22 Cdo 759/2025 – Nejvyšší soud

22 Cdo 759/2025-432 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce Z. Ř., zastoupeného Mgr. Tomášem Davidem, advokátem se sídlem v Praze, Na Perštýně 362/2, proti žalované Private Holding a.s., se sídlem v Praze, Kosatcová 1303/8, IČO: 03639274, zastoupené Mgr. Jiřím Trnkou, advokátem se sídlem v Praze, Opletalova 983/45, o vydání věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 10 C 443/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2024, č. j. 70 Co 440/2024-393, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2024, č. j. 70 Co 440/2024-393, se v rozsahu, ve kterém byl rozsudek Obvodní soudu pro Prahu 10 ve výroku I změněn, ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. 4. 2024, č. j. 10 C 443/2018-343, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované vydat žalobci tyto věci: 2x lampa nástěnná; demižon a stavební materiál; chladicí box; židle; 3x barová židle; 4x židle dřevěná; 2x židle; stůl dřevěný; stůl a ubrus; nábytek teak s polštáři – 2x křeslo; svítidlo hliněné; stůl dřevěný; 2x křesílko teak; obraz olivy; obraz Van Gogh reprodukce; 8x židle dřevěná; kameninový džbán; alabastrový svícen; 7x mramorové/kamenné desky; 2x křesla čalouněná; 2x skleněné demižony; soudek dřevěný; chladící zařízení na pivo; hodiny; 2x židle; 2x skleněný demižon; železný lustr; hodiny; svítidlo; 2x zrcadlo; 4x lampa zelená na WC a na chodbě; 2x kované zábradlí; zábradlí kovové; 1x madlo kovové; váha; truhlářský stůl; 2x demižon zelený; hodiny; cihlová dlažba cca 10 palet; kameny; kameny; 2x ponk; pumpa; 1x modrá plynová bomba; výkresy na zdi; kovová mříž; slunečník; vstupní kovová vrata; 2x kovová vrata a plot kovový, jak byly tyto movité věci sepsány do protokolu o místním šetření ze dne 9. 1. 2017, sp. zn. 67 Nc 8501/2017, vyhotoveného soudem prvního stupně (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Z pohledu dovolacího řízení klíčovou výpověď svědka M. S. soud prvního stupně bez dalšího označil jako „částečně tendenční“. 2. K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 28. 11. 2024, č. j. 70 Co 440/2024-393, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil ohledně obrazu olivy, alabastrového svícnu, 7 kusů mramorových (kamenných) desek a výkresu na zdi tak, že uložil žalované povinnost do patnácti dnů od právní moci rozsudku žalobci vydat: obraz olivy (položka 42 žaloby a obrazové přílohy), alabastrový svícen (položka 51 žaloby a obrazové přílohy), 7 kusů mramorových (kamenných) desek (položka 54 žaloby a obrazové přílohy), a výkres na zdi (menšího formátu z položky 187 žaloby a obrazové přílohy); ve zbývající části výroku I a ve výroku II o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně vytkl pochybení ve vztahu k výpovědi svědka M. S.; odvolací soud učinil závěr, že žádný závěr o nevěrohodnosti či nepravdivosti výpovědi svědka S. učinit nelze. Výpověď tohoto svědka naopak považoval za věrohodnou a vyšel z ní ve vztahu k té části žaloby, v níž rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl. Uzavřel, že výpovědí svědka S. bylo vlastnické právo k věcem, jejichž vydání bylo žalované uloženo, prokázáno. 3. Proti rozsudku odvolacího soudu – v rozsahu, v němž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně­­ – podala žalovaná dovolání. V něm vymezila několik otázek, při jejichž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Žalovaná konkrétně namítla, že 1) nedošlo k jednoznačnému prokázání vlastnického práva žalobce k věcem, jejichž vydání se domáhala, že 2) odvolací soud při hodnocení důkazů nepřihlédl ke všem důkazům, vyšel z nesprávného skutkového stavu a nedostatečně své rozhodnutí odůvodnil, že 3) nedostál své poučovací povinnosti podle § 118a a § 213b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a že 4) nepostupoval podle § 213 o. s. ř., nezopakoval-li výpověď svědka M. S., ale