradu za zřízení věcného břemene ve výši 82 665 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV.). K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 16. 4. 2014, č. j. 7 Co 35/2014-523, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil (výrok I.), rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. změnil tak, že zřídil služebnost chůze a cesty přes pozemek parc. č. 1132/36 v k. ú. O. u J. H., obec J. H., v rozsahu, který je vyznačen v geometrickém plánu č. 962-88/2012, jenž tvoří přílohu tohoto rozsudku, a služebnost chůze a jízdy přes pozemek parc. č. 1128/111 v k. ú. O. u J. H., obec J. H., a to pro každého vlastníka pozemků parc. č. st. 176 a parc. č. st. zapsaných na LV č. 5337 pro obec J. H. a k. ú. O. u J. H., u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrálního pracoviště Jindřichův Hradec, a to pro přístup k budově č. p. a za jednorázovou náhradu ve výši 248 000 Kč, kterou je žalovaná povinna žalobci zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III.). Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu nebyly dosud vyřešeny, když jde o otázky upravené v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) Žalobce stručně shrnuje průběh řízení a rozhodnutí odvolacího soudu. Důvody dovolání spatřuje v tom, že odvolací soud nesprávně právně posoudil žalobcův návrh jako návrh na ochranu před imisemi podle § 1013 o. z. namísto posouzení podle § 1042 o. z. Dále odvolací soud nesprávně právně posoudil žalobcův návrh jako zneužití práva podle § 8 o. z., přičemž odvolací soud neuvedl, čím se ho měl žalobce dopustit vyjma samotného podání žaloby u soudu. Odvolací soud nesprávně přiznal žalobci náhradu za zřízení nezbytné cesty, ač měl žalobce údajně zneužít svého vlastnického práva; za této situace by žalobci neměla přináležet žádná náhrada. Zřízení nezbytné cesty odvolací soud nesprávně podrobil dvojímu právnímu režimu, když jej posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., ale dílčí otázku způsobení si nedostatku přístupu vlastním jednáním žalované posoudil podle blíže nespecifikovaného ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. Podle žalobce přitom měly být všechny znaky posouzeny podle zákona č. 89/2012 Sb. Odvolací soud se nedostatečně vypořádal s možností zřídit nezbytnou cestu jinak než jako služebnost, přičemž poukazuje na úpravu nájemního práva. Odvolací soud nesprávně zřídil služebnost cesty i k té části žalobcova pozemku, která se přimyká ke komunikaci uvnitř areálu Jitka, a. s., o níž sama žalovaná tvrdila, že na její užívání nemá jakýkoliv právní nárok a jejíž právní povahu soudy obou stupňů nestanovily. Pokud by přitom nešlo o veřejnou cestu, pak by nebyl soud oprávněn zřídit k ní se napojující nezbytnou cestu. Dále namítá vady řízení, konkrétně nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prvního stupně, a vytýká, že odvolací soud s ohledem na změnu právní úpravy nezrušil rozsudek soudu prvního stupně a nevrátil mu věc k dalšímu řízení. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření považuje dovolání za nepřípustné, neboť úprava nezbytné cesty nijak nevybočuje z dřívější právní úpravy a přijatá judikatura je nadále použitelná. Vzhledem k tomu by mělo být dovolání jako nepřípustně odmítnuto. Následně se blíže vyjadřuje k jednotlivým dovolacím důvodům, které považuje za nedůvodné, a závěrem navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl. Podle § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Jelikož bylo o zřízení věcného břemene práva cesty rozhodnuto po 1. 1. 2014, postupoval dovolací soud podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. [k tomu srovnej usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 2. 2014, sp. zn. 7 Co 296/2014 (uveřejněné pod č. 78/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)]. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Má-li být dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z dovolání patrno, kterou otázku hmotného či procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 (uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)]. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovo