22 Cdo 466/2022 — Nejvyšší soud

22 Cdo 466/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 5. 2022 Spisová značka:22 Cdo 466/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.466.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Věcná břemena Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 28d předpisu č. 42/1992 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:6. 8. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 2202/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 466/2022-551 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Martiny Štolbové ve věci žalobce B. d. BB, IČO XY, se sídlem v XY, zastoupeného JUDr. Petrem Plavcem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Na Zábradlí 205/1, proti žalovaným 1) M. Š., narozenému XY, bytem v XY, 2) N. Š., narozené XY, bytem v XY, a 3) M. T., narozenému XY, bytem v XY, všem zastoupeným JUDr. Pavlem Dejlem, LL. M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Jungmannova 745/24, o uložení povinnosti zprovoznit výtah, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 29 C 139/2017, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2021, č. j. 12 Co 130/2019-484, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Návrh na odklad právní moci a vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2021, č. j. 12 Co 130/2019-484, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 6. 12. 2018, č. j. 29 C 139/2017-275, zamítl žalobu na uložení povinnosti vypracovat dokumentaci v míře potřebné pro zprovoznění výtahu v budově č. p. XY, která je součástí pozemku par. č. XY, v obci XY, katastrální území XY (výrok I), uložil žalovaným povinnost uvést výtah v této budově, vedoucí ze zvýšeného přízemí do 4. nadzemního podlaží, do provozu, a to do jednoho roku od právní moci rozsudku (výrok II), a povinnost strpět užívání tohoto výtahu „žalobci“ (výrok III). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV). Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 18. 6. 2019, č. j. 12 Co 130/2019-318, ve znění opravného usnesení ze dne 26. 7. 2019, č. j. 12 Co 130/2019-323 (opraveno bylo č. j. přezkoumávaného rozsudku), rozsudek soudu prvního stupně změnil v napadených výrocích II a III tak, že žalobu i v části o uvedení do provozu výtahu a o uložení povinnosti strpět jeho užívání zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II). Nejvyšší soud (dovolací soud) následně k dovolání žalobce rozhodnutí odvolacího soudu rozsudkem ze dne 24. 6. 2020, č. j. 22 Cdo 1234/2020-375, ve výroku I, v části, ve které odvolací soud změnou výroku II soudu prvního stupně žalobu zamítl, zrušil, a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Městský soud v Praze v novém rozhodnutí rozsudkem ze dne 22. 9. 2020, č. j. 12 Co 130/2019-394, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku II o věci samé změnil tak, že zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal uvedení výtahu v budově č. p. XY, vedoucí ze zvýšeného přízemí do 4. nadzemního podlaží do provozu, a strpění užívání výtahu (výrok I). Výrokem II rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů. Nejvyšší soud následně k dovolání žalobce rozsudkem ze dne 28. 4. 2021, č. j. 22 Cdo 530/2021-456, rozsudek odvolacího soudu znovu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 10. 2021, č. j. 12 Co 130/2019-484, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku II. o věci samé potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů (výrok II). Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní (dovolatelé) dovolání. Přípustnost opírají o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.“). Tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného i procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího a Ústavního soudu, a dále otázek, které mají být vyřešeny jinak, než v jednom z předchozích rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci (má jít o rozsudek ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 22 Cdo 530/2021); dovolatelé formulují celkem šest otázek, které mají zakládat přípustnost dovolání (k tomu viz dále). Dovolacím důvodem je tvrzené nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání je účastníkům znám, proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Dovolání není přípustné. K uložení povinnosti uvést výtah do provozu: Dovolatelé nejprve namítají, že povinnost uvést výtah do provozu nelze splnit, neboť výtah již nelze opravit. Podle judikatury Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 25 Cdo 2805/2006) je rozdíl mezi opravou věci, kterou dochází ke zprovoznění porouchané věci (právě toho se domáhal žalobce), a zhotovením či pořízením nové věci; právě pořízení nového výtahu ale představuje v projednávané věci jedinou možnost, jak uvést výtah do provozu. Zhotovení nového výtahu se nicméně žalobce nedomáhal a soud je vázán žalobním návrhem, který nesmí překročit (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1785/2007, uveřejněný pod číslem 26/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní). Napadeným rozhodnutím uloženou povinnost proto nelze vykonat, a napadené rozhodnutí je tak v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1693/2005. Ostatně povinnost zprovoznit výtah neměla být dovolatelům vůbec uložena, neboť zanikla pro objektivní nemožnost plnění – opravu věci [§ 575 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník („obč. zák.“), resp. § 2006 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“)]. Námitka nevykonatelnosti napadeného rozhodnutí v dané věci nenaplňuje žádný dovolací důvod; materiální nevykonatelnost je důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí a otázku vykonatelnosti je tedy třeba řešit v řízení o výkon rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 5177/2008, nebo třeba usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1680/2014). Jen na okraj se proto dodává, že ani představa dovolatelů ohledně rozdílu mezi opravou a zhotovením nové věci není zcela správná. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 25 Cdo 2805/2006, od něhož se měl odvolací soud v projednávané věci odchýlit (a které se navíc týká poněkud odlišné problematiky plnění smlouvy o dílo), bylo zjištěno, že žalovaný prováděl v objektu žalobce „opravu elektrického topení včetně izolace a výměny součástí po poškození povodní v srpnu 2002“, přičemž došlo mimo jiné i k dodatečné instalaci zařízení, které předtím součástí objektu žalobce vůbec nebylo. Přesto odvolací soud uzavřel, že nešlo o zhotovení nové věci, nýbrž o opravu „součásti věci hlavní“. Tuto úvahu potvrdil i Nejvyšší soud, když uvedl: „V daném případě předmětem smlouvy mezi žalobcem a prvním žalovaným byla oprava elektrického topení v domě žalobce, spočívající ve výměně částí poškozených po povodni, a dále izolace topení. Při opravě poškozeného topení došlo k výměně poškozených součástí, a pokud v jejím rámci bylo zapotřebí vynaložit i určité další práce, neznamená to, že se jednalo o zhotovení nové věci (…) či stavby na objednávku (…). V případě opravy či úpravy věci může samozřejmě vyvstat potřeba provést určité stavební práce, avšak je třeba rozlišovat, co je primárním účelem smlouvy. Samotné stavební práce měly ve vztahu k předmětu smlouvy a k hlavnímu předmětu činnosti prvního žalovaného, kterým byla oprava poškozeného topení v domě objednatele, pouze druhotnou povahu. Oprava věci může totiž v sobě zahrnovat i provedení dalších nezbytných prací, které vyžaduje povaha objednané opravy.“ K obsahu věcného břemene podle § 28d zákona č. 42/1992 Sb.: Nesprávný má být rovněž právní názor odvolacího soudu, podle kterého „obsah a rozsah práv a povinností mezi vlastníkem domu a bytovým družstvem zákon blíže neupravuje“. Tento závěr, vyjádřený v předchozím rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 22 Cdo 530/2021, by měl Nejvyšší soud přehodnotit. Dovolatelé tvrdí, že obsah věcného břemene je v § 28d zákona č. 42/1992 Sb. vymezen zcela konkrétně a taxativně. „Omezuje vlastníka zatížené nemovitosti (povinného) tak, že je povinen respektovat, že byty zřízené nástavbou či vestavbou provedenou oprávněným je oprávněn svým jménem a na svůj účet pronajímat namísto něho oprávněný, postupuje-li přitom oprávněný podle předpisů