dospěl z jeho výpovědi k jiným skutkovým zjištěním a závěrům oproti soudu prvního stupně rozhodným pro posouzení věci, čímž se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu reprezentované rozhodnutím sp. zn. 21 Cdo 1472/2017 při řešení otázky procesního práva týkající se možnosti odvolacího soudu dospět k odlišným skutkovým zjištěním oproti soudu prvního stupně. Navrhla, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozsudku a aby jej v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, případně jej změnil tak, že se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje a žalované se přiznává náhrada nákladů řízení. 4. Žalobce se k dovolání nevyjádřil. 5. Dovolání je přípustné a zároveň i důvodné. 6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 7. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (§ 242 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). 8. Žalovaná v dovolání namítla, že se odvolací soud odchýlil od usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1472/2017, neboť nezopakoval výpověď svědka M. S. a zároveň ji hodnotil odlišně od soudu prvního stupně, čímž porušil zákonnou možnost dospět k odlišným skutkovým zjištěním oproti soudu prvního stupně (nadto v dané věci zcela klíčovým, na nichž byla založena změna rozsudku soudu prvního stupně). 9. Tato námitka zakládá přípustnost i důvodnost dovolání, neboť se při řešení otázky procesního práva týkající se možnosti odchýlení odvolacího soudu od skutkových zjištění soudu prvního stupně odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. 10. Podle § 213 odst. 1 až 3 o. s. ř. odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně (odst. 1). Odvolací soud může zopakovat dokazování, na základě kterého soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci; dosud provedené důkazy zopakuje vždy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně (odst. 2). K provedeným důkazům, z nichž soud prvního stupně neučinil žádná skutková zjištění, odvolací soud při zjišťování skutkového stavu věci nepřihlédne, ledaže by je zopakoval; tyto důkazy je povinen zopakovat, jen jestliže ke skutečnosti, jež jimi má být prokázána, soud prvního stupně provedl jiné důkazy, z nichž při zjišťování skutkového stavu vycházel (odst. 3). 11. Ústavní soud v nálezu ze dne 12. 10. 2004, sp. zn. IV. ÚS 57/04, uvedl, že „skutková zjištění (zjištění skutkového stavu) jsou v občanském soudním řízení výsledkem provedení důkazů (§ 122 o. s. ř.) a jejich hodnocení (§ 132 o. s. ř.). Z uvedeného plyne a contrario závěr, že skutková zjištění může činit toliko ten soud, který důkaz provedl (s výjimkou podle § 122 odst. 2 o. s. ř.). Dodržení zásady přímosti je tudíž jedním z pojmových znaků dokazování. Jak ustálená judikatura (viz zejména Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek 64/66, R 92/68, Soudní judikatura 11/2001), tak i doktrína (viz kupř. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 6. vydání. Praha: 2003, s. 967) pak z uvedených ustanovení občanského soudního řádu ve spojení s důsledky plynoucími ze zásady ústnosti (§ 115, § 214 odst. 1 o. s. ř.) a přímosti (§ 122 odst. 1, § 211, § 213 o. s. ř.) v občanském soudním řízení interpretují ustanovení § 213 odst. 1 o. s. ř. v tom smyslu, že je zásadně nepřípustné, aby odvolací soud, jestliže se chce odchýlit od hodnocení důkazů soudem prvního stupně, tyto důkazy hodnotil jinak, aniž by je sám opakoval (srov. rovněž nález Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2006, sp. zn. II. ÚS 363/06, nález Ústavního soudu ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 1180/14, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 23 Cdo 1128/2013).“ 12. Je-li to potřebné ke zjištění skutkového stavu věci (§ 213 odst. 1 o. s. ř.), může odvolací soud provést důkazy, které již byly provedeny za řízení před soudem prvního stupně (zopakovat dokazování), nebo