22 Cdo 5236/2016 — Nejvyšší soud

22 Cdo 5236/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 2. 2017 Spisová značka:22 Cdo 5236/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:22.CDO.5236.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Spoluvlastnictví Náklady řízení Dotčené předpisy:§ 1148 o. z. § 142 odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 5. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 5236/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce B. N., zastoupeného Mgr. Bedřichem Jurníčkem, advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října 1610/95, proti žalované Bc. K. Z., dříve K., zastoupené JUDr. Róbertem Pružinským, advokátem se sídlem v Břeclavi, Na Řádku 3173/8, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 14 C 95/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 23. 6. 2016, č. j. 12 Co 171/2016-276, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 23. 6. 2016, č. j. 12 Co 171/2016-276, se ruší ve výroku pod bodem II., pokud jím byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 69 674,50 Kč, a ve výrocích III. a IV. a věc se vrací v tomto rozsahu krajskému soudu k dalšímu řízení. II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 23. 6 2016, č. j. 12 Co 171/2016-276, pokud směřuje do výroku pod bodem II., v části, ve které byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 1 804,50 Kč., se odmítá. Odůvodnění: Okresní soud v Šumperku („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 12. 2015, č. j. 14 C 95/2013-227, zrušil spoluvlastnictví žalobce a žalované k pozemku parc. č. 2226, jehož součástí je budova, a k pozemku parc. č. 2227, vše v k. ú. Z. n. M., obec Z., a nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalobce (výroky I. a II.). Uložil žalobci, aby zaplatil žalované na vyrovnání podílu ze zrušeného spoluvlastnictví 975 000 Kč (výrok III.). Dále uložil žalované, aby zaplatila žalobci na vypořádání v širším smyslu 71 479 Kč (výrok IV.) a na náhradě nákladů řízení 211 140 Kč (výrok V.). Soud prvního stupně zrušil a vypořádal podílové spoluvlastnictví účastníků (kteří jsou v rodinném poměru strýc a neteř) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované přiměřenou náhradu stanovenou na základě znaleckého posudku vypracovaného v rámci řízení. Vyhověl i žalobě na vypořádání spoluvlastnictví v širším smyslu podle § 1148 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. („o. z.“). Vzal za prokázané, že žalobce z prostředků, které mu darovala jeho matka V. N., zaplatil rekonstrukci topení v domě, ve výši 139 349 Kč. Žalobce sám také uhradil pojištění nemovitosti 2 827 Kč. Soud zavázal žalovanou, aby zaplatila žalobci na vypořádání v širším smyslu polovinu nákladů odpovídající výši jejího spoluvlastnického podílu spojených s údržbou a zachováním nemovitosti (rekonstrukce topení) 69 674,50 Kč a polovinu z ročního pojistného plnění 1 804,50 Kč. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu („o. s. ř.“). Žalobci, kterého považoval za zcela úspěšného, přiznal právo na náhradu nákladů, které mu v řízení vznikly. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 23. 6 2016, č. j. 12 Co 171/2016-276, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích I., II. a III. (výrok I.). Rozsudek změnil ve výroku IV. tak, že zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 71 479 Kč (výrok II.). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky III. a IV.). Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně ve věci zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem. K odlišnému závěru došel ohledně širšího vypořádání spoluvlastnictví - žalobcem tvrzených pohledávek ve výši 71 479 Kč souvisejících se společnou věcí, o kterých rozhodl ve výroku II. Uvedená částka se skládala z poloviny nákladů vynaložených na zřízení plynového topení a zbývající část představovala polovinu pojištění uhrazeného žalobcem ve výši 1 804, 50 Kč. Odvolací soud dospěl na základě důkazů provedených před soudem prvního stupně a zjištěných okolností k závěru, že matka žalobce V. N., i když podepsala listinu označenou jako darovací smlouva a částku 150 000 Kč žalobci předala, ve skutečnosti neprojevila vůli uvedené finanční prostředky žalobci darovat. Odvolací soud se řídil úvahou, že v obecné rovině dárce projevuje vůči obdarovanému štědrost a obdarovaný není vůči němu vázán k protiplnění. V dané věci však matka žalobce užívala předmětné nemovitosti z titulu věcného práva doživotního bydlení a bylo jejím zájmem, aby došlo k vybudování plynového topení, a tak ke zlepšení komfortu jejího bydlení. Údajné darování nepředstavovalo štědrost dárkyně, neboť žalobce uvedené prostředky přijal jako protiplnění a nespotřebovanou část (rozdíl mezi částkou 150 000 Kč a vynaloženou částkou 139 349 Kč) matce vrátil. Odvolací soud dovodil, že „samotný text darovací smlouvy vyjma formálních předpokladů nevyjadřuje ani vůli dárkyně, ani fakt, že obdarovaný dar přijímá“. Žalobce měl na matku vliv a bylo zjištěno, že jí předával k podpisu různé listiny, např. listinu označenou jako její závěť, rovněž zformulovanou žalobcem, k jejímuž podpisu nedošlo, protože to zdravotní stav matky již nedovoloval. Za nelogické považoval i to, že nejprve byli svědci přizváni k předání peněz, a teprve dodatečně se podepisovala smlouva, u které již nelze prokázat autentičnost data jejího sepsání. Ohledně žalobcem uplatňované částky 1 804,50 Kč za pojistné plnění odvolací soud uvedl, že se nejednalo o pojistnou smlouvu žalobce, ale platbu za jeho otce, který již nežil, proto není na straně žalobce ani žalované dána legitimita k tomuto plnění. Z uvedených důvodů uzavřel, že nelze vyhovět žalobě na vypořádání spoluvlastnictví v širším smyslu podle § 1148 o. z. Odvolací soud nově rozhodl podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. Rozhodnutí odůvodnil tím, že žádný z účastníků neměl ve věci plný úspěch. Neúspěch žalobce spatřoval jednak v tom, že sice získal nemovitosti do výlučného vlastnictví, avšak oproti žalobnímu petitu mu byla uložena povinnost k zaplacení náhrady podstatně vyšší, než navrhoval, která byla zjištěna znaleckým posudkem. Dále neuspěl v části, kterou se domáhal z titulu vypořádání v širším slova smyslu částky 71 479 Kč. Za stejných podmínek rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu, a to pouze proti výrokům II., III. a IV., podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. Žalobce přípustnost dovolání spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku II. závisí na vyřešení otázek, které dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny, a ve výrocích III. a IV., o náhradě nákladů řízení se soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Žalobce brojí proti měnícímu výroku II. rozsudku odvolacího soudu, jímž zamítl jeho žalobu na zaplacení částky 71 479 Kč na vypořádání spoluvlastnictví v širším slova smyslu. Namítá, že odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně nesprávně právně posoudil zjištěné skutkové okolnosti, a zpochybnil, že matka mu darovala darovací smlouvou z 19. 11. 2012 částku 150 000 Kč určenou na vybudování plynového topení. Žalobce tvrdí, že darovací smlouva má všechny náležitosti požadované zákonem pro takovou smlouvu, a nic na tom nemění, že dar byl účelově vázán. Šlo tedy o jeho finanční prostředky, které vynaložil na společný majetek. Žalobce předkládá právní otázku, o které se domnívá, že dosud nebyla vyřešena v rozhodovací praxi dovolacího soudu, zda listinou označenou jako darovací smlouva, kde jsou smluvní strany označené jako dárkyně a obdarovaný, a ve které dárkyně uvádí, že obdarovanému daruje částku 150 000 Kč a obdarovaný prohlašuje, že dar převzal s tím, že respektuje účel určení požadovaný dárkyní, a to použití peněz na pořízení plynového topení, přešlo vlastnictví k uvedené částce na obdarovaného, tj. na žalobce. Žalobce dále považuje za nesprávné, že mu odvolací soud nepřiznal polovinu pojistného plnění za dům ve výši 1 804,50 Kč, které prokazatelně zaplatil. Nesouhlasí s názorem, že legitimita tohoto plnění není dána na straně žalobce ani žalované, neboť se jednalo o pojistnou smlouvu jeho otce. Prokázal, že pojistné ze svých prostředků zapl